Neuvěřitelné zápasy o přežití: Devadesát dnů boje o život Douglase Mawsona
Jednatřicet mužů se vydalo zkoumat neprobádané končiny Antarktidy. Pro trojici z nich se ale události, které cestu provázely, staly děsivým příběhem o přežití. V kruté zimě bez zásob, vybavení a psů je čekala 480 kilometrů dlouhá cesta na základnu
Australský geolog Douglas Mawson se stal na počátku 20. století jednou z nejvýraznějších postav průzkumu Antarktidy. Jeho jméno bývá zmiňováno spolu s velikány Roaldem Amundsenem, Robertem Falconem Scottem a Ernestem Shackletonem. Na konci roku 1912 se Mawson účastnil expedice, která měla za cíl prozkoumat Zemi krále Jiřího V.; dalšími členy výpravy byli Xavier Mertz a Belgrave Ninnis.
Trojice vyrazila 10. listopadu 1912 a až do 14. prosince šlo vše relativně hladce. Zmíněného dne se však ukázalo, jak moc je nejchladnější kontinent zrádný. Sáně, které vedl Ninnis, se propadly do ledové trhliny.
Závratě, pády a omrzliny
Když se Mertz s Mawsonem podívali dolů, uviděli na římse v hloubce okolo padesáti metrů jednoho mrtvého a jednoho zraněného psa; Ninnisovo tělo však navždy zmizelo v ledové mase. Výprava tak ztratila jednoho člena a kromě toho šest nejlepších psů, většinu potravin, stan a další zcela zásadní vybavení. Dva zbylí výzkumníci zůstali uprostřed ledové pustiny asi pět set kilometrů od základny. Měli jídlo zhruba na deset dní, ale žádný přístřešek ani potravu pro tažná zvířata. Když došlo jídlo, začali pomalu pojídat psy, takže brzy museli sáně táhnout sami.
Fyzický stav obou mužů se rychle horšil. Sužovaly je závratě, malátnost a bolesti žaludku, začaly jim vypadávat vlasy a nehty. Velký problém pak představovaly omrzliny. Mertz náročným podmínkám podlehl – nejenže ztratil vůli dělat cokoliv pro svou záchranu, ale navíc trpěl záchvaty, při nichž ničil zbývající vybavení. Nakonec upadl do kómatu a 8. ledna 1913 zemřel.
Vyčerpávající pochod trval celý měsíc
Osamocenému Mawsonovi zbývalo urazit ještě 160 kilometrů. Přes zhoršující se zdravotní problémy a pád do další trhliny, kdy jeho život doslova visel na popruhu od saní, dorazil po 32 dnech na základnu u mysu Denison. Expediční loď Aurora, na níž se měl vrátit domů, odjela jen pár hodin před jeho návratem, takže na definitivní záchranu musel (naštěstí ve společnosti dalších polárníků) čekat ještě dlouhých deset měsíců.
TIP: V sevření ledové kry: Jak u severního pólu bojoval o život český vědec František Běhounek
O povaze jednoho z nejtvrdších mužů historie svědčí lakonický text telegramu, jejž poslal své snoubence nedlouho po návratu na základnu: „Velmi se omlouvám za zpoždění, ale teprve teď se mi podařilo dostat do chatrče.“
