Dlouhá cesta staré dámy: Bitevní loď Jeho Veličenstva Warspite (3)

Dne 10. ledna 1941 paluba Warspite u Malty poprvé dostala zásah leteckou pumou, leč bytelný pancíř odolal. Dočasná britská převaha ve Středomoří vyvrcholila ve dnech 27.–29. března 1941 bitvou u Matapanu. V ní nejprve bombardéry poškodily bitevní loď Vittorio Veneto a znehybnily křižník Pola, o zbytek se pak postarala těžká děla obrněnců Warspite, Barham a Valiant. Jejich kanonýři totiž dorazili Polu a rozstříleli křižníky Fiume a Zara dřív, než italské obsluhy dělových věží stihly natočit své zbraně.

O měsíc později Warspite vyprázdnila muniční sklady do přístavu Tripolis, avšak 22. května se na scéně znovu objevila Luftwaffe a Warspite u Kréty opět inkasovala zásah 250kg pumou. Tentokrát prorazila horní palubu a explodovala v pomocné dělostřelecké baterii. Útok si vyžádal životy 38 námořníků a poškozená loď se vydala na dlouhou plavbu do oprav v Bremertonu ve Spojených státech. V docích Warspite dostala ještě další protiletecké zbraně a nový radar. V březnu 1942 připlula do Trincomalee na Cejlonu a její velení převzal kapitán Fitzroy Hutton. 

Střet s fritzem 

Ve Východní flotě obrněnec vyztužil svaz kolem letadlových lodí Formidable a Indomitable, aby záhy čelil nájezdu japonských letadlových lodí do Indického oceánu. Hlavní svazy se však nenašly, stejně jako se později Warspite nestřetla s hledanými japonskými korzáry Hōkoku Maru a Aikoku Maru. Teprve v srpnu 1942 zamířila k Andamanským ostrovům v simulovaném útoku, který měl aspoň částečně odvrátit pozornost Japonců od bojů kolem Guadalcanalu. Vzápětí asistovala při britském vylodění na vichistickými Francouzi ovládaném Madagaskaru, aby poté zamířila do Durbanu v jižní Africe pro nový radar.

V lednu 1943 nahradil kapitána Huttona Herbert Packer, který loď velmi dobře znal – při bitvě u Jutska na ní totiž sloužil jako pobočník dělostřeleckého důstojníka. V dubnu 1943 Warspite zamířila do Středomoří, právě včas, aby stihla spojeneckou invazi na Sicílii. Těžká děla podporovala postup pozemních sil a právě v té době admirál Cunningham, kterému tehdy loď sloužila jako vlajková, ji obdařil přezdívkou, která se rychle ujala – Grand Old Lady (velká stará dáma).

Novopečená dáma se činila i při vyloděni u Salerna, kde zničila baterii 152mm děl, a po italské kapitulaci v září 1943 doprovodila zajaté italské lodě na Maltu. Dne 16. září se však Warspite potřetí dostala do křížku s německým letectvem, když ji u Salerna zasáhla řízená puma Fritz X. Stará dáma měla tentokrát namále. Ačkoli útok mohl dopadnout hůř (na Warspite mířily tři pumy, zasáhla ji jen jedna), Fritz X za komínem prorazil palubu, prošel celou lodí a explodoval až mezi plechy dvojitého dna. V trupu se tak objevil otvor o rozměrech 6×4 m a podpalubí do minuty zalilo na 5 000 t vody. Ze šesti kotelen fungovala jen jedna, její výkon nicméně stačil k tomu, aby loď odplula do provizorních oprav na Maltu. Přestože škody byly tentokrát opravdu značné, ničivý útok si vyžádal životy „jen“ devíti mužů. 

Odchod do důchodu 

Dělníci doků v Rosythu dělali, co mohli, jenže zásah řízené pumy Warspite navždy poznamenal. Kotelna č. 4 zůstala nefunkční a stejného údělu se dočkala i dělová věž X. Přesto při invazi do Normandie nemohla stará dáma chybět a z můstku jí velel nový kapitán Marcel Kelsey.

Během operace Overlord zbývajících šest těžkých děl ostřelovalo německou baterii u Villerville v prostoru pláže Sword. Po doplnění munice v Portsmouthu Warspite podporovala americkou pěchotu u pláže Utah a zbytek granátů na protivníka vypálila u pláže Gold.

Potom obrněnec zamířil do Rosythu k výměně opotřebovaných dělových hlavní, jenže poblíž Harwiche pod kýlem vybuchla německá akustická mina. Po provizorní opravě se ale Warspite – poháněná jen třemi vrtulemi – na francouzské bojiště vrátila, aby likvidovala německé dělostřelectvo v okolí Brestu a Le Havru. Poslední větší akcí byla podpora pozemních vojsk při dobývání Antverp v listopadu 1944 a tím se aktivní kariéra nezdolné bojovnice uzavřela.

TIP: Zahnat Spojence zpátky do moře: Jak vypadala německá obranná opatření v Normandii

Po válce vláda poměrně vážně uvažovala o zachování Warspite v podobě námořního muzea, ale z nápadu nakonec sešlo. V roce 1946 byla loď vyřazena ze služby, odzbrojena a čekala ji poslední plavba do šrotu. Při vlečení se však lano z remorkéru Bustler přetrhlo a Warspite uvízla na břehu Pruské zátoky v hrabství Cornwall. Všechny pokusy o stažení na větší hloubku selhaly, a tak museli dělníci starý bitevník rozebrat přímo na místě. Při té příležitosti byly do břehu zátoky zatlučeny kůly k ukotvení lodi. U jednoho z nich se pak spontánně začali scházet jak místní obyvatelé k piknikům, tak bývalí členové posádky ke společnému vzpomínání. Kůl na pobřeží stojí dodnes a tvoří zvláštní, leč dojemný památník všem, kteří na Grand Old Lady bojovali.