Démonická kocovina: Čím se tělo brání přemíře alkoholu?

Na světě má všechno svou cenu a nakonec tedy něčím musíte zaplatit i drinky, které byly na podnikovém večírku zdarma. Tekutá kuráž či jiskřivé kapky veselí, jež jste večer požívali; ona mimořádná schopnost porozumět cizím jazykům; náhlá empatie, umožňující vžít se do hlubokých filozofických otázek; smělost zbavená ostychu, případně dovednost profesorsky vyložit řešení nějakého problému – to vše vám zrána vystaví bolavý účet. 

Ne, nemuseli jste se právě bujaře opít a udělat veřejně ostudu. Ale přesto vás teď bolí hlava, máte žaludek jako na vodě a sucho v hrdle. K tomu patří i vratká chůze a třes, fyzické oslabení, silně rozostřená pozornost a zvýšená citlivost na hluk či ostré denní světlo. Symptomů kocoviny je skutečně dlouhá řada. Od mírnějších, které vám pokazí ráno nebo rozhodí dopoledne, až po takové, jež vás upoutají na lůžko (s výhledem na toaletu) po zbytek dne.

Neumřete na ni, byť byste si to možná přáli

Kocovina je univerzální termín, popisující poněkud depresivní dojezd euforie vyvolané konzumací alkoholu. Je souborem tělesných reakcí na radikální změnu vnitřního prostředí, kterou jste pár nebo více skleničkami dokázali nastartovat. Špatné zprávy? Nedá se léčit, protože to není nemoc. Je to jako bolest svalů, jež se dostaví poté, co jste přeházeli vagon uhlí. Čili přirozená odpověď vašeho organismu. A dobré zprávy? Na kocovinu se neumírá a jednou určitě přejde. Ale to je asi tak všechno.

Co přesně se s vámi děje a proč? Je třeba odlišit od sebe několik biologicko-chemických procesů, které vás nyní silou zahlceného metabolismu drtí. Byť jste se včera večer rozhodně nezříkali popíjení nejrůznějších tekutin, vaším aktuálním ranním problémem je dehydratace. Jak je to možné? Zkrátka poté, co se alkohol začne vstřebávat do krevního řečiště (a to jde opravdu rychle), reaguje tělo zablokováním sekrece vazopresinu neboli ADH – antidiuretického hormonu, který zodpovídá za zadržování odpadní vody v ledvinách a zahušťování moči.

Berte to s naprostou upřímností tak, že alkohol je ve své podstatě buněčný jed. A tělo necítí žádnou potřebu nechat se jím trávit, proto „vypne“ onen ADH. Jinými slovy zvedne stavidla, aby se to podezřele jedovaté, co večer konzumujete, odplavilo co nejrychleji pryč. Tato bezpečnostní logika pojistky těla funguje perfektně, ale bohužel plošně. Jako hlavní spínač.

Se špatným odchází i dobré

Ledviny kvůli absenci ADH rázem nevědí, s jak velkým objemem vody v těle hospodaří, a proto automaticky vše v domnělém nadbytku posílají do močového měchýře. Ano, proto jste si večer tolikrát odskočili na toaletu. Nezbavujete se tím jen tekutin požitých, alkoholizovaných, ale i vody řekněme procesní, kterou tělo nezbytně potřebuje. Proto jste ráno doslova přesušení, protože jste alkoholem nepřímo, ale zato masivně svůj organismus odvodňovali.

S takovým popíjením a následnou drenáží ledvin se nemusí pojit jen společenská ztráta důstojnosti. Nevědomky přicházíte o víc: S ledvinami přepnutými na průtok ztrácíte důležité soli a elektrolyty, udržující stálé vnitřní prostředí organismu a potřebné pro koordinaci nervů. Odtud také částečně vychází ta ranní celková otupělost a pomalá schopnost fyzicky reagovat na vnější podněty. A neméně zdrcující je i ona únava a vyčerpání. Odkud se bere? Z nedostatku energie, pochopitelně.

Baterky na nule

V klasickém bezalkoholovém režimu by se přes noc udržovala hladina glykogenu v krevním řečišti (pohotovostního cukru, energetické zásoby) syntézou z jater, abyste nevyhladověli. Jenže ona předchozí přítomnost alkoholu vyprášila tuto stabilní hladinku a vybourala i rezervy z jater. Protože se pilo a játra odbourávala alkohol, nevyrábělo se. Chybí vám tedy energie na fyzický pohyb, máte vybité baterky. 

Ano, glykogen můžete vydolovat ze svalů, kde je ho ještě naskladněno dost. Ale protože máte narušenou homeostázu, je to všechno jak ve zpomaleném filmu. Užitečné cukry, soli a nakonec i ty chybějící tekutiny byste možná rádi elegantně doplnili pořádnou hostinou, že? Jenže na jídlo a pití nemáte momentálně ani pomyšlení. Žaludek se vám houpe jako Bludný Holanďan a vůbec není jisté, zda a kde neočekávaně vyloží svůj náklad.

Štěpení lihu je otrava

Mezi další následky včerejší zábavy patří právě tato nevolnost. Značí, že se vzpamatováváte z následku sebeřízené otravy. Jak jistě víte, onou účinnou látkou dobrého pití je líh (etanol). Do něj se v těle pustí alkoholdehydrogenáza, tedy enzym ze skupiny dehydrogenáz, který spustí jeho oxidaci. Není to úplně šťastné řešení. Výsledkem této reakce je totiž acetaldehyd, a to je pořádný prevít. Je škodlivý, toxický, silně reaktivní. Velmi nepříjemná záležitost. Rychle s ním pryč! 

Od toho tu je další enzym, acetaldehyddehydrogenáza, který ve spolupráci s glutationem zreaguje v acetát, octan (v podstatě kyselina octová). Ten už je relativně neškodný. Má to ale háček. Vaše tělo podvečerní lihové bomby většinou neočekává, takže toho navýsost užitečného procesního materiálu, glutationu (jinak je to peptid složený ze tří aminokyselin), nemá nikdy naskladněno dost. Odbourávání se tedy brzy zpomalí. Z konzumovaného lihu v těle činností alkohodehydrogenázy dál průběžně vzniká spousta toxického acetaldehydu, a vaše schopnost ho štěpit dál na neškodný acetát zůstává omezená. 

Nad ránem jste jím už zcela zahlceni, a nádavkem k tomu vás vydatně okyseluje acetát. A to stále není vše. Komplikující je i to, že tyto nejrůznější nelibé procesy a důsledky popíjení se vzájemně provazují. Odbourávání alkoholu je samo o sobě dost energeticky náročné, využívá nemalé množství vody, minerálů a vitamínů (které v reakci na alkohol vydatně vypouštíte ven), což průvodní dehydrataci nebo vyčerpání jen dále umocňuje. A přirozeně, vždycky to může být ještě horší.

Všude svítí červená!

Co se tedy odehrává ve vašem těle poté, co ráno procitnete z obluzení po divočejším večeru? Kocovinu lze připodobnit k výpadku sítě, kterou prostřednictvím varovně blikajících kontrolek sledujete od řídicího pultu. Houkající siréna značí poplach, protože dehydratace těla je až extrémní. Jednotlivá koordinační centra CNS neberou telefony, případně až se značným zpožděním, protože jim chybí „reakční“ soli a minerály. 

Kvůli rozhození osmotických tlaků se teď mění objem vody v buňkách, včetně mozku, který doslova třeští. Motorické centrum má systémovou poruchu a v paměťovém mají vysypanou kartotéku a nemohou najít ani číslo na tu hezkou slečnu ze včerejška. To je jen maličkost, protože volají zděšená játra, že mají problém s cytotoxickým acetaldehydem, jenž je leptá. Ano, rády by obnovily výrobu glukózy/glykogenu, ale mají teď své problémy. Stav energetických zásob těla je proto na nule, vybrakovaný jako po větrné smršti. A do toho žaludek hlásí překyselení a žádá povolení o okamžité nouzové uvolnění obsahu. Co s tím? 

Chce to jen čas a klid. Blikající červená světélka na řídicím pultu vymizí, postupně je nahradí oranžová, a nakonec uklidňující zelená. Ale bude to trvat, v přímé závislosti na řadě faktorů: efektivitě vašeho metabolismu, vaší hmotnosti, celkové fyzické kondici a věku, doprovodné péči, doplnění minerálů, zavodnění. Na tom, kolik jste toho včera vypili, jak moc jste to namíchali a čím vším jste to prokládali. Pokud například ukázněně čistou vodou, tak zlé by to být nemuselo. Jestli jste přikusovali sladkosti a dortíky, pak bůh s vámi.