Dary z pastvin: Za co vděčíme krávám?
Krávy představují majestátní a chytré tvory, ale chov jejich početných stád zároveň škodí planetě a také není právě levný. Proto se využívá prakticky každá část těl poražených zvířat. A v mnoha oborech se bez nich zatím neobejdeme.
Když se řekne „tur domácí“, mnohým z nás se jako první vybaví dvě věci: mléko a hovězí. Z celkové hmotnosti poražené krávy jde přitom na maso pouze 60 %. Co se tedy následně děje s vnitřnostmi, kostmi, kůží či kopyty? Můžeme si je s ohledem na nákladnost a značnou škodlivost chovu skotu dovolit vyhazovat?
Krávy patří mezi hlavní zdroje oteplování planety. Z jejich trávicího traktu uniká při zpracování potravy metan, který reprezentuje 16 % veškerých vypouštěných skleníkových plynů a je přibližně čtyřicetkrát účinnější v zadržování tepla než CO₂. Zatímco tedy vědci vyvíjejí vylepšené směsi píce, díky nimž by se vypouštění metanu minimalizovalo, zůstává tur domácí příliš významným činitelem globálního oteplování na to, abychom si ho mohli dovolit chovat pouze na maso a mléko. Světový průmysl se proto musel naučit s těly poražených krav pracovat tak, aby je dokázal vytěžit do posledního gramu.
Vnitřnosti na kurtu
Až do konce 80. let 20. století tvořily krávy obvykle spolu s prasaty jediný zdroj inzulinu, který hraje klíčovou roli pro pacienty trpící některou z forem diabetu. Inzulin zmíněných zvířat se totiž tomu lidskému velmi podobá a po úpravách, jež zaručují, že nevyvolá alergickou reakci, jej dokáže plně nahradit. Dnes je již kravský inzulin na ústupu a vystřídala ho syntetická verze, i když v některých zemích zůstává k dostání na předpis. Slinivky krav nicméně tvoří i zdroj chymotrypsinu pro léčbu popálenin a jiných zranění, dále pancreatinu, který usnadňuje trávení, či glukagonu na pomoc s hypoglykemií a nízkými hodnotami cukru v krvi. Z jater se naopak získává heparin pomáhající se srážlivostí krve či vitamin B12.
Vnitřnosti krav se uplatní rovněž ve sportu – obzvlášť tenké střevo, z něhož dodnes vznikají výplety tenisových raket. Pro potřeby tenistů se však nevyužívá celé: Zásadní je pouze blána zvaná seróza, která se vyjme a nařeže na tenké stužky, jež poté procházejí očistnými lázněmi obsahujícími různé soli a chemikálie. Až osmnáct stužek se posléze splete dohromady, vyleští se do hladka a speciálně ošetří, aby se do nich nemohla vrátit vlhkost. Popsaným způsobem vznikne jedno výpletové vlákno.
Jde tedy o manuálně i časově velmi náročný proces, nemluvě o tom, že ačkoliv tenké střevo krávy měří v průměru 36 metrů, na jednu raketu padnou hned tři. Cena zmíněného vlákna proto bývá výrazně vyšší než v případě umělých alternativ. Řada sportovců na něj ovšem nedá dopustit pro jeho unikátní vlastnosti: Působí měkce, ale je velmi pružné a pevné, přičemž drží napětí.
Míče, pásky, štětce…
Produkty pocházející z krav nicméně nacházejí uplatnění i v dalších sportech. Například z kůže jediného tura může vzniknout i dvacet míčů pro ragby či americký fotbal. V USA se jich přitom ročně vyrobí až 700 tisíc. Vedle tradičních ragbyových šišek se z kůže dělají také další herní pomůcky: Jedna kráva „vydá“ na 12 basketbalových míčů, respektive na 144 baseballových, 18 volejbalových či fotbalových, případně na 12 baseballových rukavic. Tím navíc využití kůží nekončí a v různých formách zpracování z nich vzniká vše od cestovních zavazadel přes boty, rukavice a pásky až po bundy apod. Celosvětově dodají chovatelé zpracovatelskému průmyslu asi osm milionů tun kravských kůží ročně.
Ze srsti zmíněných živočichů se pak dělají třeba štětce: Přírodní vlákna mají totiž jiné vlastnosti než syntetická a dodávají barvám velmi specifickou strukturu, která se hodí například při krajinomalbě. Kravské chlupy přitom nezřídka najdeme i ve štětcích, o nichž prodejci tvrdí, že pocházejí ze srsti velbloudů – v daném případě se jedná o nejjemnější ochlupení z tuřích ocasů či uší…
Tur v každé tabletě
Z jednotlivých částí kravských těl každopádně vzniká i řada dalších, méně nápadných produktů. Kosti se například spalují, melou a přimíchávají do tzv. kostního porcelánu, jenž je díky tomu nejen průsvitnější, ale rovněž pevnější. Alternativně se kosti při pyrolýze neboli tepelném rozkladu měnily na živočišné uhlí, které se dlouhá léta používalo k léčbě průjmu. Dnes jeho funkci převzalo uhlí aktivní, vyráběné z rostlin. Živočišné uhlí se však ukrývá také ve filtrech k čištění cukru, které z něj vysávají nečistoty, čímž se zajišťuje jeho bílá barva.
Kůže, kosti i pojivová tkáň pak hrají roli při výrobě želatiny: V podstatě jde o velmi jemný klíh, který vzniká vyvařením částí těla bohatých na kolagen, a najdeme ho mimo jiné v gumových medvídcích, žužu a dalších cukrovinkách. Zapomínat nesmíme ani na léčiva dodávaná v želatinových tobolkách, jež se v trávicím traktu snadno rozpouštějí. Kolagen také přispívá k pružnosti obvazů či lepidel na tapety.
Kopyty pevně na zemi
Zvláštní kapitolu v případě vedlejších produktů z kravských těl tvoří automobilový průmysl. Pomineme-li zjevné využití kůže například u sedadel, volantů či palubních desek, plní významnou úlohu kravský tuk. Obsahuje totiž kyselinu stearovou, sloužící coby příměs při úpravě gumy pro pneumatiky. Mnoho prvků ve vozech se lepí sloučeninami vyrobenými z kravských bílkovin a stopy sudokopytníků najdeme i v leštidlech kapot. Tuk se uplatňuje rovněž při výrobě brzdové kapaliny a v neposlední řadě jde o nedílnou součást pojiva přimíchávaného do asfaltu.
V uplynulých patnácti letech se pak začal přidávat do biopaliv, především leteckých. Řečeno s trochou nadsázky se tedy díky krávám mohou naše auta bezpečně přemisťovat a zároveň mají po čem jezdit.
Kopyta pro změnu obsahují vysoký podíl bílkoviny zvané keratin. Běžně ji známe třeba z reklam na kosmetické produkty, jež mají napomáhat lesku, pružnosti i pevnosti vlasů. Zároveň se ovšem jedná o pojivo nerozpustné ve vodě, má vláknitou strukturu a coby součást speciální směsi dovede vytvářet pevnou neprodyšnou vrstvu. Na bázi kravského keratinu tak vznikají pěnové hasicí přístroje využívané tam, kde by si standardní metody hašení s plameny neporadily: Stříkaná pěna na hořících předmětech ulpí a zabrání přísunu vzduchu, takže oheň uhasne.
Třetí největší národ
Přestože všechny výše vyjmenované produkty představují pouhou špičku ledovce, zůstává pravdou, že je populace tura domácího pro potřeby lidstva a blaho planety příliš velká: Skromnější odhady zmiňovaly v roce 2022 zhruba miliardu kusů, zatímco odvážnější predikce přidávaly dalších pět set milionů. Klimatická reportérka Sarah Kaplanová dokonce tvrdí, že „kdyby všechny krávy žily spolu jako jeden národ, staly by se třetím největším producentem skleníkových plynů na světě“, hned po Číně a Spojených státech. Kvůli pastvinám se také často kácejí lesní porosty – nejenže tedy mizí stromy, jež pomáhají klimatickou krizi mírnit, ale zároveň přibývá dobytka, který ji skrze metan zhoršuje.
Pro budoucnost naší planety by proto bylo výrazně lepší, kdyby se počet krav snižoval. A přestože lze nabýt dojmu, že naše životy na výrobcích pocházejících z jejich těl závisejí, opak je pravdou. V řadě odvětví již dlouhá léta probíhá výzkum, který živočišné produkty nahrazuje rostlinnými či syntetickými – od štětců až po aktivní uhlí. Zároveň dokážeme stejné látky zčásti získávat z méně „škodlivých“ zvířat, například z prasat. Kdyby se tedy náš jídelníček pozvolna odklonil od nadměrné konzumace hovězího, mohla by chovaná stáda postupně řídnout, aniž by se „zhroutil svět“.
V mýdle i voskovkách
Kyselina stearová obsažená v kravském tuku tvoří nedílnou součást řady produktů pro každodenní použití – najdeme ji třeba v mýdlech, zubní pastě, deodorantech či ústní vodě. Suroviny z kravských těl také pomáhají zlepšovat viskozitu směsí, usnadňují nanášení nebo třeba výsledný výrobek zjemňují: Uvedené platí mimo jiné pro toaletní papír, jenž se takto změkčuje. Ve výčtu však nesmějí chybět ani svíčky, voskovky, pastelky, či dokonce celofán: U zmíněné biologicky degradovatelné fólie se v závěru výroby aplikuje glycerin, který snižuje její křehkost.