Další střípek v hádance evoluce: Přišly želvy z vody, nebo se vyvinuly na souši?
Katie Willisová z University of Maryland zjistila, že želvy žijící na poušti slyší lépe pod vodou. Jde o další střípek v letité hádance evoluce želv. Vyvinuly se první želvy na souši, nebo pod hladinou?
Překvapivý fakt, který pro pouštní želvy nemá v praktickém životě žádné využití, vyplynul ze studie, v níž Willisová zkoumala pomocí magnetické rezonance a počítačové tomografie (CT) vnitřní ucho mnoha druhů želv.
Co funguje, nespravuj
U všech druhů včetně pouštních rezonovaly tyto orgány silněji pod vodou, kde zvukové vlny cestují větší rychlostí než nad hladinou. Měřením Willisová prokázala, že vnitřní ucho suchozemských želv je téměř totožné s uchem vodních druhů a poměr mezi velikostí lebky a vnitřního ucha je u všech druhů víceméně stejný. Zjištění vrhá nové světlo na vývoj želv, které se podle všeho vyvinuly ze společného předka žijícího pod vodou.
Otázka původu želv byla doposud sporná, neboť některé fosilie ukazovaly spíše na suchozemský původ. Podle Willisové pomůže studie nejen lépe porozumět způsobu, jakým funguje sluch u želv i jiných zvířat, ale také přesněji určí, na jaké místo evolučního stromu želvy patří.
TIP: Přírodní poklady Galapág: Rituály na ostrovech věčného klidu
Pokud se závěry studie podaří potvrdit, znamenalo by to, že želvy jsou navzdory původním teoriím geneticky bližší krokodýlům a ptákům než ostatním plazům. Na otázku, proč se sluchové orgány suchozemských želv během vývoje nepřizpůsobily změně prostředí, Willisová odpovídá, že plnily svoji funkci dostatečně i na souši a shrnuje evoluční pravidlo do slov: „Co funguje, to nespravuj.“
