Za příjemnou vůni, která bezprostředně po dešti protkne ovzduší, vděčíme podle australských vědců bakteriím rodu Streptomyces. Obvykle se nacházejí v půdě a tlející vegetaci, přičemž vylučují sloučeninu nazývanou geosmin – lákají tak živočichy, kteří je potom rozšiřují dál. Zmíněná látka má onen typicky zemitý odér, vnímaný našimi nosy výrazněji právě po dešti, kdy se geosmin dostává s dopadající vodou ze země do vzduchu.
Počasí dokáže ovlivňovat i například intenzitu zvuku. Zatímco na tiché ulici se úroveň hluku pohybuje kolem 40 decibelů (dB), při sněhové pokrývce může klesnout až o 7 dB. Vysvětlení je přitom snadné: Zatímco od hladkého povrchu se zvukové vlny odrážejí s nezměněnou hlasitostí, v dutinách mezi vločkami tvořícími sněhovou pokrývku zůstávají částečně uvězněny.
