Milovníci hvězdného nebe si velmi oblíbili nejrůznější mlhoviny, jedná se totiž o vděčné objekty: Obvykle představují vhodný cíl i pro menší dalekohledy, a každá přitom vypadá jinak. Mlhoviny obecně dělíme na reflexní a emisní. První zmíněné tvoří především prach, který rozptyluje světlo blízkých hvězd. Jelikož se nejvíc rozptyluje modrá složka (proto je pozemská obloha modrá), mívají tyto objekty na barevných fotografiích namodralý nádech. Naproti tomu emisní mlhoviny svítí vlastním světlem, neboť horké okolní stálice přinutily zářit plyn v mlhovině. Nejčastěji „svítí“ v čárách vodíku, mají tedy načervenalý vzhled.
TIP: Co obklopuje slavný pás hvězd v Orionu? Temné mlhoviny i rozsáhlé hvězdokupy
Temné mlhoviny pak pozorujeme v případě, že je prachu příliš, a zastiňuje tak světlo hvězd z pozadí. Na obloze v takovém případě vidíme tmavou oblast. Nejlépe lze temné mlhoviny sledovat proti jasnému pozadí Mléčné dráhy, kdy velmi pěkně vyniknou. Na letním nebi mnohé z nich spatříte například v souhvězdí Orla. K velmi známým temným mlhovinám patří Uhelný pytel v souhvězdí Jižního kříže, není však pozorovatelný z našeho území. Fotogenická je rovněž Koňská hlava v pásu Orionu. I bez přístrojů pak dobře uvidíte temné mlhoviny v souhvězdí Labutě, kde jakoby trhají Mléčnou dráhu na dva rovnoběžné pásy.
