Čistotný lupič s maskou: Opravdu si severoameričtí mývalové myjí potravu?
Medvídek mýval původně žil v opadavých a smíšených lesích Severní Ameriky. Díky své přizpůsobivost se později tito živočichové rozšířili do horských oblastí, pobřežních močálů i městských regionů, kde jsou mnohými lidmi považováni za škodnou.
Za pověst škodné vděčí mýval severní (Procyon lotor) nejen svojí všetečnosti a všežravosti, ale určitě i zbarvení v obličeji, které jim dodává vzezření ozbrojených lupičů s maskou.
První bílí Američané, kteří se hlouběji zajímali o přírodu Nového světa, zařazovali mývaly do příbuzenstva psů, koček, jezevců a především medvědů. Moderní taxonomie těmto 40–70 cm dlouhým a 3,5–9 kg těžkým šelmám přiřkla místo v čeledi medvídkovitých, kam ještě patří například nosálové nebo jihoamerický medvídek kynkažu.
Umývači potravy
I když si lidé nebyli jisti zoologickým zařazením těchto tvorů, velmi brzy si povšimli jejich zvyku „umývat“ potravu, což se odrazilo nejen v českém pojmenování, ale například také v němčině, italštině, maďarštině, japonštině, francouzštině nebo portugalštině. Zvyk máčení jídla ve vodě ovšem stále není úplně uspokojivě vysvětlen.
Podle jedné a v současnosti nejpřijímanější teorie si mývalové při ohmatávání předmětů změkčují tlapky a zlepšují tím hmatové schopnosti, které jsou jejich důležitým smyslem. Zvířata tímto způsobem získávají informace o hmotnosti, velikosti, struktuře a teplotě potravy. Tuto teorii podporuje i studie, která se zaměřila na nervy v předních tlapkách mývalů. Ukázalo se, že právě zvlhčení kůže zvýšilo u mývalů citlivost nervových zakončení.
TIP: Umí medvědi šplhat na stromy? A jak moc bezpečná je skrýš v koruně stromu?
Namáčení potravy do vody může také sloužit k jejímu změkčení, což mývalům umožňuje stravu snadněji pozřít. Určitě nesprávná je představa z konce 18. století, podle níž mývalové nemají dostatečnou produkci slin a vlhkost si tak při požívání jídla dodávají do úst „uměle“.
