Cesta do područí: Německá okupace českých zemí v březnu 1939 (4)
Patnáctý březen 1939 patří mezi nejtemnější dny české historie. Okupaci a vzniku protektorátu předcházela Hitlerova diplomatická hra, která nakonec vedla ke zhroucení československého státu a jeho obranyschopnosti
Přes veškerý nátlak se Hácha na audienci u Hitlera v březnu 1939 zprvu nechtěl vzdát a hrál o čas – několik hodin odmítal podepsat deklaraci, že „československý prezident (…) klade osud českého národa a země do rukou Vůdce německé říše“. Nervozita nacistických lídrů stoupala – zdráhali se vyslat vojska do suverénního státu bez formálního (byť vynuceného) souhlasu jeho představitelů.
Předchozí části:
Vynucený souhlas
Zoufalý prezident Hácha ve snaze zabránit krveprolití nakonec souhlasil, že se jeho země vzdá suverenity a odevzdá výzbroj. Ve 4.00 byla podepsána „dohoda“ a Keitel mohl vydat rozkaz k vojenské okupaci, kterou Wehrmacht o dvě hodiny později skutečně zahájil. Třetí říše tedy mnichovskou dohodu respektovala pouhých 166 dnů.
V Československu ve 4.30 zaznělo z rozhlasu nařízení hlavního štábu, které informovalo posádková velitelství, že během 90 minut německé ozbrojené síly zahájí obsazování republiky a že jakýkoliv pokus o odpor bude se vší brutalitou potlačen. Následovala výzva obyvatelstvu vyžadující bezpodmínečné zachování pořádku a klidu.
Pochod k městům a letištím
V uvedený čas dal Fritschův nástupce generál Walter von Brauchitsch pokyn k zahájení invaze a do pohybu se dalo šestnáct divizí. Konkrétně se jednalo o čtyři divize tankové (2., 3., 4. a 5.), tři lehké (2., 3., 4.), dvě divize motorizované pěchoty (2. a 29.) a sedm svazků infanterie (4., 10., 24., 28., 44., 45. a 46.). Asistovaly též samostatné pluky Waffen-SS. Tyto síly byly rozčleněny do dvou armádních skupin – té s pořadovým číslem tři velel z Drážďan generál Johannes Blaskowitz, z Vídně řídil postup 5. armádní skupiny generál Wilhelm List.
Pěší i obrněné oddíly se do nitra nešťastné republiky valily zejména od severu a jihu. Jen k samotné metropoli spěchal Wehrmacht hned z pěti směrů. Z dalších velkých měst se Němci zaměřili na co nejrychlejší obsazení Brna, Plzně, Českých Budějovic, Olomouce, Hradce Králové a Mladé Boleslavi. Na celém území Čech a Moravy panovalo 15. března extrémně nepříznivé počasí a teploty se pohybovaly kolem nuly. Postup okupantům komplikovala zima a oblačnost – kupříkladu síly mířící k metropoli od severu a západu čelily husté chumelenici a na některých místech musel Wehrmacht uvolňovat kolonám cestu frézami.
Vlevo, nebo vpravo?
Německé kolony nešokovaly 15. března 1939 obyvatelstvo jen svou samotnou přítomností, ale i faktem, že se pohybovaly po pravé straně silnic. Z pohledu českých řidičů a dopravních předpisů tak jely v protisměru a jen shodou okolností nedošlo k závažnějším dopravním nehodám. Vojenský správce generál Blaskowitz na tuto situaci zareagoval už o dva dny později výnosem, jenž s okamžitou platností zavedl jízdu vpravo v celé zemi s výjimkou Prahy, která dostala devítidenní odklad.
TIP: Vpravo, nebo vlevo? Kdo jezdí po špatné straně silnice?
Čechy a Moravu zaplavily dvojjazyčné cedule: „Rechts fahren! Links überholen“ neboli „Jeďte vpravo, předjeďte vlevo“. Mnoho pamětníků po letech vzpomínalo, že „jízdu vpravo zavedl Hitler“. Netušili však, že okupanti tímto krokem předběhli čs. politiky jen asi o šest týdnů. Vláda premiéra Rudolfa Berana totiž už na podzim 1938 rozhodla, že vpravo se bude jezdit od 1. května 1939. Československo totiž v Evropě patřilo k posledním státům, kde šoféři užívali levou polovinu vozovky – byť se Praha ke změně zavázala již roku 1931. Z těchto důvodů zůstala jízda vpravo zachována i po osvobození Československa roku 1945.
Dokončení: Cesta do područí: Německá okupace českých zemí v březnu 1939 (5)
