Cesta do područí: Německá okupace českých zemí v březnu 1939 (2)
Patnáctý březen 1939 patří mezi nejtemnější dny české historie. Okupaci a vzniku protektorátu předcházela Hitlerova diplomatická hra, která nakonec vedla ke zhroucení československého státu a jeho obranyschopnosti
Tlak Německa na Československo se v roce 1939 stále stupňoval. Během schůzky tehdejšího ministra zahraničí Františka Chvalkovského s Adolfem Hitlerem führer požadoval zahájení řešení židovské otázky, potlačování komunismu a odstranění bývalých legionářů z velitelských funkcí a „benešovců“ ze státní správy.
Předchozí část: Cesta do područí: Německá okupace českých zemí v březnu 1939 (1)
Československá vláda se rozhodla neúprosnému tlaku Německa nevzdorovat a přislíbila – zřejmě coby vstřícné gesto – odchod náčelníka hlavního štábu generála Ludvíka Krejčího. Následovala i další gesta v podobě zrušení mimořádných opatření v čs. armádě z loňského podzimu, čímž ministerstvo národní obrany oficiálně ukončilo stav branné pohotovosti státu. Koncem února putoval do zálohy odvodní ročník 1936, v kasárnách tak zůstal pouze ročník 1937, jehož systematický výcvik výrazně narušily události kolem Mnichova.
Sázka na slovenskou kartu
Nacistický diktátor tedy dosáhl kýženého oslabení čs. armády a začal zvažovat dvě možnosti, jak republiku definitivně rozbít; v ideálním případě bez střelby a se svazky Wehrmachtu ponechanými na mírových stavech. Zatímco první varianta počítala s využitím maďarských nacionalistů, druhá sázela na slovenské separatisty. Buď mělo být Slovensko pohlceno agresivním Maďarskem, nebo vyhlásit samostatnost.
TIP: Za slovenské Slovensko! Hlinkovi luďáci vydláždili cestu k Slovenskému státu
Poté měla následovat blesková vojenská okupace českých zemí. Nakonec se Hitler přiklonil ke druhé variantě. Jeho poradci totiž upozorňovali, že formálně nezávislé Slovensko bude Říši ku prospěchu – stane se jejím satelitem a produkce z tamějších zbrojovek poputuje k divizím Wehrmachtu. Němečtí špioni se mezitím pokoušeli zjistit maximum informací o stavu čs. branné moci, aby plánovaná invaze byla co nejhladší.
Naleptávání obránců
K jejich úsilí přispívali i čeští Němci, kteří se snažili dostávat do takových úřadů, v nichž by pro třetí říši získali co nejvíce zpráv. Jejich prostřednictvím do Berlína skutečně proudily poměrně přesné informace. Jestliže hlášení z ledna 1939 ještě hovořila o značném riziku ozbrojeného odporu, únorové relace už zmiňovaly jeho slábnutí.
Dochovaná zpráva ze 7. března pak kupříkladu uváděla, že čs. vojsko má nyní jen 90 000 mužů, z nichž třetina připadá na nováčky. Početní stavy průměrné pěší divize dokument odhadoval na 4 000 až 5 000 vojáků, u rychlých divizí šlo o pouhých 1 500 mužů. Značnou část zkušenějšího mužstva navíc Praha dle německých zpravodajců poslala na Slovensko a Podkarpatskou Rus, takže jednotky v Čechách a na Moravě hlášení považovalo za podřadné co do kvality i kvantity.
Německé zákulisní hry
Od února 1939 němečtí emisaři vyzývali bratislavské separatisty k vyhlášení státní nezávislosti Slovenska. Tamější politickou scénu ovládala Hlinkova slovenská ľudová strana, která lavírovala mezi umírněným autonomismem, ostrým nacionalismem a otevřeným fašismem. Předseda slovenské autonomní vlády Jozef Tiso zatím zůstával opatrný – nezávislosti chtěl dosáhnout postupně, bez otevřených konfliktů a pokud možno i po dohodě s Prahou. Berlín však na něj stále více tlačil, a zatímco se v Bratislavě konala jedna tajná německo-slovenská schůzka za druhou, české zpravodajské služby se o všem dozvěděly.
V pražské vládě převládl názor, že tato setkání iniciovali samotní Slováci. Nejprve se snažila uklidnit horké bratislavské hlavy řadou ústupků, ale nakonec se Hácha rozhodl pro použití síly. Velitel čs. armády na Slovensku generál Bedřich Homola obdržel rozkaz sesadit Tisovu vládu, odzbrojit Hlinkovy gardy a vyhlásit stanné právo.
Pokračování: Cesta do područí: Německá okupace českých zemí v březnu 1939 (3)
Takzvaný Homolův puč se uskutečnil v noci z 9. na 10. března. Přesně na tento výsledek uměle vyvolané eskalace Hitler už několik týdnů čekal. Nařídil generálnímu štábu dokončit plán vojenského obsazení českých zemí a pozemní i letecké síly byly uvedeny do pohotovosti. Svým generálům führer sdělil i přesné datum invaze: 15. března 1939.