Cesta do Ameriky: Země nekonečných možností lákala před sto lety také Čechy

Chce-li někdo jeti do Ameriky, sběhá všechny lodní kanceláře, jen aby se přesvědčil, že všechny mají na vlas stejně vysoké ceny (zřejmě důsledek ujednání). Něco přes 100 dolarů stojí cesta z Hamburku, Brém, Amsterodamu nebo Cherbourgu do New Yorku. O něco levnější je z Terstu, ale odtud vyjíždějí parníky jen dvakrát za měsíc, kdežto z ostatních přístavů každý druhý den.

Lístek na loď se dostane teprve tehdy, kdy už je opatřen pas a hlavně visum amerického konzulátu v Legiobance. To se dá opatřit jen se značnými obtížemi a po různých prohlídkách lékařských, po zkoušce inteligence a zaplacení několika poplatků. Nejsnáze dostane visum jako dočasný návštěvník obchodník nebo průmyslník, zkrátka člověk, na němž je zřejmo, že se nechce v USA usaditi.

Hurá, jsme na lodi!

Po obstarání visa a lodního lístku odjede cestující do přístavu, kde musí stráviti aspoň dva dny ještě novou lékařskou prohlídkou. Na loď se nastupuje vždy za doprovodu hudby. Každý má několik těžkých zavazadel, které mu stewardi roznesou zdánlivě každé jinam.

Nikdo také nechce opustit palubu lodi, aby viděl její odplouvání, které obstarává malý vlečný parník. Za půl hodiny pak oceánský parník velikosti od 15 000 do 60 000 tun je na širém moři a všichni cestující usazeni ve svých kabinách. Cestující si obyčejně první dvě až tři hodiny libují, jak je kolébání lodi příjemné, potom začnou však blednout a pomalu se ztrácejí a stewardi s košťaty a pilinami mají plno práce. 

Už tam budem?

Jízda trvá 6 až 12 dní podle rychlosti parníku a podle počasí. Byla by velmi nudná, poněvadž den za dnem je úplně stejný, kdyby nebylo různých zábav, jmenovitě koncertů, biografu, tance, které zpestří aspoň večery. V kajutách je pobyt přes den zakázán, poněvadž je to nezdravé.

Ve dne staří hrají v kuřáckém salonu šach, dámu nebo v karty, mladí se honí po palubě, hrají si „na třetího“. Němci, Češi, Poláci, Francouzi, třebaže si nerozumějí, smějí se na sebe, posunkují, baví se, jak mohou. Pomalu ubíhá cesta, navazují se známosti, jednou dvakrát míjíme cizí parník, s nímž se vyměňují pozdravy, a konečně zahlédneme ploché pobřeží dlouhého ostrova Long Island, na němž jsou některá předměstí New York, zejména Brooklyn.

Obeplujeme Long Island a vplujeme do zátoky, kterou tvoří s ostrovem Manhattan a s americkou pevninou. Uprostřed zátoky stojí socha Svobody, 50 metrů vysoká na padesátimetrovém podstavci, dar Francie Americe. Okolo sochy proudí sta lodí parních, motorových i plachetních, proplouvají se mezi čtyřmi ostrovy zátoky, sirény houkají a pára syčí, všude plno pohybu.

TIP: Osudy českých imigrantů v USA: České divochy tu nechceme!

Ještě několik formalit a hlavně mnoho čekání, důkladná celní prohlídka a vycházíme z přístavní budovy do ulic New Yorku. Ti, kteří neumějí dost anglicky a komu nepřišel nikdo naproti k parníku, dostanou na kabát přišpendlený lístek s nápisem: „Přistěhovalec, prosím přispějte radou a pomocí“, opatření, které celkem málo pomůže tomu, kdo se nemůže dorozumět, nemá známých a po případě ani peněz.