Český bojovník s tuberkulózou Karel Stýblo má vlastní známku
Přežil útrapy koncentračního tábora, onemocněl tuberkulózou a jen o vlásek unikl návratu do okupované země. Světová zdravotnická organizace jej navrhla na Nobelovu cenu, které se bohužel nedožil. Nyní Karla Stýbla připomíná speciální známkou Česká pošta
Tichý, nenápadný muž, tak popsali kolegové člověka, který nesmazatelně zasáhl do boje s tuberkulózou po celém světě – Čecha, který byl horkým kandidátem na udělení Nobelovy ceny, ale zemřel dřív, než ji mohl dostat. Letos uplyne 100 let od narození lékaře Karla Stýbla. Česká pošta tohoto vynikajícího vědce připomene speciální známkou. Shodou okolností je to i 100 let od prvního podání vakcíny proti tuberkulóze.
Český bojovník s tuberkulózou
„Karel Stýblo do léčby tuberkulózy zasáhl v celosvětovém měřítku. Od roku 1968 působil v Haagu a v 70. letech dokázal, že přímo kontrolovanou kombinovanou léčbou lze ovlivnit výskyt tuberkulózy a snižovat jej i ve velmi postižených zemích. Zavedl systém DOTS (directly observed treatment short course), který se celosvětové využívá v léčbě nemoci dodnes. O tomto muži, který se narodil v Čechách a naprosto zásadně ovlivnil boj proti tuberkulóze po celém světě se mluví málo a vydání známky k jeho výročí je o to významnější,“ říká předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti prof. MUDr. Martina Koziar Vašáková, Ph.D.
Na světovém poli lékaře Karla Stýbla experti docenili. Světová zdravotnická organizace jej navrhla na Nobelovu cenu, které se bohužel nedožil. Za svůj úspěšný boj proti tuberkulóze v nevyvinutých zemích ale získal prestižní cenu Roberta Kocha.
Vydání známky Českou poštou je pro pneumology důležité také v připomínce významu jejich oboru. „Tuberkulózu se nedaří a zřejmě i nikdy nepodaří vymýtit vzhledem k tomu, že je infikována asi čtvrtina světové populace, především v méně rozvinutých zemích, kde navíc narůstá odolnost proti antituberkulotikům. Reálně tak hrozí, že po světě budou kolovat kmeny, které jsou rezistentní na všechny dostupné léky,“ uvádí předseda České aliance proti chronickým respiračním onemocněním doc. MUDr. Milan Sova, Ph.D.
Spojení výročí dr. Stýbla s výročím BCG vakcíny na poštovní známce bylo dle plicních lékařů nasnadě. Vakcína měla podle docenta Sovy svůj největší význam především v minulosti, kdy pomohla snížit počet případů TBC především u závažných případů jako je například bacilární meningitida u dětí. „Její aktuální význam v rozvinutém světě je podstatně menší, proto se u nás už plošně neočkuje,“ doplňuje pneumolog.
Česká republika má díky pečlivosti plicních lékařů nízké počty nemocných – loni se dostala poprvé pod 400 případů za rok. Podle MUDr. Jiřího Wallenfelse, vedoucího Národní jednotky dohledu nad tuberkulózou FN Bulovka, loni klesl výskyt tuberkulózy celosvětově, vliv na to měla, jako u řady jiných respiračních infekčních nemocí, protiepidemická koronavirová opatření či omezení agenturních pracovníků, kteří přijíždějí do vyspělých zemí za prací. „Ti bývají kvůli nedostatečným zdravotním kontrolám při příjezdu do republiky relativně častým zdrojem nákazy. Loňská čísla do jisté míry mohla deformovat i zahlcenost hygien a lékařů, kteří případy tuberkulózy do registru hlásí. Nicméně poprvé klesl počet případů tuberkulózy na 100 000 obyvatel za rok pod čtyři,“ říká MUDr. Wallenfels.
Z Vilémova do Haagu
Karel Stýblo se narodil jako pátý syn strojníka ve Vilémově na Vysočině, původně chtěl být učitelem, ale při přijímacích zkouškách jej zradil hlas, a tak šel na medicínu. Jako vysokoškolák se zúčastnil manifestace kvůli uzavření škol po tragické smrti Jana Opletala a tehdejší německý okupační režim poslal jeho a další stovky vysokoškoláků do koncentračního tábora. Zde se Karel Stýblo nakazil tuberkulózou, přežil však a tato nemoc nasměrovala jeho další kroky.
V 50. letech absolvoval pobyt v Edinburghu u známého bojovníka proti tuberkulóze – lékaře sira Johna Wenmana Croftona a převzal po něm pečlivost s jakou cíleně uzdravoval nemocné nebezpečným bacilem Mycobacterium tuberculosis. Podle dostupných pramenů dokonce Karel Stýblo stál za povinnými preventivními plošnými prohlídkami v pojízdných autobusech v 60. letech. V 70. letech zareagoval na pozvání vedoucího tuberkulózní jednotky Světové zdravotnické organizace a odjel do Nizozemí, kde se stal ředitelem vlastní výzkumné jednotky. Tam se povedlo pod jeho vedením provést řadu významných výzkumů v zemích s nízkým i vysokým výskytem nemoci.
TIP: Zlaté české ručičky: Kteří naši vynálezci udělali díru do světa?
V roce 1968 se měl vrátit zpět do Československa, ale těsně před nástupem do letadla byl upozorněn, že právě v tuto chvíli vojska Varšavské smlouvy obsazují jeho rodnou zemi – rozhodl se tedy nenastoupit a zůstal v zahraničí. V roce 1979 se stal ředitelem Mezinárodní unie proti tuberkulóze, a to mu umožnilo se zaměřit na TBC v nevyvinutých zemích, například v Tanzánii a dalších a ukázat, že tuberkulózu lze úspěšně léčit. Strategie (DOTS) spočívala v pečlivém sledování užívání léků u nemocných. A právě tato práce byla jazýčkem na vahách v navržení na Nobelovu cenu, jíž se však bohužel nedožil – zemřel v roce 1998 v holandském Haagu.
