Černý den německé armády: Britská ofenziva u Amiensu 1918 (2)

Přípravy na ofenzivu u Amiensu se Britům podařilo utajit tak dokonale, že o operaci vědělo jen málo lidí, kteří do ní nebyli zapojeni. Jeden generál sousední armády se 8. srpna ráno cestou na dovolenou zastavil na velitelství 4. armády a podivoval se, co se to z fronty ozývá za dunění. Australský ministerský předseda Billy Hughes se dokonce dožadoval stažení Australanů z fronty, když k němu dorazila zpráva, že jeho krajané byli nasazeni do další operace a v tu chvíli se nacházejí daleko za původní linií.

TIP: Černý den německé armády: Britská ofenziva u Amiensu 1918 (1)

Královští jdou vpřed

Osmého srpna hodinu před úsvitem se rozehřměla britská děla a současně vyrazila na frontě široké 22 km vpřed pěchota po boku s tanky. Kanonýři precizně posouvali palebnou přehradu a paralyzovali císařské baterie. Němci se zmohli jen na sporadický odpor a některé jednotky dokonce utekly bez boje. Pouze v oblasti severně od řeky Sommy obranné linie vydržely, protože tam útočníci nasadili pouze malý počet tanků.

Vzniklými mezerami proudila vpřed kavalerie, která obsazovala klíčové body a držela je až do příchodu pěchoty. Ke slovu se dostaly také obrněné automobily. Ty pronikly do německého týlu a šířily zmatek, přičemž v Proyart u snídaně překvapily a rozstřílely štáb jednoho sboru. První den tak skončil rozhodným vítězstvím 4. armády. Královští postoupili do hloubky 10–12 km a zajali 16 000 německých vojáků.

Postup vázne

V následujících dnech však ofenzivě došel dech. Do útoku se vrhla ještě francouzská 1. armáda u Montdidier, ale nepřítel do oblasti velice rychle přisouval zálohy. Dohodovým jednotkám se sice stále dařilo tlačit vpřed, ale již jen v řádech kilometrů, než se postup zastavil úplně. Jedním z důvodů byl i fakt, že čelní jednotky dorazily na sommské bojiště z roku 1916, kde jim v cestě stály pobořené zákopy a chuchvalce ostnatého drátu.

Dále se projevil nedostatek záloh, protože se všechny vydaly na pochod hned za prvosledovými jednotkami. Zato Němci dokázali na Sommu přisunout během dvou dnů dalších 18 záložních divizí. Foch sice naléhal na Haiga, aby pokračoval v útoku, ale britský maršál odmítal vrhat další muže do mlýnku na maso, a tak 14. srpna postup zastavil.

Zoufalý Ludendorff

V kontextu minulých let se mohou úspěchy 4. armády zdát marginální. Postup o 10 km se sice jeví jako úspěch oproti ofenzivám z let 1915–1917, ale v porovnání s německými operacemi z jara 1918 se jedná jen asi o šestinu. Ani ztráty ve dnech 8.–14. srpna nejsou tak impozantní oproti Sommě či Verdunu. Britové i Francouzi odepsali shodně 22 000 mužů oproti 75 000 německých vojáků (z toho 50 000 zajatců). Britský útok však měl devastující účinek na německou morálku a odhodlání bojovat – a to nejen u mužů v zákopech, ale také na všech úrovních velení.

Ukázalo se, že moment překvapení, kterého Britové dosáhli, měl společně s upadající morálkou obránců katastrofální následky. Berlín sice dokázal vrhnout do průlomu záložní divize, ale tím prakticky vykrvácel, protože Ludendorffovi už nezůstaly prakticky žádné rezervy. A tak zatímco po neúspěchu poslední ofenzivy z poloviny července německý generál spřádal plány hned na čtyři nové operace ve Flandrech, po 8. srpnu zrušil jejich přípravy a jeho sny o konečném vítězství se definitivně rozplynuly. Navíc ani nevypracoval náhradní strategii, takže po zbytek války kladla jeho armáda nepříteli už jen pasivní odpor.

TIP: Po kolena v bahně, po uši v mizérii: Utrpení v prvoválečných zákopech 

Porážka jihovýchodně od Amiensu zasadila úder také německému císaři Vilémovi II., jenž se nechal slyšet: „Je zřejmé, že musíme usilovat o kompromis. Už jsme vyčerpali své zdroje. Válku je nutné ukončit.“ A stejným toném mluvil i Ludendorff, jenž se po listopadu 1918 dokonce vyjádřil, že „8. srpen byl černým dnem německé armády v historii války“.