Budeme přepisovat učebnice? Vědci objevili další vrstvu zemského jádra

Země se skládá ze tří soustředných sfér: zemské kůry, zemského pláště a zemského jádra. Pokud bychom chtěli být důslednější, pak můžeme tyto části rozdělit na pět vrstev – zemskou kůru, svrchní plášť, spodní plášť, polotekuté vnější jádro a pevné vnitřní jádro. Podle seismologů z Australské národní univerzity ale existují důkazy o existenci další vrstvy – nejvnitřnějšího pevného jádra (subjádra) s průměrem zhruba 640 kilometrů. Výzkum Thanh-Son Phạma a Hrvoje Tkalčiće zveřejnil prestižní vědecký časopis Nature Communications.

Podobně jako pevné vnitřní jádro má být i toto subjádro tvořené směsí niklu a železa. Přechod mezi pevným jádrem a subjádrem je podle vědců neostrý a je dán toliko rozdílnou krystalickou strukturou. Právě tato vlastnost přispěla k odhalení jeho existence – rozdílná struktura má podle badatelů vliv na rychlost procházejících rázových vln vznikajících při zemětřeseních.

Po stopách vln

Existenci pevného vnitřního jádra obklopeného tekutým obalem poprvé popsala v roce 1936 dánská seismoložka Inge Lehmannová. Tato nejvnitřnější část Země se nachází zhruba 5 100 kilometrů pod povrchem, jeho velikost se pohybuje okolo 1 300 kilometrů a tvoří méně než 1 % objemu Země.

Velká vzdálenost, a hlavně extrémní podmínky panující ve středu Země, pochopitelně znemožňují jeho jakýkoli přímý výzkum. Jedním z mála způsobů, jak zemské jádro zkoumat, spočívá v měření nepatrných rozdílů v seismických vlnách, které vznikají při zemětřeseních a při jaderných explozích. Právě měření seismických vln vzniklých při zemětřeseních ukázala, že se mění jejich rychlost v závislosti na úhlu vstupu těchto vln do zemského jádra. Podle vědců to ukazuje na odlišnou anizotropii jádra.

Teorie zemského vnitřního subjádra není úplně nová – poprvé se objevila zhruba před 20 lety, nová zjištění seismologů z Australské národní univerzity v Canbeře mají tuto hypotézu potvrzovat. Podle geofyzika Johna Tarduna z Rochesterské univerzity, který se na novém výzkumu nepodílel, vyvstávají s (možnou) existencí subjádra otázky o jeho vzniku. Zatímco autoři studie mají za to, že toto subjádro může být důsledkem „významné globální události z minulosti“, která podnítila změnu vnitřního jádra Země, Tarduno nabízí jiné vysvětlení – podle britského geofyzika by vznik subjádra mohl souviset se změnou deskové tektoniky před stovkami milionů let.

TIP: Cesta k jádru: Jaké podmínky panují v samém středu Země? 

V každém případě jde o důležité otázky, neboť pochopení původu a vzniku vnitřních vrstev jádra nám může pomoci lépe pochopit, jak se zformovalo magnetické pole Země – a tím i to, jak může na Zemi (a případně i na jiných planetách) prosperovat život. Magnetické pole nám poskytuje velmi důležitou část obrany proti nabitým částicím z vesmíru (především od Slunce), které by jinak měly destruktivní vliv na všechny živé organismy.