Britský raketomet Land Mattres: Zapomenutá zbraň Jeho Veličenstva

Vývoj britských raketometů představuje specifickou kapitolu mimo jiné proto, že původně nemělo jít primárně o dělo střelecké zbraně, nýbrž o komplexy protivzdušné obrany. Předpokládalo se, že salvy raket mohou představovat efektivní nástroj proti letounům operujícím v malých výškách. Poměrně málo známým faktem dosud je, že se protiletadlové rakety UP-3 (Unrotated Projectile, 3-inch) ráže 76 mm opravdu uplatnily během bitvy o Británii a dosáhly několika sestřelů, ačkoli jejich celková efektivita působila dost rozpačitě. Položily ovšem základy pro další vývoj, ze kterého pak vzešlo několik typů neřízených raket různých účelů.

Ve vzduchu, na moři i na zemi

Na základě střely UP-3 vznikla letecká raketa RP-3, která používala stejný motor na tuhé palivo. Shodný pohonný agregát se potom uplatnil také u námořní rakety, jež se ale odlišovala jinou hlavicí, jelikož k motoru byla připojena náplň z dělostřeleckého granátu kalibru 127 mm. Střela užívala rotační stabilizaci, měla dosah přes 7 300 m a pro odpalování sloužily konstrukce, jež poněkud připomínaly strukturu pružinové matrace, takže se jim říkalo Mattress. 

Tyto zbraně se uplatnily zejména při podpoře výsadkových operací, pro něž vznikly speciálně upravené výsadkové čluny schopné vypustit velké množství projektilů během krátké chvíle. Raketa ovšem přitáhla také zájem britské armády a podplukovník Michael Wardell na jaře 1944 navrhl design pozemního odpalovacího zařízení na taženém přívěsu. Původní konstrukce měla 32 hlavní, a to čtyři řady po osmi, ovšem později se dodávalo provedení čítající 30 trubic, tedy pět řad po šesti. Rakety nabízely poměrně slušný dolet 7 225 m, ale problém před stavoval příliš dlouhý minimální dosah, který kvůli konstrukci systému činil 6 125 m. 

V akci příliš pozdě

Odpalovací zařízení mělo značně omezený rozsah náměru, jen mezi 23 a 45°, takže se nedala vést palba na krátké vzdálenosti. Místo složité přestavby odpalovacího zařízení však Britové zvolili jiné řešení, a sice rotační spoilery, které se montovaly na trysky motorů raket a narušovaly výtok prachových plynů, takže minimální dostřel se dal podle potřeby zkrátit až na přibližně 3 500 m. Raketomet, který dostal název Land Mattress, nebyl zrovna přesný, protože většina raket dopadala do čtverce o straně něco přes 200 m.

O přesnost však u takových zbraní koneckonců nikdy nešlo, protože raketomety sloužily zejména pro destrukci plošných cílů. Při překračování řeky Šeldy v listopadu 1944 se do boje zapojila první baterie, která za šest hodin vypálila přes tisíc raket. Armáda proto objednala další raketomety, ale výroba se rozbíhala jen pomalu, a tudíž se většina kusů dočkala nasazení až na asijském bojišti. Pro operace v džungli vznikla odlehčená varianta o 16 hlavních, jenže ta již do války nepromluvila. Raketomet Land Mattress lze označit za vcelku podařenou zbraň, která se ale dostala do sériové produkce příliš pozdě na to, aby mohla něco výrazně ovlivnit.