Britská ponorka S-class: Osamělý lovec královského námořnictva

Oceánské ponorky během druhé světové války nepoužívala zdaleka jen Kriegsmarine, ale také loďstva dalších bojujících států, mezi nimi i Royal Navy

25.11.2016 - Lukáš Visingr



Německé ponorky druhé světové války platí za takřka legendární zbraně, jimž k vítězství v bitvě o Atlantik nejspíše chybělo jen málo. Pověstné „vlčí smečky“ napadající konvoje měly zcela reálnou šanci dosáhnout faktického zhroucení Velké Británie, což by jistě zásadně ovlivnilo další průběh a výsledek války.

Naopak ponorky Royal Navy se těší menší popularitě, jelikož se soustředily spíše na „periferní“ válčiště u pobřeží Norska, ve Středomoří a v Pacifiku, avšak to by nijak nemělo snižovat jejich důležitost, neboť hodně přispěly k porážce Itálie a Japonska a způsobily nezanedbatelné škody také nacistické třetí říši.

Plavidlo s oválným trupem

Britské ponorkové síly přezdívané „Silent Service“ (tichá služba) se dnes těší velké úctě, ale nebylo tomu tak zdaleka vždy. Mnozí konzervativní admirálové meziválečné éry sázeli výhradně na bitevní lodě a křižníky, nanejvýš byli ještě ochotni uznat rostoucí význam letadlových lodí, ale ponorky považovali v podstatě za torpédové čluny, které se umějí ponořovat. Ve strategii Royal Navy jim proto zpočátku nenáležela nijak zvlášť důležitá úloha.

Primárně se předpokládalo hlídkování v Severním moři, na Baltu a ve Středomoří, tedy blízko domácích ostrovů a některých kolonií. Za tímto účelem vznikla třída ponorek s označením S, jejíž konstrukce byla navržena roku 1928, aby nahradila dosavadní třídu H. Ve specifikacích figurovaly i malé rozměry omezující výtlak na 600 t, ale i přesto měla ponorka dokázat odplout na vzdálenost 500 mil (něco přes 800 km), tam po dobu cca 10 dnů hlídkovat a poté se vrátit zpět.

Plavidlo dostalo oválný průřez trupu, díky němuž se do přídě vešlo šest torpédometů ráže 21 palců (533 mm), ale nevýhodou tohoto řešení byla menší maximální hloubka ponoření. Kromě torpéd neslo víceúčelové třípalcové dělo (76 mm), speciálně zkonstruované pro použití na ponorkách, a kulomet ráže 7,7 mm. To jí dávalo schopnost bojovat proti hladinovým i vzdušným cílům.

Britové kladli velký důraz na zásadu, že torpéda slouží proti válečným lodím, kdežto lodě obchodní je nutno potápět palbou z děl. Ponorka v britském podání byla „lone ambusher“ (osamělý lovec), tedy plavidlo, které se zcela samostatně pohybuje v přidělené oblasti, kde očekává nepřátelská plavidla a podle situace na ně útočí. V tomto směru se Royal Navy pevně drželo postupů z první světové války.

Tři série

Podle zmíněných specifikací vznikla první série ponorek třídy S, jež zahrnovala čtyři lodě, spuštěné na vodu v letech 1931–1933. Jejich maximální plavební dosah na hladině činil okolo 6 000 km. Jelikož se osvědčily, došlo k objednání druhé série, tentokrát čítající osm kusů. Byly větší, konstrukce se zesílila a plavidla se stala stabilnějšími a odolnějšími. Ve výzbroji se objevil druhý kulomet.

Zásadní změnu ale přinesl až rok 1939 a začátek války, jenž znamenal objednávku třetí série plavidel třídy S, jichž bylo původně zadáno pět, jenže nakonec se jich do roku 1945 zhotovilo přesně padesát. Ponorka získala externí palivové nádrže, díky kterým se stala opravdu oceánským plavidlem s dosahem hodně přes 10 000 km, takže se řada lodí této třídy vydala do Pacifiku, kde se podílela na porážce Japonska. Ze začátku (stejně jako u první a druhé série) se ke konstrukci užívalo nýtování, později se ovšem přešlo na svařování, což dalo trupu podstatně větší pevnost. 

S-class třetí série

  • Posádka: 44 až 49 mužů
  • Výtlak na hladině: 860 t
  • Výtlak pod hladinou: 990 t
  • Celková délka: 66,14 m
  • Celková šířka: 7,16 m
  • Standardní ponor: 3,2 m
  • Výkon dieselových motorů: 1 400 kW
  • VýKon elektromotorů: 970 kW
  • Max. rychlost na hladině: 15 uzlů
  • Max. rychlost pod hladinou: 9 uzlů
  • Max. dosah na hladině: 14 000 km
  • Max. hloubka ponoření: 180 m
  • Střelecká výzbroj: 1× 76 mm, 1× 20 mm, 3× 7,7 mm
  • Torpédomety: 7× 533 mm (6 vpřed, 1 vzad) 

Změnila se také výzbroj, jelikož část plavidel obdržela i sedmý torpédomet do zádi (nedal se však znovu nabíjet). Posílil i arzenál hlavňových zbraní, do něhož přibyl 20mm kanón Oerlikon a třetí kulomet. U části pozdějších plavidel sice chyběl zmíněný záďový torpédomet, ale zato se místo 76mm děla objevil čtyřpalcový kanón (101 mm). Pomineme-li nasazení v Pacifiku, pak ponorky třídy S rozsáhle operovaly u Norska, kde ztrpčovaly život německým nákladním lodím i jejich vojenskému doprovodu, ale jejich patrně nejdůležitější příspěvek k válce představují operace ve Středomoří.

Britské ponorky totiž měly na kontě téměř polovinu všech ztrát plavidel Osy na tomto válčišti, což samozřejmě velmi komplikovalo zásobování italských a německých vojsk v severní Africe, a kromě toho představovaly i důležitý nástroj pro různé speciální a klamné operace. O kvalitě plavidel třídy S jistě svědčí i fakt, že Royal Navy vyřadilo poslední z nich až v 60. letech. Působily též v loďstvech dalších zemí, a to Francie, Izraele, Nizozemí a Portugalska. 

  • Zdroj textu

    II. světová březen 2014

  • Zdroj fotografií

    Wikipedia


Další články v sekci