Břímě moderního bojovníka (2): Kolik váží zátěž dnešního vojáka na bojišti?

Základ nadměrné zátěže dnešních amerických vojáků tvoří balistická ochrana. Vzhledem k asymetrickému charakteru většiny konfliktů může palba nebo exploze přijít kdykoliv, takže mnoho vojáků si raději na každou misi navleče kompletní „body armor“.

Předchozí část: Břímě moderního bojovníka (1): Kolik váží zátěž dnešního vojáka na bojišti?

Standardní balistická vesta Interceptor s helmou váží přes 9 kg a pokud bojovník sáhne i po přídavné ochraně krku, ramenou, paží a třísel, zátěž ještě stoupne. Útočná puška M4 se zásobou střeliva přidá dalších 7 kg, chybět nesmějí granáty, proviant, voda, pončo a drobnosti jako lékárnička, brýle nebo svítilna.

Proklatě těžká munice

Celkově tak váha neseného nákladu hravě vystoupá na 32 kg – a to jsme nezapočítali zbraně družstva nebo čety a jejich munici. Jediný minometný náboj ráže 60 mm váží skoro 1,9 kg a podobnou hodnotu vykazují střely do pancéřovek. Nábojový pás pro kulomet M249 má hmotnost 2,7 kg a vojáci se jich obvykle snaží pobrat, kolik unesou.

Přetížení střelivem se navíc v brzké budoucnosti zřejmě nesníží. Expert na pozemní boj z britského think tanku RUSI Jack Watling vysvětluje: „Existuje přímá korelace mezi tím, jakou palebnou sílu můžete nasadit, a tím, kdo vyhraje. Požadavek na munici se tedy nebude zmenšovat.“ 

Bez baterie ani ránu

Další součást výbavy tvoří všemožné baterie, které jsou na bojišti 21. století nezbytností. Nechybějí ve vysílačkách, tabletech, dronech, detektorech nebo hodinkách. Někteří odborníci odhadují, že průměrný voják USA jde do boje se zátěží 9 kg baterií. Jen akumulátor ve vysílačce AN/PRC-117, která se užívá na úrovni čety, váží 1,8 kg.

Pentagon se snaží potíže s hmotností nákladu řešit několika způsoby. Patří sem třeba důraz na výrobu co největší části výstroje z ultralehkých materiálů jako kevlar či uhlíková vlákna. Vojáci tak dostávají lehčí věci, jenže jejich množství narůstá, což vedlo v US Army ke vzniku následujícího vtipu: Nosíme 45 kg toho nejlehčího vybavení, jaké si lze představit… 

Roboti jdou do akce

Další možností je nahrazení lidských svalů prací robotů. Transportní stroje by doprovázely pěší jednotky a přenášely většinu vybavení. Mohly by se pohybovat autonomně po předem naprogramovaných trasách, nebo být řízeny na dálku operátorem coby drony. Zatím se však žádný typ nedostal do prakticky využitelného stadia. Třetí varianta spočívá v navýšení vojákovy přepravní kapacity.

Robot Legged Squad Support System si poradil i s náročným terénem, ale ukázal se jako příliš hlučný a komplikovaný. (foto: Wikimedia Commons, DARPA, CC0)

Nejsledovanějším projektem na tomto poli se stal bojový oblek TALOS (Tactical Assault Light Operator Suit), o němž prezident Barack Obama hovořil jako o obdobě výbavy komiksového Iron Mana. Vývoj začal roku 2013 a mělo jít o futuristické brnění, kryjící celé vojákovo tělo a poskytující oporu kostře i svalstvu. Díky tomu by uživatel dokázal přenášet těžší břemena a přesněji manipulovat s hmotnějšími zbraněmi. Oblek by eliminoval únavu a zároveň by vojáka i chránil. A to jak před střelbou, tak – díky nezávislé vnitřní atmosféře – před zamořeným ovzduším.

Velitelství speciálních sil USSOCOM vkládalo do bojového obleku TALOS velké naděje, jenže marně. Ačkoliv prototypy měly vzniknout během dvanácti měsíců, ani do roku 2019 nespatřil světlo světa použitelný demonstrátor. Program bojového obleku tak byl dle dostupných informací zastaven, protože současná úroveň technologií neumožňuje takto komplexní projekt realizovat. Za největší potíž inženýři označili neexistenci baterií, jež by v sobě spojovaly dostatečnou kapacitu a únosně malé rozměry i váhu.

Dokončení: Břímě moderního bojovníka (3): Kolik váží zátěž dnešního vojáka na bojišti? (vychází ve čtvrtek 20. ledna)