Brazilský rituál kambo: Zázračný všelék, nebo bohapusté šarlatánství?

Rituál kambo proslul pod mnoha dalšími názvy: V Brazílii se mu nejčastěji říká „vacina-do-sapo“ nebo jednoduše „sapo“, což portugalsky znamená „ropucha“. Západní svět zavedl sousloví „kambo cleaning“ neboli „očista kambo“. V obou případech jde však o totéž – dobrovolník si nechá popálit pokožku a na rány se následně aplikuje stěr z kůže jihoamerických žab. Výsledkem je především prudká nevolnost, která přejde ve zvracení. Zájemce podstupuje nepříjemná muka proto, aby své tělo očistil od toxinů všeho druhu. Kambo totiž podle alternativních léčitelů funguje jako univerzální wellness procedura. Nicméně západní věda o jakýchkoliv jejích pozitivních účincích na zdraví zatím nenalezla důkazy…

Kambo tvoří běžnou součást tradiční medicíny původních amazonských kmenů. Podle některých etnografických studií pochází od lidu Noke Koi nebo také Noke Kuin, z oblasti dnešního brazilského státu Acre. Aktuálně však „očistu“ praktikují hlavně kmeny Matsés, Katukina, Kaxinawa, Yawanawa a Shawanawa. U nich každopádně oblíbenost kamba nekončí a osvojil si ho bezpočet dalších skupin i jednotlivců nejen v Brazílii, ale také v okolních zemích – v Peru, Bolívii, Kolumbii či Venezuele. Dle tradičního výkladu totiž vyhání z těla zlé duchy, pomáhá s potencí a mimo jiné přináší štěstí při lovu. 

Porada se šamanem

Před zahájením procedury je potřeba získat žabí sekret. Obojživelník ho údajně „poskytuje“ dobrovolně, ale v praxi tomu tak úplně není. Domorodci totiž odchyceného tvora přivážou ke kouskům dřeva, aby zůstal napnutý. Stresované zvíře pak vylučuje toxický sekret, který mu sběrači stírají z kůže. Tím naštěstí traumatizující zážitek pro žábu končí a následně je vypuštěna zpět do přírody. Pro stěr může posloužit několik druhů, ale nejčastěji jde o listovnici dvoubarvou. Sekret se smíchá se slinami či vodou, vytvoří se z něj malé kuličky a nechají se zaschnout.

V rámci klasického postupu předchází rituálu několik hodin až dní pomyslné předehry, kdy zájemce konzultuje svůj zdravotní stav s šamanem, užívá různé byliny a měl by také rozjímat o životě. Pár hodin před aplikací se pak musí zcela postit a vypít větší množství vody. Nakonec dostane kbelík na zvracení…

Výbušná očista

Nejprve se účastníkovi vypálí žhavým klacíkem do kůže několik bodů, obvykle na ruce či na noze. Jejich přesné umístění a počet závisí na uvážení toho, kdo kambo aplikuje, a odvíjí se od jeho zkušeností či příslušnosti – obvykle se jedná o 3–12 míst. Neexistuje však žádný jednotný postup, a to ani mezi šamany přímo v Brazílii. Do každé rány se pak vloží kulička sekretu a nechá se působit. Efekt se dostavuje za několik minut: Člověk začne být dýchavičný, zrudne a opuchne. Následně se mu udělá nevolno a postihne ho zvracení, případně i průjem, které se dají označit za explozivní. Zhruba po 10–20 minutách se sekret vyjme a dotyčný se poměrně rychle vrátí do normálního stavu. Podle některých výkladů se má procedura po pár hodinách opakovat, ale běžně jde o jednorázovou záležitost.

Dle domorodých léčitelů není kambo všespásné a slouží hlavně coby „povzbuzovač“ samoléčebných procesů těla. Silné zvracení, které představuje přirozenou reakci organismu na kúru, se považuje za žádoucí očistu od všeho špatného. Západní léčitelé však o kambu mluví jako o zázračném všeléku, jenž dokáže ulevit od čehokoliv – počínaje rakovinou až po AIDS. Údajně se osvědčuje i proti ekzémům, které mají jako zázrakem mizet již za několik dnů. Navzdory ne právě příjemné podstatě se rituál propaguje coby jistý druh wellness a detoxu, během nějž se tělo kompletně zbaví toxinů a člověk se fyzicky cítí mnohem lépe, má víc energie i silnější imunitu. Procedura prý také pomáhá od depresí, únavy, závislostí i bolesti.

Důkazy neexistují 

Současná lékařská a vědecká veřejnost zůstává ke kambu značně skeptická, neboť doba, kdy se intenzivní zvracení považovalo za legitimní léčebný proces, dávno minula. Dnes naopak víme, že veškeré detoxikační kúry znamenají pouhou past na peněženku: Očistu si naše tělo zajišťuje samo a navíc zcela zdarma prostřednictvím jater, ledvin i kůže. Zároveň je vědecky prokázáno, že zvracením či průjmy se rakoviny ani dalších zmíněných nemocí zbavit nelze. A co hůř – intenzivní detoxikační kúry mohou podlomit zdraví a v konečném důsledku ublížit. 

Na základě studií a praxe vnímá většina lékařských kapacit kambo jako potenciálně nebezpečnou praktiku, jejíž případné „zdravotní benefity“ spadají do kategorie placeba: Pacientovi se uleví jen proto, že věří v její blahodárný účinek, ačkoliv žádný neexistuje. Navíc se mu během rituálu udělá velmi špatně, ale poté přichází rychlá úleva, což vyvolává až euforický stav. Také zde se však jedná o sebeklam spojený s tím, že se tělo z prožitého utrpení překotně zotavuje. 

Kambo mimo zákon

Z vědeckého hlediska se ještě nepodařilo proces působení kamba na lidské tělo plně zmapovat. Nicméně sekret odebíraný z kůže stresované žáby obsahuje množství sloučenin, jež jsou toxické – obojživelník se jimi totiž brání před útočníky. Lze proto tvrdit, že otoky, zvracení a další příznaky tvoří přirozenou reakci na otravu. Abychom se tedy domněle cítili lépe, z vlastní vůle se otrávíme a prožijeme doprovodná muka. 

Zatímco u většiny lidí proběhne „očista“ bez trvalejších následků, byly zaznamenány i fatální případy: Pitevní zpráva neoznačila za hlavní příčinu úmrtí samotné toxiny – nicméně stav, který u pacienta vyvolaly, zhoršil jeho skryté či právě léčené problémy. Některým se stala osudnou srdeční arytmie, jiní podlehli otoku mozku. Naposledy vyvolala rozruch smrt 39leté Natashy Lechnerové z Austrálie, jíž se při kambu zastavilo srdce. Tragédie upozornila úřady, že s rituálem není všechno v pořádku, načež v australském státě Victoria skončil mimo zákon. 

V osamělém obýváku

„S kambem se pojí řada nebezpečí. Toxiny mohou ztížit dýchání, vyvolat záchvat i silné křeče,“ tvrdí Ian Musgrave z University of Adelaide. „Toxiny se jim neříká náhodou. Nepříjemné vedlejší efekty vyvolávají proto, abychom se jim vyhýbali.“ Obecně lze samozřejmě tvrdit, že s ohledem na počet Jihoameričanů, kteří kambo podstupují, tvoří mrtví jen pomyslnou kapku v moři. Na druhou stranu nikdo nedokáže zaručit, že zrovna vy nebudete mít smůlu. 

Ačkoliv o přínosech rituálu neexistují vědecké důkazy, na internetu naleznete spoustu „zaručených“ svědectví o jeho zázračných účincích, či dokonce záznamy průběhu očisty. V podání moderních léčitelů ovšem kambo nezřídka přichází o klasické pojetí. Z deštného pralesa se přesunulo do obývacích pokojů a změnilo se ve sterilní „wellness sešlost“, mnohdy pouze jeden na jednoho. Netřeba dodávat, že domorodí léčitelé nejsou z importu tradice na Západ a z její proměny v zážitkovou terapii nadšeni. 

Nástupce ayahuascy?

Další negativum zvýšené popularity kamba spočívá v dopadu na populace žab, jejichž odchytem si začali přivydělávat pytláci. Brazílie proto již v roce 2004 obchod s malými obojživelníky zakázala. Chilská vláda zas v reakci na několik úmrtí přisuzovaných rituálu postavila mimo zákon dovoz žabích produktů. Ani přísná nařízení však nakonec nedokázala kúru ukrýt před světem a v roce 2010 vypukl její západní boom: Podstupovali ji hlavně alternativně zaměření jedinci, aby si zajistili duševní očistu. Chladnými ovšem nenechala ani vážně či fatálně nemocné, které neuspokojovala konvenční medicína. Dnes se o kambu mluví jako o nástupci halucinogenního rostlinného nápoje ayahuasca, jehož pití za účelem očisty se proměnilo v celosvětový trend. 

TIP: Trip na „liáně mrtvých“ z peruánské Amazonie vyvolává lucidní snění

Každopádně rituál ani v nejmenším nevyvolává závislost – na to jde o příliš nepříjemný zážitek. A navzdory hrstce nesporně odstrašujících případů se jedná o relativně bezpečnou záležitost. Hlavní riziko kamba tudíž spočívá v tom, že jím někteří vážně nemocní nahrazují běžnou léčbu. Když pak přijdou k lékaři s tím, že se jejich stav nelepší, nemusí už jim být pomoci.