Brána do pekla: Jaká temná tajemství skrývá jeskyně Creswell Crags?

Skupina dívek a chlapců se smíchem míjí poslední dům ve vesnici a energickým krokem míří tam, kde se do tmy nadcházející noci pomalu halí les, za kterým se zvedá vysoká skála. Proti posledním paprskům zapadajícího slunce se zdá, jako by po jejích stěnách tančily žluté a rudé plameny. Rozpustilý smích náhle utichá a odvahu si teď musí dodávat i ti nejstatečnější. Ústí jeskyně se zlověstně černá a dovnitř se teď neodvažuje nikdo z těch, kteří se ještě v Creswellu holedbali, že sestoupí až k pekelné bráně. Všichni jako jeden muž zatajují dech a napínají sluch. Skutečně z hloubky slyší tlumený křik a tupé údery nebo vrzání dveří?! „Brána se otevírá,“ vykřikne kdosi a ostatní v panice s křikem sbíhají z kopce. Ani se neohlédnou. Přísahali by, že vchod do jeskyně olizují plameny a koutkem oka zahlédli samotného ďábla!

Tajemné značky

Co skrývá působivý vápencový útvar u břehu řeky Crags, který naše předky lákal už na samém úsvitu lidstva? Jeskynní komplex je hustě pokryt dlouhými i kratšími čárami, obrázky, písmeny i na první pohled nesrozumitelnými vzory. O tom, že rytiny v kameni jsou dílem člověka, nikdo nepochybuje. Symbolicky právě na Halloween čili v předvečer svátku Všech svatých bystrému zraku nadšeného jeskyňáře neunikla dvě „V“ – písmena, která označují dávnou modlitbu k Panně Marii odříkávanou ve chvílích největší krize. 

Obrazce, které byly až donedávna považovány za graffiti z viktoriánské doby, se ukázaly být jednou z největších anglických sbírek znaků a značek, jejichž účelem bylo odvracet zlé a temné síly. Tato čarodějnická znamení pocházejí pravděpodobně z přelomu 17. a 18. století. 

Byla to doba, kdy lidé věřili, že vás čarodějnice mohou uřknout, otrávit vám dobytek, odlákat manžela či manželku nebo unést a sníst děti. Rozsah znaků, stejně jako různorodost jejich umístění na stěnách a stropech jeskyně, jsou ojedinělé. Můžete světlem lampy ozářit kteroukoliv část sluje – vždy se před vámi zjeví zašifrované výzvy k bohorodičce, prosby o ochranu a zkřížené písmeno „I“ odkazující k Ježíši na kříži.

Od 16. do 19. století lidé křesťanskou symboliku užívali běžně, aniž by jí přisuzovali náboženské významy. Znaky tak nejsou svědectvím o hluboké víře v Boha, ale o ohromném strachu před temnými silami, s nimiž se mohou utkat právě jen Bůh, Ježíš nebo Marie. Proto jsou také v čarodějnických značkách nejčastěji voláni na pomoc.

Poblíž pekla

Původní vesnice Cres­well byla v minulosti k jeskyním mnohem blíže než dnes. Až v 19. století byla přemístěna, aby uvolnila místo pro pozemky hraběte z Portlandu. I to mohlo sehrát významnou roli při vytváření legend a bájí o vchodu do pekla. Vesnické obyvatelstvo žilo skalnímu útvaru i jeho tajemným útrobám mnohem blíže. Do nitra jeskynního systému se tak vydal nejeden odvážlivec, aby přinesl svědectví o hrůzách, které v podzemí zahlédl. 

Skály kromě jeskyně skutečně skrývají velmi hlubokou, dosud neprozkoumanou díru. Odtud tedy pravděpodobně pochází představa o bráně pekla a nutnosti ji zapečetit kouzly, magickým zaříkáváním nebo s pomocí svatých. 

Postupem času se jeskyně stala místem, které obyvatelé nejen nejbližší vesnice spojovali s nešťastnými událostmi. Za veškeré sucho, neúrodu, přírodní katastrofy a smrt zřejmě dávali vinu právě malebné skále a jeskynnímu systému, který se v jejích hloubkách skrývá.

Rituální ochranná znamení většinou nalézáme na oknech domů a v kostelech, kam se lidé před zlými duchy uchylovali. Jeskyně jsou spíše výjimkou a takto velký nález naprostý unikát.

TIP: Pravda o „bráně do pekel“: Co zabíjelo u tureckého Hierapolisu?

Co se tedy skutečně skrývá na dně hluboké jámy, na jejíž dno nedohlédneme? Věděli snad naši předci něco, co my nevidíme? Bránily značky něčemu zevnitř, aby se dostalo ven, nebo naopak chránily někoho, kdo se v jeskyni skrýval, před nebezpečím zvenku? A co bylo tehdy považováno za nebezpečné? Víly, čarodějnice, démoni nebo dokonce ďábel? Značky mlčí a halí jeskyni do tajemství, které ani dnes – po stovkách let nejsme schopni rozluštit!