Bohinjská železnice: Parní lokomotiva se opět prohání slovinskými Alpami
Bohinjská železnice byla postavena už před více než sto lety a po určitou dobu byla strategicky velmi důležitou komunikací. Dnes se po ní občas v roli cestujících projedou už jen turisté, ale určitě si jízdu užívají víc než třeba vojáci za první světové války
Na nostalgické jízdě po proslulé bohinjské železnici najdete 28 tunelů a přes 65 mostů. Mezi nimi je i překrásný obloukový most Solkan, který byl zprovozněný už v roce 1906. Tvoří ho více než čtyři a půl tisíce vápencových bloků. Během první světové války byl most zničen rakousko-uherskými vojáky, kteří nechtěli, aby padl do rukou nepřátelům. Obnovy se dočkal v roce 1927.
Zážitek z vlaku i krajiny
V posledních letech se po mostě čas od času projede vlak s parní lokomotivou. Je to okouzlující podívaná, která byla v první polovině minulého století běžnou záležitostí. Dnes už se vám to může poštěstit jen devatenáctkrát za rok, a to jen díky podobně zaměřeným turistům, kteří touží po neobyčejném zážitku. Cestující mají možnost vychutnat si nejen jízdu historickým vlakem, ale navíc se pokochají úchvatnou slovinskou krajinou. Trať totiž lemuje Julské Alpy na západě Slovinska a vede i podél jezera Bled. Krásnější výhledy z okénka vlaku najdete jen málokde.
„Je to opravdu jako skok zpět v čase. Zvlášť to prožívají japonští turisté, pro které je asi všechno kolem velmi zvláštní. Potřebují spoustu času, když vystoupí. Nechtějí znovu nasednout, prohlížejí si ta malá nádraží, zkoumají detaily vlaku a povídají si se strojvedoucím,“ usmívá se průvodčí Ajda Perková.
Z vnitrozemí až k Jadranu
Výstavba bohinjské železnice začala v roce 1900. Byla tehdy součástí dráhy Neue Alpenbahnen, jejímž cílem bylo spojit střední Evropu s tehdy rakousko-uherským přístavním městem Terst. Součástí trati je i přes šest kilometrů dlouhý Bohinjský tunel, který v roce 1906 slavnostně otevřel sám následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d´Este. Tunel je dodnes nejdelší ve Slovinsku.
Během první světové války po trati proudily zásoby pro rakousko-uherské vojáky do bitev na Soči. Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 a izolaci komunistické Jugoslávie po druhé světové válce ale železnice ztratila na významu. Už Jugoslávci z ní ale udělali turistickou atrakci a Slovinci pak na jejich snahy navázali. Po vstupu Slovinců do Evropské unie (2004) se z ní opět stala součást důležitého spoje mezi evropským vnitrozemím a pobřežím Jadranu.
Do minulosti se vší parádou
„Železnice se stala v podstatě lokální dráhou, ale teď je pro turismus zase důležitější,“ pochvaluje si strojvedoucí Matjaz Marusič. Bohinjská trať začíná v Jesenici, na jižním konci tunelu Karavanky. Pak projíždí Bohinjským tunelem, protíná hraniční město Nova Gorica a končí v již zmíněném italském Terstu. Vedle Bohinjského tunelu je hlavní atrakcí trati určitě most Solkan, který je díky délce největšího oblouku, jenž se klene přes vzdálenost 85 metrů, skutečným světovým unikátem.
TIP: Historické železnice: Sedm nejkrásnějších vyhlídek z oceli a páry
Turisté si tříhodinovou jízdu po historické železnici užijí se vší parádou, která k putování do minulosti patří. Po cestě si můžou vychutnat oběd ve stylovém jídelním voze a během zastávek po krásné slovinské krajině se zatoulají třeba až do jednoho z útulných vinných sklípků. Zkrátka, kdo nasedne do stařičké parní lokomotivy a nechá se unést na vlnách nostalgie, pozná Slovinsko z docela jiné stránky.
