Audience u jeho vzdušné výsosti: Jarní setkání s orly mořskými

V březnu se už nesměle projevuje jaro a jedním z jeho znaků je výskyt vracejících se tažných ptáků. U větších vodních ploch se mísí nespočet husí velkých, polních a běločelých s tisícovými hejny kachen divokých a mezi nimi se objevují další druhy vodního ptactva. Všichni se ale okamžitě dávají na ústup, když přilétá majestátní orel mořský (Haliaeetus albicilla).

Čekání u návnady

U jedné ze zamrzlých vodních ploch jsem jednoho dne viděl šest exemplářů orla mořského. Byli ovšem dost daleko a já si říkal, jak by bylo krásné dostat se k nim blíž. Pořádně si orly prohlédnout, pozorovat jejich chování a snad i udělat nějakou fotku.

Příležitost jsem dostal za tři dny. Předpověď hlásila jasno a šest stupňů pod bodem mrazu, a já se rozhodl zkusit štěstí. Cestou k vodě jsem narazil na uhynulého zajíce. Hned mne napadlo, že ho nenechám za potravu liškám, ale pokusím se nabídnout mršinu dravcům z ptačí říše. Orel mořský je totiž v zimním období převážně mrchožravý a stahuje se právě kolem velkých vodních ploch a významných tahových odpočívadel, kde má větší šanci nějaký uhynulý kus objevit. Ukryl jsem se tedy na břehu v rákosí a asi třicet metrů před sebe na led jsem položil nalezeného ušáka. Doufal jsem, že teď už bude potřeba jen čekat.

Předehra na královském dvoře

První hodinu se nedělo vůbec nic a já začínal litovat, že nemám aspoň termosku s čajem. Nehnutě sedět při mínus šesti stupních je poměrně náročné. Najednou jsem ale uslyšel známý štěbetavý křik straky obecné a konečně se mi trochu rozproudila krev. Zanedlouho se pět strak a dvě vrány začaly krmit na zaječí mrtvolce. Jižní Morava je hranicí výskytu obou druhů vran – černé i šedé – a mě se brzy naskytl pohled na oba druhy vedle sebe.

Fotografování šarvátek vran a strak mne zaměstnalo natolik, že jsem si ani nevšiml káně lesní, která přistála jen asi deset metrů daleko od mého úkrytu. Při potyčkách o příděl měly straky nad vranami jednoznačně navrch. Káně pak byla suverénním pánem situace – přítomnosti jiných druhů si vůbec nevšímala a důstojně se krmila. Další hodina v neustálé přítomnosti maso uždibujících strávníků uběhla mnohem rychleji a já si v duchu pochvaloval, že jsem se do mrazu nevydal nadarmo. Vše, co jsem dosud viděl, ale mělo být jen předehrou mnohem silnějšího zážitku.

Strkanice u masa

Nad mým úkrytem přeletěl velký stín a vzápětí přistál přímo na mršině nádherný mladý orel. Narychlo jsem udělal pár záběrů, abych nepropásl vzácné okamžiky. Asi za deset minut se ovšem z nebe spustil starý orel a začal mladého soka vyhánět od stolu. Závěrka fotoaparátu měla co dělat a ještě než jsem stihl dát oko z hledáčku, přistáli u zajíce další dva dospělí orli. To už překračovalo veškeré mé očekávání, jenže k těmhle čtyřem se během dvaceti minut přidávali další a další krasavci. Nakonec se jich přede mnou sešlo jedenáct a pocit, jaký jsem v té chvíli měl, se dá slovy jen těžko popsat.

K neskutečnému zážitku přispěly svým dílem i straky, které před mnohem většími a silnějšími orly projevovaly pramálo respektu a snažily se z mršiny urvat co nejvíc soust. Orli si s drobnou potravní konkurencí evidentně nedělali těžkou hlavu a jen občas odehnali straky varovným mávnutím křídel o kousek dál. Mnohem intenzivnější souboje probíhaly mezi mladými orly, kteří si občas troufali odhánět i starší ptáky.

TIP: Orel mořský: Pozvolný návrat největšího dravce Česka

Člověka v rákosí si naštěstí žádný z ptáků nevšímal a já byl šťastný, že jsem mohl prožít takto intenzivní setkání. Přál bych ho nejen všem, kdo mají k přírodě vřelý vztah, ale možná ještě více těm, kdo jsou schopni na orly střílet nebo jim klást otrávené návnady. Jsem si jist, že hodinka v přítomnosti králů oblohy by jejich vztah k nim zásadně změnila.