Asexuální generace: Asijská ostrovní velmoc ztratila zájem o lásku

Opuštěnými porodními sály se už dlouhá léta neozývá dětský pláč, a nemocnice proto místnosti využívá jako skladiště. Na chodbách škol nepobíhají malí žáci, a tak jsou instituce zavřené. Populace stárne a pozvolna se ukazuje, že pokud nepřijde zásadní změna, ekonomika se zhroutí… 

Zní to jako výjev z katastrofického filmu, jenže přesně takové scény můžete vidět téměř v každém menším japonském městě. Pouze Tokio vypadá napohled jako hemžící se mraveniště, které bublá životem. Jde však o pouhou iluzi – devítimilionová metropole nahrazuje úbytek obyvatel příchodem mladých lidí z venkova, zatímco periferie země vymírají. 

Jak je možné, že ostrovnímu státu chybějí děti, které by zaplnily školy – generace, jež bude jednou držet při životě ekonomiku? Odpověď je zcela prostá, ale o to mrazivější: Japonci zkrátka zanevřeli na sex. Letošní průzkum tamního Národního statistického úřadu, kterého se zúčastnilo osm tisíc respondentů, odhalil drtivá čísla: 70 % mužů a 60 % žen ve věku 18–34 let není ve vztahu ani jej nehledá. A co víc – 42 % mužů a 44 % žen se přiznalo, že ještě nikdy nezažili sex. Z jejich odpovědí však vyplývá, že jim jejich neposkvrněnost nijak nevadí, protože jim partnerské vztahy prostě nestojí za námahu. 

Vymírající Japonsko

Na první pohled neuvěřitelné tvrzení by nakonec nemuselo být nijak škodlivé, kdyby v jeho duchu žil jen zlomek obyvatel. V Japonsku se však vyřčený názor netýká pouze dotazovaného vzorku – představuje hlavní trend napříč celou zemí.

Dnes má asijský stát zhruba 126 milionů obyvatel – přírůstek se však zastavil již v roce 2010 a od té doby populace postupně vymírá: Statistici dokonce odhadují, že do roku 2060 přijde země o celou třetinu národa, který navíc dramaticky zestárne. Už se současným průměrným věkem 46,9 roku se přitom pomalu blíží den, kdy jednoduše nebudou mladí, kteří by udrželi ekonomiku v chodu a vydělávali by na důchody. Japonští penzisté se navíc dožívají nejvyššího věku na světě – muži 80,5 roku a ženy 86,8 roku. 

Nejvyšší dluh na světě

Ubývající populace spolu se stárnutím vyvolávají zničující kombinaci problémů. Aby se Japonsko mohlo starat o své důchodce, musí si půjčovat peníze, přestože je jeho ekonomika třetí nejsilnější na světě – zaostává pouze za USA a Čínou. Podle analytiků ze společnosti Trading Economics převyšoval loni státní dluh země 2,5krát její hrubý domácí produkt, a byl tedy mnohem vyšší než například řecký, jenž dosahuje „pouhých“ 184 % HDP. 

Zatímco Řekové na svou zadluženost takřka doplatili bankrotem a museli se uchýlit k řadě reforem, Japonsko se nevzdává a s dluhem v přepočtené výši 207 bilionů korun hodlá bojovat. Pouhé vyčkávání či vládní injekce mu nejspíš nepomohou, protože jádro problému – neochota plodit děti – nadále přetrvává. Na jednu ženu tam dnes statisticky připadá 1,24 dítěte (v ČR 1,57), zatímco pro udržení stávající populace je zapotřebí průměr 2,1. Od roku 1899, kdy se začaly vést statistiky, se nejméně dětí narodilo loni a počet porodů se v minulém roce poprvé nepřehoupl přes milion. 

Zbytečně obtížná láska

Nezájem obou pohlaví o společný život a plození dětí přitom pramení z řady provázaných problémů, které se pojí s tradičními japonskými rolemi muže a ženy. Ačkoliv ostrovní zemi nesvazuje výrazný náboženský vliv, který by páry do oficiálního soužití nutil, společnost chápe sňatek jako zcela přirozený krok následující po „randění“: Zjednodušeně platí, že když spolu muž a žena chodí, měli by se nakonec vzít a založit rodinu. Pokud se děti rodí, pak v 98 % případů manželům. 

Mladí však na svatbu a uživení rodiny jednoduše nemají peníze a jsou si toho plně vědomi. Než by se tedy pokoušeli najít si partnera, soustředí se raději hlavně na sebe. „Muži i ženy se mi svěřují, že nevidí v lásce žádný smysl. Podle nich nikam nevede a nic jim do života nepřinese,“ vysvětluje vztahová poradkyně Ai Aojama. „Vztahy se staly jakýmsi minovým polem nezajímavých, nebo dokonce obtěžujících kompromisů a pro mladé jsou zkrátka zbytečně obtížné.“   

Dvacet let stagnace

Další kritickou ránu zasadila japonské plodnosti proměna společnosti, která je důsledkem slábnoucí a nezdravé ekonomiky. Po dvě desetiletí nevykazovalo tamní hospodářství téměř žádný růst, což zničilo systém, na který Japonci dlouho spoléhali. Dřív měl muž po dostudování školy zajištěnu pracovní pozici, načež podle svých schopností po kariérním žebříčku stoupal, až dosáhl maxima a na „dobytém“ místě obvykle setrval do důchodu. O domácnost se mezitím starala žena. 

Nové pracovní pozice vznikají pomalu, příležitostí je málo a snaha o udržení dobrého postu se mění v „otročinu“, nad níž zůstává Evropanovi rozum stát – stohodinový pracovní týden představuje realitu pro mnoho Japonců. Do zaměstnání navíc nastoupily také ženy, jimž byla řada pozic dlouho zapovězena, a konkurence se tak ještě vyostřila. Mnozí mladí se tudíž bojí odejít z práce v „rozumný“ čas, protože by je zaměstnavatel mohl považovat za málo loajální a lehce je nahradit. Přepracovanost a neustálý strach o místo pak nenechávají příliš prostoru pro romantiku. 

Možná se blýská na lepší časy: Za první tři měsíce tohoto roku rostla japonská ekonomika o 2,2 %, za což vděčí nové politice premiéra Šinzó Abeho. Zůstává však ve hvězdách, zda hospodářský růst přivede mladé lidi do společného lože.  

Doma u maminky

Někteří muži zacházejí ve svém nezájmu o dámskou společnost až do patologických extrémů a stávají se z nich tzv. hikikomori (chorobní samotáři) nebo parasaito šinguru (parazitičtí samotáři), kteří se ani po třicítce ještě neodstěhovali od rodičů. Podle odhadů žije „u maminky“ asi 13 milionů Japonců a přibližně čtvrtina z nich je starší 35 let.

TIP: Blíží se sexuální roborevoluce? Japonsko čeká boom na trhu sexbotů 

„Setkávám se dokonce s muži, kteří nemají absolutně žádné pochopení pro opačné pohlaví, a to fyzicky ani psychicky. Štítí se žen, a když se jich dívka dotkne, ucuknou,“ říká vztahová poradkyně Ai Aojama. Všichni muži nicméně myšlenku vztahů neopouštějí – pouze lásku hledají jinde, obvykle ve virtuálním světě nebo v náruči silikonových panen. 

Virtuální školačky

Zvlášť oblíbená je simulace randění LovePlus, kterou hrají muži na přenosných zařízeních Nintendo DS: Program hráčům nabízí na výběr z několika středoškolaček, s nimiž posléze mohou chodit a věnovat se standardním námluvním rituálům, jež by jinak praktikovali v realitě. Opět není výjimkou, že se podobným hrám oddávají i pozdní třicátníci a své virtuální partnerky považují za skutečné. Často jsou s nimi dokonce spokojenější než s opravdovými ženami, protože na ně herní přítelkyně nekladou vysoké nároky a nedusí je závazky – randění je pro ně pak pohodlnější, svobodnější, a tudíž také uspokojivější.

Se svobodou se pojí rovněž japonská zatíženost na středoškolačky, do jejichž rolí je stylizována většina virtuálních či umělých dívek. Za standardním erotickým lákadlem v podobě vypasované školní uniformy s krátkou sukní se totiž skrývá i podprahový návrat do doby, kdy byl život snadnější: Vztahy na střední škole byly svým způsobem nezávazné, a když člověk s někým chodil, nemusel okamžitě myslet na manželství. S nástupem dospělosti však muži o toto „privilegium“ v Japonsku přicházejí, a tak jej hledají ve virtuálních světech či fantaziích. 

Kariéra bez dítěte

Japonské ženy, které si pořídí dítě, už se pravděpodobně nikdy nedostanou do pracovního procesu. Existuje dokonce rčení: „Manželství je rakev ženy.“ O práci v Japonsku totiž přichází zhruba 70 % všech prvorodiček. „Můj přítel mě před třemi lety požádal o ruku, ale já jsem ho odmítla,“ vypráví třicátnice Eri Tomita. „Uvědomila jsem si totiž, že mi daleko víc než na něm a na manželství záleží na mé práci. A pak mě randění jednoduše přestalo zajímat.“ 

Eri vysvětluje, že když se v Japonsku vdáte, přijdete o jakoukoliv šanci na povýšení: „Váš šéf počítá s tím, že okamžitě po svatbě otěhotníte. S dítětem pak už nebudete zvládat pracovní nasazení, které se od vás vyžaduje, a nejste tudíž perspektivní. Nakonec musíte rezignovat a zůstat doma. A to já nechci.“ 

Žádný přítel, žádný problém

Japonské ženy si tak dnes obvykle prolnutí pracovního života s rodinným nemohou dovolit a stále víc se jich vydává cestou osamělosti. Jejich vztahům nepomáhá ani skutečnost, že jsou mnohdy cílevědomější a odhodlanější než současní muži.

TIP: Samota chtěná a nechtěná: Jak se žije dnešním singles

Zástupci obou pohlaví proto stále obtížněji hledají dlouhodobé společné cíle, a tím se vytrácí jejich víra v budoucnost vztahů. V roce 2013 dokonce z výzkumů vyplynulo, že je pro 90 % mladých žen v Japonsku vidina „single“ života daleko zajímavější než představa manželství.