Antifašista jménem Göring: Podivuhodný příběh bratra nacistického zločince
Když se řekne „Göring“, většina z nás si představí Hitlerova důvěrníka, šéfa luftwaffe a jednoho z nejmocnějších mužů třetí říše Hermanna Göringa. Málokdo přitom ví, že měl obávaný nacista bratra Alberta, který proslul jako lstivý odbojář
Na křižovatce uprostřed Vídně se sbíhalo čím dál víc lidí: S nadšením sledovali, jak muži v černých uniformách nutí jejich sousedy drhnout chodník kartáčem. Najednou se davem prodral vysoký elegán a přidal se k nešťastníkům, na něž ze všech stran dopadaly plivance a nadávky do „svinských Židů“. Avšak muži v černém, místo aby opovážlivci uštědřili pár kopanců, kruté představení rychle ukončili a poslali přihlížející domů. Nově příchozí byl totiž bratrem obávaného říšského maršála Hermanna Göringa a řadoví vojáci zkrátka nechtěli nést odpovědnost za jeho veřejné ponížení.
Zádumčivý záletník
„Vždycky byl mým přesným protikladem,“ řekl Hermann Göring o Albertovi po válce americkým vyšetřovatelům. „Nezajímala ho politika ani vojsko, zato mě ano. Byl tichý, introvertní, zatímco já miluji davy a družnost. Byl zádumčivý a pesimistický, ale já jsem optimista.“
Albert se narodil jako nejmladší z pěti dětí diplomatovi Heinrichu Göringovi a jeho ženě Franzisce. Otec tedy pracoval v cizině a matka mezitím vychovávala ratolesti v domě na předměstí Berlína a později na hradech Veldenstein a Mauterndorf, které patřily rodinnému příteli Hermannu Epsteinovi. Penzionovaný důstojník byl kmotrem všech Göringových dětí, a zatímco budoucí Reichsmarschall (z němčiny „říšský maršál“) se mu charakterem ani vzezřením rozhodně nepodobal, Albert jako by rytíři z oka vypadl – na rozdíl od svého spíše hrubého a nafoukaného bratra měl velice kultivované vystupování a uměl to se ženami.
A co je nejzajímavější: Epstein byl poloviční Žid. Jenže zatímco Hermann nebyl nikdy vášnivým antisemitou a jako člen nacistické strany spíš pouze dodržoval oficiální linii, Albert nenašel pro antisemitismus vůbec žádné pochopení a ti, kdo se o Židech vyjadřovali nenávistně, se mu hnusili.
Hnědé košile
Za první světové války oba bratři narukovali. Albert skončil u spojařů a přímo v zákopech západní fronty udržoval telegrafní linky – často v dešti kulek nebo za dunění dělostřeleckého bombardování. Není proto divu, že většinu konfliktu strávil v lazaretech. Poprvé byl raněn už v listopadu 1914 za první bitvy o Ypry. Německou ofenzivu na jaře 1918 málem nepřežil a ještě před kapitulací jej propustili do civilu.
Z Hermanna se stalo letecké eso a mimo jiné byl posledním velitelem Jagdgeschwader 11, legendárního „Létajícího cirkusu“ barona Manfreda von Richthofena. Po válce chvíli pracoval jako pilot ve Švédsku, než se začal v mnichovských pivnicích setkávat s podivnými lidmi v hnědých košilích. Když byl posléze během neúspěšného pokusu o puč v listopadu 1923 postřelen, utekl do Švédska, kde poté dvakrát pobýval v blázinci – a po amnestii se vrátil do řad nacistické NSDAP. V 30. letech se pak stal Hitlerovým důvěrníkem a druhým nejmocnějším mužem Německa.
Pomoc z ústraní
Albert nacisty pohrdal, odpuzovala ho brutalita hnědých košil i agresivní rétorika jejich vůdce. Na protest proto začal pomáhat lidem pronásledovaným režimem: Z rukou gestapa zachránil například Oskara Pilzera, šéfa největší filmové produkční společnosti v Rakousku, a z Dachau vysvobodil arcivévodu Josefa Ferdinanda Toskánského. Vždy se snažil varovat své přátele, jimž hrozilo zatčení, a lidem na útěku sháněl peníze či falešné dokumenty: Úředníky a uniformované osoby stačilo zpravidla zastrašit příjmením Göring, a pokud došlo na nejhorší a Alberta zadrželi, bratr ho zase z vězení dostal.
Koncem roku 1939 se stal Albert šéfem zahraničního obchodu v plzeňské Škodě a s novým postem také zintenzivnil své rozvracečské aktivity: Mimo jiné kryl drobné sabotáže a udržoval kontakt s českými odbojáři. Podle některých svědectví dokonce odboji předával vojenská tajemství a prý vyzradil i Hitlerův záměr porušit smlouvu o neútočení se Sovětským svazem. V roce 1944 pak údajně z Terezína vyvezl náklaďák vězňů, které přijel osobně „nabrat“ jako dělníky do Škodovky – rekruty však posléze propustil na svobodu.
Prokleté příjmení
S neúspěchy luftwaffe a s rostoucím vlivem šéfa SS Heinricha Himmlera ovšem Hermannova role v režimu slábla. Na konci války žil kdysi mocný maršál v ústraní svého panství Carinhall a celé hodiny si pohrával s hromádkou diamantů. Svého bratra mnohokrát varoval, že ho dřív či později už nezvládne ze spárů gestapa vysvobodit, Albert se však nevzdával. V roce 1944 odrazil Hermann pokus ministra pro Čechy a Moravu Karla Hermanna Franka o Albertovo zatčení a jen o vlásek zabránil vydání bratra do rukou SS poté, co Himmlera veřejně nazval vrahem z potěšení.
Před koncem války se proto Albert raději stáhl do Salcburku, kde se pak po osvobození přihlásil americké vojenské rozvědce. Tehdy mu ovšem známé příjmení život naopak značně zkomplikovalo – Američané mu totiž nevěřili ani slovo. „Výsledkem výslechu Alberta Göringa je jeden z nejvíce prostoduchých pokusů o záchranu cti a smytí viny, jaký jsme zaznamenali,“ zapsal si tehdy vyšetřovatel Paul Kubala. „Jeho nedostatek rafinovanosti lze srovnat nanejvýš s tělesným objemem jeho otylého bratra.“
Göringův seznam
Albert přišel na svou obhajobu se seznamem čtyřiatřiceti lidí, jimž zachránil život. Šlo sice jen o malou část Němců, Židů a cizích státních příslušníků, kterým za dvanáct let nějakým způsobem pomohl, nicméně jejich svědectví stačila, aby byl zproštěn obžaloby. Američané ho přesto v srpnu 1946 předali do Prahy. Čeští vyšetřovatelé ho pak krutě vyslýchali, nakonec jej ovšem po půl roce propustili. Lidé ze Škodovky i odbojáři totiž potvrzovali jeho slova a navíc se našel spis, který na něj vedlo gestapo.
Se svou třetí ženou, herečkou Mílou Klazarovou, a s dcerou Elizabeth se pak Albert Göring usadil v Salcburku. Později ovšem vyšlo najevo jedno z jeho mnoha milostných dobrodružství a šestileté manželství skončilo rozvodem. Míla s dcerou následně emigrovala do Peru, zatímco „záletník“ se vrátil do Mnichova a dožil tam jako vyděděnec: S příjmením Göring jej po válce nikdo nechtěl zaměstnat, a tak se držel nad vodou jen s obtížemi – občas překládal nebo mu pomohli lidé, které dřív zachránil on.
Albert Göring zemřel v prosinci 1966 ve věku 71 let na rakovinu slinivky, aniž by se za své zásluhy dočkal ocenění či aniž by se o nich veřejnost alespoň dozvěděla.
Černá a bílá
I před americkými vyšetřovateli se Albert zdráhal mluvit o svém o dva roky starším bratrovi ve zlém. Popisoval ho jako dobrosrdečného muže a zdůrazňoval, jak si byli blízcí – rozdělovaly je prý pouze politické postoje. Důsledně rozlišoval mezi Hermannem říšským maršálem a Hermannem člověkem. Věřil, nebo přinejmenším chtěl věřit, že bratr nebyl zapojen do těch nejhorších zločinů. Těžko však mohl tušit, že právě Hermann pověřil Reinharda Heydricha přípravou tzv. konečného řešení, tedy systematického plánu na genocidu evropských Židů.
