Páteř černého řádu (2): Jak se rodila Hitlerova Allgemeine-SS

O celkovém rozsahu organizace SS výmluvně svědčí skutečnost, že na počátku druhé světové války už ji tvořilo 12 hlavních úřadů rozdělených na základě svého poslání a funkce. K nejvýznamnějším patřily Hlavní říšský bezpečnostní úřad, Hlavní rasový a osídlovací úřad, Hlavní úřad hospodářství a správy SS a další.

Předchozí část: Páteř černého řádu (1): Jak se rodila Hitlerova Allgemeine-SS

Sám Himmler pak vše řídil prostřednictvím svého osobního štábu říšského vedoucího SS (Hauptamt Persönlicher Stab Reichsführer-SS). Úvahy o tom, že v praxi měl vlastně více moci než Hitler, proto vůbec nejsou zcestné.

Hlavní úkoly

Co vlastně měly Všeobecné-SS za úkol? Především kontrolovat situaci v Německu a v důsledku územních výbojů nacistické říše postupně také v týlových oblastech okupovaných území. Členové regionálních jednotek na území Německa se obvykle scházeli jednou týdně oblečení do svých uniforem a pochopitelně nechyběli při různých akcích nacistické strany, přehlídkách, slavnostech a podobně. Každý z nich také prošel příslušnou ideologickou masáží, aby poslušně vykonával všechny rozkazy.

Do roku 1934 byla služba zcela bezplatná, ale poté začali někteří muži působící v SS takříkajíc na plný úvazek dostávat pravidelný měsíční příjem. Šlo zejména o výše postavené velitele. Teritoriální jednotky se členily tak, že nejvýše stál vrchní úsek (SS-Oberabschnitt) složený z několika úseků (SS-Abschnitte). Roku 1944 bylo těchto vrchních úseků celkem 23. Základní jednotku všeobecných SS představovala Standarte, tedy útvar odpovídající velikostí a strukturou pluku. Těch bylo v roce 1944 celkem 125 pěších a kromě nich existovalo ještě 22 jezdeckých (Reiterstandarten).

Pěší standarta mívala původně okolo 2 000 mužů, ale tento počet postupně klesal až na pouhých 400 v roce 1944. Souviselo to s tím, jak se stále větší počet členů zařazoval do jiných ozbrojených formací. Příslušnost ke Všeobecným SS totiž rozhodně neznamenala, že by byl dotyčný jedinec zproštěn vojenské služby. Mnoho esesmanů bylo proto během války postupně povoláno do Wehrmachtu, nebo začalo bojovat v řadách frontových jednotek Waffen-SS. Tam mohli vstoupit buď jako dobrovolníci, nebo prostě obdrželi toto zařazení rozkazem.

Jiní sloužili v různých složkách bezpečnostního aparátu nebo u oddílů určených k boji proti partyzánům. Všeobecné SS také původně kontrolovaly jednotky, které byly vytvářeny z etnických Němců (Volksdeutsche). Šlo o německy mluvící obyvatelstvo žijící mimo území samotné Říše. V okupovaných územích západní a severní Evropy (především v Norsku, Dánsku, Nizozemí a Belgii) se pak rekrutovaly oddíly složené z rasově vyhovujících mužů nordického původu, kteří byli označováni za příslušníky „širší germánské rodiny“. Jednotky pak nesly obecný název Germánské SS (Germanische-SS).

Vše pod kontrolou

Činnost Všeobecných SS měla v praxi značné dopady na mnoho aspektů života obyvatel prakticky po celé Evropě. Už ve druhé polovině 30. let například sehráli jejich příslušníci důležitou úlohu v procesu infiltrace a ideologického zpracování německého obyvatelstva v Rakousku a Československu, což potom nacistům usnadnilo proces obsazení těchto zemí. Mezi členy se postupně objevily stovky významných průmyslníků, bankéřů, ředitelů továren či velkých pozemkových vlastníků.

Jejich prostřednictvím mohl Himmler postupně zcela ovládnout na 500 důležitých průmyslových podniků, které například vyprodukovaly 95 % veškerého nábytku vyráběného v Německu, nebo 75 % nealkoholických nápojů. V květnu 1944 už byla členem Všeobecných SS plná čtvrtina vedoucích osobností všech důležitých oblastí veřejného a ekonomického života země.

Činnost SS se však projevovala i tam, kde by ji neinformovaný pozorovatel zřejmě vůbec neočekával. Himmler byl totiž už od mládí zcela v zajetí teorií o nadřazenosti árijců a nordické rasy nad ostatními a toto jeho fanatické přesvědčení se s postupujícím časem jen prohlubovalo. Aby dokázal pseudovědecké teorie v praxi, nařídil založit v červenci 1935 organizaci s poněkud komickým názvem Výzkumná společnost německého dědictví předků (Forschungsgemeinschaft Deutsches Ahnenerbe).

Ta potom prováděla antropologické a historické výzkumy, organizovala archeologické vykopávky (mimo jiné i na několika místech v protektorátu) a v letech 1938–1939 se podílela na organizování německé výpravy do Tibetu. V období druhé světové války se organizace podílela na loupežích uměleckých děl v okupovaných zemích a především různých bestiálních lékařských pokusech na vězních koncentračních táborů.

Zapojení žen

U Všeobecných SS nesměly samozřejmě chybět ani ženy. Organizovaly se v Ženském sboru SS (SS-Frauenkorps), který měl plnit zejména pomocné funkce. Jeho členky se rekrutovaly z dobrovolnic, jež potom vykonávaly například různé administrativní práce (písařky, tlumočnice). Služba mnohých však měla i mnohem hrůznější podobu, protože sloužily jako dozorkyně v koncentračních táborech. Pro vězněné ženy byl speciálně určen tábor v Ravensbrücku, nacházející se zhruba 90 km severně od Berlína, jímž v letech 1939–1945 nedobrovolně prošlo celkem 130 000 vězeňkyň.

Pouhých 40 000 z nich se dočkalo konce války. Vystřídalo se zde také více než 3 500 dozorkyň. Některé se k vězněným ženám chovaly natolik bestiálním způsobem, že jejich sadismus si v porovnání s muži nejen v ničem nezadal, ale v určitých případech jej i překonával. Roku 1942 pak Himmler vydal příkaz k založení Říšské školy pro pomocnice SS (Reichsschule für SS Helferinnen) v alsaském Oberehnheimu, kde se frekventantky cvičily pro úkoly, které do té doby plnili pouze muži. Škola fungovala až do listopadu 1944, kdy musela být zrušena vzhledem k postupu spojeneckých armád. Koncem války byly ženy v rámci jednotek SS nasazovány také přímo na frontě a jejich účast během bojů v dubnu a květnu 1945 je doložena i v českých zemích.

Hodnosti a uniformy

Pokud jde o hodnostní systém, ten byl pro všechny složky SS jednotný a vycházel z hodností organizace SA. V průběhu let zde došlo k několika změnám a poslední úprava proběhla v dubnu 1942. Rozdíly však spočívaly v tom, jakou hodnost měli členové u Všeobecných SS a jakou u Zbraní SS. Například neblaze proslulý šéf Ústředny pro židovské vystěhovalectví a jeden z hlavních organizátorů holocaustu Adolf Eichmann měl v rámci Všeobecných SS hodnost Obersturmbannführera (ekvivalent podplukovníka), zatímco u Zbraní SS byl jen Untersturmführerem (podporučíkem).

Hodnostmi SS disponovali také funkcionáři nacistické strany stejně jako příslušníci gestapa. Důstojníci a generálové mívali obvykle ještě i ekvivalentní označení policejních hodností (například Heydrichův nástupce ve funkci zastupujícího říšského protektora Kurt Daluege měl hodnosti SS-Oberstgruppenführer a generálplukovník policie). Co se týče uniforem, ty také prošly dlouhým vývojem. Do roku 1938 sice byly černé, jak je známe z filmů, ale poté je začali vyrábět v barvě světlé polní šedi a tyto uniformy se posléze staly u Všeobecných SS nejvíce rozšířenými.

TIP: Cizinci ve Waffen-SS byli inteligentní a ambiciózní rasisté a nacisté

Od uniforem Zbraní SS se lišily jiným střihem saka, otevřeným límcem a zapuštěnými spodními kapsami. Na pravém límci pak chyběly runy SS. Uniformy u důstojníků doplňovaly různé kordíky. Je tragickou skutečností, že většinu uniforem všech složek SS vyrobili během své otrocké práce vězni v koncentračních táborech. Závěrem lze říci, že Všeobecné SS představovaly nedílnou součást mašinerie nacistického Německa a statisíce jejich příslušníků se podílely na utváření podoby Hitlerova režimu zcela zásadním způsobem. A to od finanční podpory nacismu až po osobní účast na masovém vyvražďování obyvatelstva. Z tohoto pohledu je tedy logické, že Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku označil roku 1946 SS se všemi jejich složkami za zločinnou organizaci.