Íkaros v sukních: Láska k létání se Amelii Earhartové stala osudnou

Patrně nejslavnější pilotka všech dob Amelia Earhartová si drží mnohá prvenství, i když nebyla zdaleka první ženou, která pilotovala letadlo. Byla ale první, která přeletěla Atlantský oceán. Charlesi Lindberghovi jako prvnímu muži se to podařilo o rok dříve. 

Pocházela z amerického Kansasu z bohaté a vlivné rodiny. Otec byl advokát a matka dcerou uznávaného soudce. Jednou společně s otcem navštívila leteckou show nedaleko Los Angeles. To, co spatřila, ji naprosto fascinovalo. Po vánočních svátcích roku 1920 poprvé usedla do letadla. Jak později vzpomínala: „V okamžiku, kdy jsme opustili zem, jsem věděla, že musím létat.“

Musím létat!

Už pár dní po svém premiérovém letu absolvovala první lekci létání a o šest měsíců později si koupila své první zánovní letadlo. Říkala mu Kanárek, protože šlo o jasně žlutý dvousedadlový dvouplošník Kinner Airster. Právě s ním dosáhla řady svých slavných rekordů.

Například v něm jako první žena přesáhla výšku čtrnáct tisíc stop (asi čtyři tisíce sedm set metrů). O tři roky později, v roce 1924, však Amelii silně zasáhl rozvod rodičů. Rozhodla se svůj život radikálně změnit. Prodala letadlo a odstěhovala se do Bostonu, kde pracovala jako učitelka angličtiny ve středisku pro přistěhovalce. Jenže se psal rok 1927 a Charles Lindbergh jako první přeletěl Atlantik. 

První dáma nad Atlantikem 

Jednoho dne zazvonil u Amelie telefon. V něm se představil nakladatel George Putnam, který vydal bestseller o Lindberghově letu. Nabídl Amelii, zda by si takový kousek nechtěla také „střihnout“. To by nesměla být Amelia zbožňující výzvy, aby odmítla. Letadlo sice pilotovali dva muži, ale Amelia byla velitel. Odstartovali 3. června 1928 z přístavu Trepassey na Newfoundlandu. Po prvním mezipřistání však museli kvůli počasí čekat až do 17. června, než mohli pokračovat v cestě. Ale podařilo se! V Burry Portu ve Walesu přistáli po dvaceti hodinách a čtyřiceti minutách letu.

Novináři přeletu věnovali velkou pozornost a za hlavní hvězdu byla právě Amelia. To jí však paradoxně vadilo, protože ze svého pohledu letěla jako pouhý pasažér, nikoliv pilot. Let a zájem médií ji nicméně proslavil po celém světě a stal se hlavní náplní její další činnosti. Vydala o něm knihu s názvem „20 Hodin, 40 Minut“ a absolvovala řadu přednáškových turné. Jejich cílem bylo propagovat letectví a budovat důvěru veřejnosti v leteckou přepravu.

Spolupráce a později přátelství s vydavatelem Georgem Putnamem přerostlo časem v lásku. Vzali se 7. února 1931. Společně pak tajně vymýšleli plán Ameliina samostatného přeletu přes Atlantik. Na svou slavnou vzdušnou cestu se vydala 20. května 1932. Odstartovala z Harbor Grace na Newfoundlandu a cílem byla Paříž. Kvůli počasí i technickým problémům však bylo nutné plán náhle změnit a Amelia přistála v Severním Irsku na pastvině nedaleko Londonderry. Místní pastýř byl v šoku, když se dozvěděl, že přiletěla až z Ameriky!

Ve vzduchu strávila čtrnáct hodin a padesát šest minut a za svůj odvážný počin získala řadu vyznamenání. Překonávání leteckých rekordů se věnovala i nadále. Jako  první žena například přeletěla bez mezipřistání z jednoho pobřeží Spojených států na druhé. Jako první člověk na světě také sama přeletěla Pacifik z Honolulu do San Francisca a překonala tak vzdálenost tři tisíce osm set kilometrů. Zdolávala i další vzdálenostní či výškové rekordy a zkoušela létat také s vrtulníkem. Tu největší výzvu měla však stále před sebou. Rozhodla se oblétnout svět. 

Vzhůru kolem světa

Přípravy zabraly téměř dva roky. Bylo nutné zvolit letadlo, které kromě ní a navigátora Freda Noonana unese také dostatečné množství paliva. K prvnímu pokusu došlo v březnu 1937. Přerušila ho však technická závada. Na další cestu se vydali 1.  června. Odstartovali z Miami a před sebou měli čtyřicet sedm tisíc kilometrů! Podstatnou část této trasy se jim podařilo překonat.

TIP: S hlavou v oblacích: Životní příběh Jana Kašpara, otce české aviatiky

Osudné se však stalo plánované mezipřistání na miniaturním Howlandově ostrově v Tichém oceánu, kde měli doplnit palivo. Vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek a silného deště se jim na něj však nepodařilo trefit. Poslední zpráva z paluby letounu byla zachycena 3. července v 8:45. Záchranné akce na vodě i ve vzduchu začaly okamžitě po zmizení letadla a byly do té doby největší v historii. Bezúspěšně. Během dalších desetiletí v hledání Ameliina letadla pokračovali už jen dobrodruzi a nadšenci. 

Ztracená trosečnice

Teprve nedávno se ukázalo, že záhada kolem Ameliina zmizení by mohla být definitivně rozluštěna. Na ostrůvku Nikumaroro, který patří pod ostrovní stát Kiribati, byla už ve čtyřicátých letech nalezena kostra. Teprve nedávno byla identifikována jako ostatky Earhartové. Kromě toho byly na ostrově objeveny také pozůstatky letadla, které s největší pravděpodobností Earhartové patřilo, zbytky ryb a drobných živočichů a také signálních ohňů, kterými se na sebe snažila upozornit. Co však na ostrůvku chybělo, byla pitná voda. Takže ze záchranné náruče se pro trosečníky brzy stala smrtelná past.

Jak je patrné, odvážná Amelia svůj boj nevzdala až do poslední chvíle. Na moři však tolik štěstí, jako ve vzduchu, bohužel neměla.