Hvězdná chvíle v důchodu: Maršál Radecký na italském bojišti
Radeckému vždycky záleželo na zlepšení stavu armády. Jeho vojáci byli v Itálii skutečně připravení
Zdálo se, že nejslavnější éru má Radecký na sklonku 40. let za sebou. Nikdo netušil, že největší sláva ho teprve čeká! Horká půda Itálie se začala chvět. Radecký byl odvelen do funkce velitele rakouských vojsk v Lombardii a v severní Itálii. Zkušený muž k nelibosti důstojnického sboru i armády začal vojsko uvádět do stavu pohotovosti. V roce 1848 v souvislosti s evropskou revoluční vlnou vypuklo v Miláně povstání. Nato sardinský král vypověděl válku.
V žáru boje
I přes početní nevýhodu vybojoval dvě velké bitvy. Vítězil díky vojevůdcovskému umění, tak díky disciplinovanosti. Kvalita rakouských vojáků, které na válku připravil, byla rozhodující. Sardinský král rezignoval. Radecký byl jmenován guvernérem Lombardsko-Benátska. Pro vlastenecké Italy však představoval největší zlo. U nás se spor o Radeckého projevil v tahanicích o jeho památník na Malostranském náměstí v době okupace. O Radeckém je však známo, že to nebyl tupý řezník, který by si liboval v masakrech. Naopak jim všemožně bránil. Dokonce mnozí Italové o něm psali jako o člověku, který své řemeslo provozoval s noblesou a ohleduplností!
Radecký absolvoval za život sedmnáct polních výprav a získal všechny rakouské řády. S manželkou Františkou Kamillou ze Štrasolda měl osm dětí. Podřízení ho zbožňovali a nazývali otcem. Ve svých devadesáti jedna letech v rodinné milánské rezidenci uklouzl na voskovaných parketách. Zlomil si krček stehenní kosti. Nezničitelný maršálek následně podlehl banálnímu zranění a v požehnaném věku zemřel.
