Husův přítel Křišťan z Prachatic: Lékař ve víru revoluce
Tento pozoruhodný muž, krajan a přítel zhruba o pět let mladšího Jana Husa, byl doslova všeuměl širokého rozhledu
Skutečně vynikajících odborníků, jejichž věhlas přetrval věky, byla pouze hrstka. Husitská revoluce rozdělila nejen četné rodiny, ale i přátele a kolegy. Ještě před odchodem z Prahy svěřil lékař Albík z Uničova dohled nad svou dcerou Kateřinou Křišťanovi.
Astronom, lékař i farář
Patřil k uznávaným matematikům, prestiž si vydobyl jako špičkový astronom, opírající své poznatky více o vlastní pozorování než o spisy dávných autorit. Přesto se neváhal přiživovat astrologií, kterou Albík zavrhoval, ale ta přesto na dvoře krále Václava kvetla. Pražská veřejnost znala Křišťana hlavně jako faráře ve staroměstském kostele sv. Michala a výborného lékaře. S jeho jménem si pozdní středověk i raný novověk spojovaly četné lékařské knihy, vydávané tiskem ještě hluboko v 16. století a šířené i v češtině. Některé z nich se Křišťanovi připisují asi neprávem a jejich autoři se pouze zaštítili jménem uznávané kapacity. Jisté je, že se Křišťan zabýval morem, úplavicí, horečnatými nemocemi a sestavil i pověstný Herbář, jehož autentické znění se dosud nepodařilo bezpečně určit.
Stonásobný ničema
Životní osudy prachatického rodáka byly více než dramatické. Křišťan na rozdíl od mistra Albíka hned od počátku sympatizoval s reformním hnutím a otevřeně podporoval Jana Husa, nad nímž držel ochrannou ruku. Proto o něm nepřátelé husitství prohlašovali, že je sice čtyřnásobným bakalářem medicíny, ale také stonásobným ničemou. Na podzim 1412 odmítl ve svém kostele vyhlásit nad betlémským kazatelem zostřenou papežskou klatbu a později se dokonce za Husem vydal do Kostnice. Byl tu však zajat a krátce uvězněn. To popudilo krále Zikmunda, který vyjednal Křišťanovo propuštění. V bouřlivých časech husitské revoluce mistr Křišťan důsledně setrval na Husových názorech a oponoval radikalizaci hnutí, jež se ohánělo jménem jeho upáleného přítele.
Mezi husitskými radikály vyvolávala osoba svatomichalského faráře doslova zuřivost. Želivského přívrženci mu vyhrožovali utopením a rozbořením kostela. Pod tlakem radikálů musel Křišťan dokonce dvakrát opustit Prahu. Poslední měsíce života přinesly stárnoucímu muži satisfakci. Mnohonásobný univerzitní funkcionář stanul na jaře 1437 v čele kališnické církve, avšak z úřadu administrátora se dlouho netěšil. Skonal na počátku září 1439 ve věku více než sedmdesáti let jako jedna z mnoha obětí morové nákazy, kterou se z lékařského hlediska soustavně zabýval.
