Hranice v plamenech (2): Čarodějnické procesy ve Velkých Losinách a v Šumperku

Lenním pánem Šumperka byl jeden z nejmocnějších šlechticů v českých zemích, olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Ten z počátku vůbec nebyl nadšený myšlenkou, že by na jeho panství měl působit inkviziční tribunál. Když ho však Boblig přesvědčil, že ho soudní výlohy nebudou stát ani haléř a naopak mu z procesů bude plynout slušný zisk, svůj názor změnil. A tak byl na přelomu let 1679 a 1680 inkviziční tribunál zřízen i v Šumperku.

Předchozí část: Hranice v plamenech (1): Čarodějnické procesy ve Velkých Losinách a v Šumperku

„Útok“ na Šumperk

Velké Losiny se tak pro Bobliga staly vedlejším pracovištěm, kam zajížděl jen nepravidelně. To ale neznamenalo, že tam mučení nepokračovalo se stejnou intenzitou. Šumperský tribunál nechal ihned po svém založení zatknout Marii Sattlerovou, manželku zámožného šumperského barvíře látek a bývalého městského konšele a purkmistra Kašpara Sattlera, a odvézt ji do Losin na konfrontaci s jejími udavačkami. Mučením zlomené nešťastnice ji označily za členku svého čarodějnického společenstva a její protesty jí nijak nepomohly. Mezitím již Boblig chystal obvinění i na jejího manžela Kašpara. Strubenvohlová, Koppová a další odsouzené byly sťaty a jejich těla spálena v dubnu 1680.

Tehdy do příběhu vstoupila snad nejslavnější postava celého tragického dramatu, farář a děkan Kryštof Alois Lautner. Tento vzdělaný a vážený muž patřil k těm, kteří opakovaně protestovali proti zatčení Sattlerové a sestavení inkvizičního tribunálu a nelichotivě se vyjadřoval i o samotném Bobligovi. Nemohl tušit, že i on byl obviněn. Biskup, který Lautnera pro jeho toleranci k projevům skrývaného luteránství neměl příliš v lásce, a který byl navíc o reálnosti čarodějnického nebezpečí hluboce přesvědčen, dal nakonec povolení k děkanovu zatčení. Přestože Lautnera mučili, stále se odmítal přiznat. Na Bobligův příkaz byl opakovaně mučen další dva týdny, než ho konečně zlomili. Nakonec byl upálen 18. září 1685 v Mohelnici.

Záchrana panství

Procesy naplno běžely až do počátku devadesátých let. Mezi Bobligovými oběťmi byli významní a bohatí šumperští měšťané a úředníci z okolí a celkově dosáhl počet obětí do roku 1696 sto dvanácti osob. Dlouhé trvání procesů začalo být pro panství hospodářsky škodlivé. Bratři Jáchym a Maxmilián, kteří po dosažení plnoletosti převzali žerotínské panství, žádali jejich zastavení. Sám Boblig navíc přestřelil, když začal podsouvat svým mučeným obětem jména významných měšťanů markraběcího města Olomouce. Měšťané okamžitě sepsali protestní dopis a poslali ho císaři. Pokus o útok na význačné moravské město, které formálně podléhalo pouze panovníkovi, bylo i na císaře Leopolda I. příliš. Působení šumperského i losinského tribunálu dal okamžitě zastavit.

TIP: Oponent inkvizitora Bobliga: Tomáš König se neváhal postavit i biskupovi

Psal se rok 1696 a Bobligovi bylo něco přes osmdesát let. Nikdo proti němu nezvedl hlas a nikdo jej neobvinil ze zneužívání pravomoci. Zůstal váženým občanem, žijícím v klidu a blahobytu. Jediné, co ho až do jeho smrti roku 1698 trápilo, byla pakostnice. S jeho smrtí symbolicky skončilo i nejzuřivější období čarodějnických procesů v našich zemích.