Hororový hvozd na hranicích třetí říše: Boj o Hürtgenský les (3)
Po vylodění v Normandii se na západní frontě odehrála řada urputných bitev. Ačkoliv boje v Hürtgenském lese patřily k nejdelším a nejkrvavějším, do všeobecného povědomí se snad kvůli masovému nasazení tanků více zapsala až navazující bitva v Ardenách
Na konci roku 1944 zuřily boje zejména v okolí Dürenu a Hürtgenu nedaleko Cách. Generálporučík 1. americké armády Courtney Hodges přes všechny potíže věřil, že dalším útokem se podaří německou defenzivu prolomit, a vrhal do bitvy jeden oddíl za druhým. Rozhodl se podpořit tanky a ženisté začali v porostu neprostupném pro obrněnce vypalovat cesty.
Předchozí části:
Velkým problémem zůstávala komunikace mezi oddíly i zásobování, takže 19. listopadu museli Američané ofenzivu přerušit, aby doplnili munici i proviant a evakuovali raněné. Tuhé boje si v řadách 4. divize vybraly krvavou daň – v Hürtgenském lese měly některé její pěší roty až 150% ztráty z původních stavů. Navíc dočasného klidu zbraní využil též nepřítel a posílil pozice držené 344. a 353. divizí lidových granátníků, které nahradily do týlu odsunutou 116. tankovou a prakticky zničenou 275. pěší divizi.
Mlýnek na maso
Těžiště útoku měla nově převzít americká 8. pěší divize patřící pod V. sbor, která konečně vystřídala vyčerpanou 28. pěší divizi a 21. listopadu udeřila přímo k Hürtgenu. I přes podporu obrněnců utrpěl její 121. pluk prakticky okamžitě těžké ztráty a pěchota každý den nepostoupila o více než půl kilometru. I přes veškeré obtíže však 8. divize nakonec nenáviděný Hürtgen 29. listopadu v zuřivém boji muže proti muži dobyla. Poté se její příslušníci snažili zatlačit Němce dále na východ, avšak do 3. prosince byla divize zcela vyčerpána a téměř neschopna dalšího nasazení.
Vojáci bojovali bez většího odpočinku čtyři dny v kuse, trpěli omrzlinami, průjmy i posttraumatickými stresovými poruchami. Boje ovšem probíhaly i na severovýchodním okraji lesa. Dvěma rotám 1. pěší divize se tam sice podařilo poměrně rychle dobýt vesnici Langerwehe, ale záhy je takřka vyhladil německý protiútok.
Výpomoc elitních rangerů
Zajímavou kapitolou v boji o Hürtgenský les je také účast elitních vojáků Rangers. Jejich 2. prapor dorazil do oblasti v polovině listopadu, aby vystřídal části 112. pěšího pluku. Hlavním úkolem, který je čekal, bylo dobytí takticky významné kóty 400 na východním okraji lesa. Rangeři se 7. prosince po půlnoci přesunuli do vesnice Bergstein, ve 3.00 se zakopali na úpatí cílového kopce a za úsvitu zaútočili.
Někteří z bojovníků patřili mezi veterány legendárního úderu na Pointe du Hoc z 6. června 1944 a posléze prohlašovali, že kóta 400 jim dala zabrat mnohem více. Nejprve se při zteči pozic lidových granátníků plazili po čtyřech, poté museli běžet nekryti přímo proti hlavním kulometů. Kótu přesto dobyli a celý další den i noc čelili protiútokům. Teprve 8. prosince je vystřídal 13. pěší pluk, který ale Němci z kopce rychle vytlačili, a pozici pak udrželi až do února 1945.
Bez odpočinku
K 16. prosinci boje v Hürtgenském lese utichly, pro vyčerpané Američany to však neznamenalo žádný oddech, neboť Němci toho dne zahájili ofenzivu v Ardenách, od níž si slibovali celkový obrat na západní frontě. Kompletně se tak Spojencům podařilo krví nasáklou zalesněnou oblast vyčistit až začátkem února 1945.
TIP: Bitva o hrad Itter (1): Pozoruhodné spojenectví Spojenců a Wehrmachtu
Hürtgenský les se pro americkou armádu stal synonymem zmaru a beznaděje. V mnohatýdenní bitvě přišli o zhruba 33 000 mužů, z čehož zhruba 9 000 připadlo na nebojové ztráty a palbu do vlastních řad, asi 12 000 Američanů ztratilo život. Wehrmacht stálo jedno z jeho posledních velkých defenzivních vítězství zhruba 28 000 vojáků, z nichž více než 10 000 padlo.
