Horký symbol Yellowstonu: Historie gejzíru Old Faihful

Neexistuje žádný záznam o tom, kdo gejzír Old Faithful spatřil první. Snad se s ním na území dnešního amerického národního parku Yellowstone, na severozápadě státu Wyoming, poprvé setkal John Colter. Ten byl členem průzkumné expedice Lewise a Clarka a v letech 1807–1808 se přidal k lovcům kožešinových zvířat, kteří měli namířeno právě k Yellowstonu. Není ani vyloučeno, že bělochem, jenž jako první spatřil mohutný proud tryskající vody, byl Daniel Potts. V jeho dopise bratrovi, otištěném roku 1827 v listu Philadelphia Newspaper, je vůbec první zveřejněná zmínka o termálních pramenech a gejzírech Yellowstonu. Posledním kandidátem na prvenství je horal Jim Bridger, který si pro své povídání o Yellowstonu vysloužil přezdívku „Baron Prášil“. Jméno dostal gejzír každopádně až v roce 1870, kdy jej členové Washburnovy průzkumné expedice pojmenovali pro jeho pravidelné silné výtrysky Old Faithful, což se do češtiny tradičně překládá jako Starý věrný.

Ohromení sílou země

Při objevu gejzíru si jeden z členů Washburnovy expedice do zápisníku poznamenal: „Vynořili jsme se z lesa a přímo před sebou jsme měli gejzír, který právě vrhal k nebi masy vřící vody. V tom okamžiku naše nadšení stouplo a všechny osobní nesnáze a utrpení byly zapomenuty“.

Popularita gejzíru Old Faithful byla hned v prvních letech po vyhlášení národního parku v roce 1872 obrovská. Bohužel, přinesla s sebou i negativní jevy. Ředitel parku P. W. Norris je v roce 1875 popsal takto: „Pokud byly do otvoru gejzíru naházeny dřevěné špalíky nebo klády o délce několika mužů, byly tyto v závěru erupce opět vyvrženy zpět.“

Je zaznamenán případ, kdy v roce 1883 jeden voják vhodil do sopouchu gejzíru „dlouhou kládu o váze přes 150 liber (68 kg)“. I tento obrovský kus dřeva, jako ostatně vše, dokázal mohutný proud vody vyplivnout opět ven.

Pračka pro chudé horaly

Ředitel Norris experimentování s vlastnostmi Old Faithful dále okomentoval: „Běžný Američan, poučen tímto jevem, začal místo využívat jako dokonalou lacinou automatickou pračku. Po skončení erupce naházel do otvoru gejzíru špinavé deky a prádlo. To vše se uvnitř dokonale vyvařilo a během hodiny bylo při další erupci vyvrženo zpět již vyprané a to bez jakéhokoliv povolení k praní nebo zaplacení jediného centu za použití. Je to opravdové dobročinné opatření pro chudé muže bez žen, bezdomovce a často špinavé horaly.“

TIP: Severoameričtí bizoni aneb Posvátní giganti amerických prérií

Shovívavost prvního ředitele národního parku byla zřejmě vysoká a jen obrovské síle gejzíru lze děkovat, že v „dobách praní špinavého prádla“ nebyl přírodní unikát nenávratně zničen. Sklon návštěvníků k vandalizmu nakonec každopádně byl jedním z důvodů, proč v roce 1886 převzala nad parkem dohled armáda. Její funkci potom přebrala Služba národních parků (National Park Service), ustanovená v roce 1916.

Věrný svému jménu

Erupce Old Faithful se neopakují pravidelně přesně po hodině, jak je někdy uváděno, ale přestávky mezi nimi se pohybují od 35 až po 120 minut. Sloupec vřící vody vystřikuje 18–22krát za den.

Je zajímavé, že když erupce vřící vody a páry trvá méně než dvě a půl minuty, další nastane průměrně za 65 minut. Trvá-li fáze aktivity déle než dvě a půl minuty, další erupce nastane průměrně po 92 minutách. Gejzír se chová, jako by byl napájen ze dvou rezervoárů. Z údajů trvání jeho právě ukončené erupce vycházejí strážci parku při předpovědi příštího vodního výbuchu a z 90 % předpovědí vychází s přesností na ± 10 minut.

Zatímco u jiných gejzírů v Yellowstonském národním parku se časem intervaly erupcí výrazně mění nebo jejich aktivita dokonce časem ustává (a po několika letech se třeba opět obnoví), gejzír Old Faithful se za celou svou známou historii ještě nikdy nezastavil. Jen po velkém zemětřesní „Hebgen Lake“ v roce 1959, se průměrný interval mezi erupcemi o několik minut prodloužil.

Úzká cesta dolů i vzhůru

Aby Old Faithful vůbec mohl fungovat, je třeba splnění několika podmínek. Především je nutný dostatečný přívod vody. Většina jí pochází z povrchových zdrojů, tedy z dešťových a sněhových srážek. Voda se vsakuje do země v okolních kopcích, kde se přes propustné horniny póry a puklinami dostává až do hloubek kolem tří kilometrů. Tam se střetává se žhavými horninami vyhřívanými polotekutým magmatem a ohřívá se až na teplotu kolem 200 °C. V hloubce, a také při průchodu vzhůru, se voda obohacuje minerály.

Při stoupání vzhůru voda částečně rozpouští stěny puklin a zvětšuje je. Současně se ale při stoupání k povrchu země ochlazuje a část minerálů z ní se postupně usazuje na stěnách puklin. U některých vývěrů se může i stát, že usazující se minerály pukliny zcela zaplní a ucpou. Gejzír tak zaniká, ale v případě Yellowstonu se průchodnost puklin čas od času obnovuje častými zemětřesnými záchvěvy země.
Přívodní kanály gejzíru jsou složité a časem se mění. Většinou jsou křivolaké a na mnoha místech zúžené. Sopouch gejzíru Old Faithful se podařilo změřit téměř do hloubky 15 metrů a v hloubce 6,7 metrů bylo zjištěno jeho zúžení na pouhých 10,5 centimetrů. To je nebezpečné místo, v kterém by se gejzír mohl snadno ucpat. Zatím se tak nestalo a doufejme, že ani nestane.

Jak tryská Old Faithful

Old Faithful stříká proud horké vody do výše 32 až 56 metrů, průměrně do 40 metrů. Voda těsně před erupcí má teplotu 95 °C (zde ve výšce 2 245 metrů nad mořem vře při teplotě 93 °C) a hned se ochlazuje. Při jedné erupci je vyvrženo 14 až 32 tisíc litrů vody, která odtéká do říčky Firehole River.

Samotnou aktivitu gejzíru lze rozdělit na několik etap. V přípravné fázi se projevuje jen vyšplouchnutím vody z ústí do výše 30 centimetrů až šesti metrů. Tato fáze se může několikrát opakovat a trvat až 20 minut. Teprve potom následuje hlavní fáze, kdy se gejzír vzchopí k mohutnému výtrysku, jenž trvá 10 až 20 vteřin a voda při něm dosahuje do maximální výše. Tato fáze se se stejnou intenzitou může ještě jednou nebo dvakrát opakovat. Během minuty začne činnost gejzíru slábnout a následující závěrečná fáze, kdy dozní poslední vyšplouchnutí vody, je důležitá pro předpověď času příští erupce.