Hon na divokou šelmu: Evropa versus Napoleon Bonaparte

O Ludvíkovi XVIII. se po jeho nástupu na trůn posměšně říká: „Dovezli ho spojenci v zásobovací koloně.“ Ludvík XVIII. je předurčen k fiasku, které se začíná rýsovat po necelém roce jeho vlády. 

Napoleon chce mír

Napoleon dostává zprávy z Francie a je mu jasné, že na příhodnější situaci pro návrat už nemá cenu čekat. Spojenci jsou zaskočeni. Jejich zástupci rokují ve Vídni a zpráva o Napoleonově útěku z Elby se k nim dostane 7. března. Zpočátku ale nemají jasno, kam se uprchlík uchýlil. O čtyři dny později už to vědí a vydávají tzv. Vídeňskou deklaraci. V ní prohlašují Napoleona za člověka, který „překročil všechny meze občanských i společenských pravidel a jako nepřítel a narušitel klidu ve světě se sám vystavil veřejné odplatě.“

Proti Napoleonovi stojí mocná koalice, kterou spojuje jediný cíl: zničit Napoleona a tentokrát definitivně. Oficiální zdůvodnění tažení předních evropských mocností i jejich menších spojenců proti Napoleonovi tvrdí, že se mu nedá věřit, i když slibuje mír. To snad platilo v dobách, kdy byl na vrcholu moci. Nyní je v úplně jiné pozici a všem je jasné, že jeho jedinou šancí je mír. Ve válce proti celé Evropě může dlouho vyhrávat, ale nikdy nemůže zvítězit. 

Zpátky do starých časů

Vše nasvědčuje tomu, že se Napoleon chce vrátit k činnostem, kterým se věnoval jako první konzul republiky. Hodlá napsat novou liberální ústavu, která by zavedla soudní procesy s porotou, uzákonila svobodu slova a dvoukomorový parlament, který by výrazně omezil Napoleonovy vlastní pravomoci. Plánuje hospodářskou obnovu Francie a obnovu státní správy, která za Ludvíka XVIII. zkolabovala. Obnovuje budovy a instituce, které za Bourbonů utrpěly škody nebo byly zrušeny. Zároveň se ale ze všech sil připravuje na válku. Autokratické vlády Rakouska, Ruska a Pruska si nemohou dovolit Francii v čele s Napoleonem prosazujícím revoluční myšlenky vycházející z osvícenství. Otevírá se cesta k Waterloo.