Hmyzí nepřítel: Mandelinku zneužili komunisté k protizápadní propagandě

Po komunistickém převratu v únoru roku 1948 zasáhla veřejný prostor každodenní propagandistická agitace. Komunistické vedení Československa skrz ni chtělo především upevnit svou vládu, poukázat na potenciální nepřátele a vyvolat v lidech strach z možného válečného vpádu. Terčem takovýchto politických kampaní se kromě lidských zástupců stalo i stvoření z hmyzí říše – mandelinka bramborová.

Brouk připlouvá do Evropy

Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) je malý zástupce z říše hmyzu dorůstající délky až 11 mm, který se vyznačuje svým netradičním zbarvením – deseti černými pruhy na žlutých krovkách a černými skvrnami na žlutém štítě. Původem jde o coloradského Američana, který byl poprvé sesbírán v roce 1811 botanikem a zoologem Thomasem Nuttallem. Díky své schopnosti mimořádně rychlého množení se brzy dostal i na jiné kontinenty a svou žravostí bramborových kultur zavařuje zemědělcům dodnes.

Do evropských přístavů „doplula“ mandelinka bramborová v roce 1875 společně se zbožím. Její masovější výskyt se však v řadě vnitrozemských států potvrdil až v meziválečném období, kdy se proti ní v Evropě i poprvé začal používat postřik. Škůdce se údajně dokázal přesunovat na obalech zboží, v dopravních prostředcích, na oblečení lidí, a především působením vzdušných proudů. Obzvláště se mu začalo dařit s narůstajícím transportem brambor po druhé světové válce. A právě tehdy, v červenci roku 1945, se poprvé zjevil i v Československu. Velké zamoření zdejší půdy pak poznamenalo roky 1947 a 1950.

Mraky i náměstí plné mandelinek

V československém prostředí se mandelinka bramborová stávala aktivním „požíračem“ zemědělských plodin přibližně od května do začátku září, přičemž zbytek roku přezimovala v půdě. A právě od jejího biorytmu se odvíjela i jedna z nejpozoruhodnějších kampaní komunistického režimu v Československu – byla totiž zahájena v předsklizňovém období, když se brouk množil – 28. června 1950. Následujícího dne všechny deníky otiskly Provolání vlády v boji proti mandelince bramborové, čímž byla odstartována éra démonizace tohoto zvířecího tvora.

Komunisté spuštěním kampaně sázeli na lidský smysl pro představivost, jelikož občanům tvrdili, že se mandelinka nepřemnožila přirozeně, nýbrž byla nepřátelskými letadly americké zpravodajské služby CIA shazována do „bouřkových mraků a větrů vanoucích od západu na východ“. Údajně i z toho důvodu se brouci nevyskytovali jen na polích, ale i na náměstích, ulicích a městských dvorech. Po nocích navíc měli „západním imperialistům“ vypomáhat tajní agenti vysypávající brouky z krabiček a lahviček.

Brouk se jako nejdiskutovanější zvíře v republice stal téměř okamžitě podnětem diplomatických nót, které si vyměňovalo československé ministerstvo zahraničních věcí s Velvyslanectvím Spojených států amerických. To se nebálo upozornit „na zjevnou nevhodnost [použití] mandelinky bramborové jako nástroje národní politiky“.

Ve filmu i na známce

Deníky v čele s nejčtenějším Rudým právem vychrlily jen v prvních deseti dnech kampaně 702 článků o bramborovém škůdci, přičemž mnoho z nich si vysloužilo místo na předních stránkách. Titulky novin hlásaly: „Mandelinka dolarová, nový spojenec Američanů“ nebo „Paraziti z Wall Street si zavolali na pomoc parazity z říše hmyzu!“ Rozhlas vysílal stovky reportáží a takzvané pětiminutovky zaměřující se přímo na broučího ničitele úrody. Pro každou obec i svaz zemědělců byla vytvořena popularizační brožura Americký brouk a ve všech biografech v Československu byl promítán film s názvem Škůdce.

Masová kampaň, která se neustálým přísunem zpráv snažila jednotně zkorigovat postoj občanů vůči americkému brouku, v počátcích vyprodukovala 100 000 letáčků a 40 000 plakátů, které byly vyvěšovány na železničních stanicích, poště nebo v hospodářských družstvech. To ovšem zdaleka nebylo vše – propagandistická oddělení totiž nechala vyrobit plno bezpochyby kreativních výrobků s motivy brouka – nálepky, balení od zápalek i poštovní známky, a jablonecká továrna na bižuterii dokonce dostala za úkol vyhotovit speciální špendlíky se skleněnou mandelinkou.

Svět se rozděluje

Po vypuknutí studené války napětí mezi Východem a Západem neustále eskalovalo. Komunistická propaganda 50. let proto obraz světa vykreslovala ve dvou pólech – ten příkladný východní svět plný dobra, poctivé práce a bohaté úrody, proti kterému stál nepřátelský západní svět plný zla, válek a hodnot naruby. I v kampaních se promítaly protiklady přispívající k této polarizaci světa. Samotná mandelinka se stala „žravým vetřelcem“ ztělesňujícím „zhýralý“ Západ. Na účet hmyzího stvoření padaly nadávky jako „nepřítel míru“, „šestinohý velvyslanec Wall Streetu“ a „žravý imperialistický vrah“. Propagandisté amerického brouka propojovali se Spojenými státy nejen skrz původ, ale i jeho vlastnost –„žravost“, kterou měl dle dobových představ společnou se západními „kapitalisty“. Z mandelinky bramborové se zkrátka stalo „emblematické zvíře Západu“ a „alegorie všech nepřátel socialismu“, jak podotýká literární historik Vladimír Macura.

Veřejný prostor zaplavily karikatury, u kterých kreativita neznala mezí: tvor byl vyobrazován s lidskou hlavou, na které měl často posazené rekvizity ze západního světa – cylindr Strýčka Sama či americkou vojenskou přilbu – a podélné pruhy na krovkách mandelinky byly přetvářeny do podoby státní vlajky USA. Některé mandelinky dokonce získaly podobu tehdejšího prezidenta USA, Harryho S. Trumana (ve funkci 1945–1953). Vzhledem k tomu, že americký „imperialismus“ komunisté považovali za novou verzi fašismu (případně nacismu), byl hmyz v karikaturách často ověnčen i motivy těchto ideologií – ve skvrnách na jeho štítě se tyčil obrys písmena V symbolizující Hitlerovy válečné kampaně s raketovými zbraněmi nebo oplýval štětkou na klobouku a koženými holínkami, tedy tradičními doplňky spojovanými se sudetskými Němci.

Válka na polích

K tomu, aby politická kampaň dokázala zalarmovat veškeré obyvatelstvo země, bylo kromě médií nutné zapojit celou řadu organizací. V čele akce stál Ústřední výbor Komunistické strany Československa a Komise pro boj proti americkému brouku v rámci ministerstva zemědělství. Účastnila se nicméně i celá Národní fronta a všechny krajské a okresní národní výbory. Skrz tento propojený systém uskupení, ke kterým se připojily veškeré masové organizace, školy a podniky, se podařilo dosáhnout stěžejního cíle – hromadné mobilizace občanů ke sběru přemnožených brouků z polí.

Obce byly oblepovány „mobilizačními vyhláškami“ a příkladem ve sbírání šli lidem samotní ministerští úředníci. Stát se účastníkem hledací akce se prezentovalo jako čest i vlastenecká povinnost. Za neúčast na těchto takzvaných hledačkách tím pádem začaly padat pokuty ve výši i tisíc korun. Někteří dokonce vyfasovali roky ve vězení za údajné rozšiřování mandelinky po polích, čímž dle soudu spáchali trestný čin velezrady vůči lidově-demokratickému státnímu zřízení.

„Mandelinková kampaň“ zároveň zažila svou premiéru pouhé tři dny poté, co se rozhořela korejská válka. Komunističtí funkcionáři nelenili brouka využít k propagandistické interpretaci tohoto konfliktu, který záměrně propojovali s bramborářskou krizí. Z polí zamořených mandelinkami bylo vytvořeno pomyslné „bojiště“, kde zemědělci spolu se zmobilizovanými občany „zápasili“ s domnělými miniaturními nepřáteli ze Západu. Celou kampaň tak úmyslně doprovázela řada armádních pojmenování, jako „lokalizace“, „útok“, „hromadný boj“ či „likvidovat“, snažících se ve společnosti nabudit válečnou atmosféru.

Od zbraně ke škůdci

Komunistická vláda se neostýchala amerického brouka využít i v rámci probíhajících vnitrostátních událostí. Ať už šlo o tehdejší politické procesy s „nepřáteli“ socialistického zřízení: „Vypořádali jsme se s Horákovou, Peclem a společníky, vypořádáme se i s mandelinkou bramborovou, americkým broukem!“, nebo o kolektivizaci zemědělství, k jejíž podpoře přemnožený „parazit“ šikovně posloužil. Mandelinka nedopomáhala jen v boji proti „vesnickým boháčům“, ale i k vyzdvihování „bratrské“ pomoci od Sovětského svazu – ten totiž do Československa vysílal své odborníky a sovětské „letčiky“ práškující škůdcem zamořené plochy. Mimo to vznikaly fantasticky působící zprávy o pokusech sovětských vědců vypěstovat brambor, který bude pro mandelinku nepoživatelný.

TIP: Film v komunistickém Československu: Nástroj propagandy i vzdělávání

Sice propagandistická akce zažila svůj vrchol v roce 1950, mandelinky se ale vykonstruovaného mýtu nezbavily po celá 50. léta. Až s politickým rozvolňováním v 60. letech byl brouk vyškrtnut z pomyslného seznamu „imperialistických nepřátel“ škodících pokroku a míru a mohl se navrátit k prachobyčejnému pojídání zeleniny bez většího povšimnutí veřejnosti. Mandelinka bramborová každopádně dodnes zůstává určitou ikonou ztělesňující kurióznost politických kampaní začínajícího komunistického režimu.