Hanební zaprodanci: Zradili knížete Břetislava poustevník a kastelán?
Poté, co „český Achilles“ Břetislav I. pohněval nového římskoněmeckého krále Jindřicha III., vtrhla do Čech početná německá vojska. Kníže byl však dobře připraven a podařilo se mu zasadit nepříteli bolestivou porážku. V klíčové chvíli jej však podle všeho zradili dva významní muži – poustevník Vintíř a bílinský kastelán Prkoš. Co se ve skutečnosti stalo?
Vojenské tažení knížete Břetislava I. (1034–1055) do Polska skončilo na první pohled naprostým úspěchem. České vojsko téměř bez boje protáhlo zemí oslabených Piastovců a dobylo Hnězdno, kde se zmocnilo ostatků svatého Vojtěcha. S nimi a mnohou další kořistí se pak triumfálně navrátilo zpět do Prahy. Nadšení ze snadného vítězství však kalil ostrý nesouhlas ze strany papežské kurie i římskoněmeckého panovníka.
Válka začíná
Zatímco vyslance svatopetrského stolce se podařilo uchlácholit založením kapituly a nového kostela ve Staré Boleslavi (a nepochybně také hromadou peněz), vztahy s německým králem Jindřichem III. Černým se ocitly na bodě mrazu. Ten totiž nemínil vzestupu přemyslovského souseda, který byl navíc jeho vazalem, jen nečinně přihlížet. Nařídil proto Břetislavovi, aby navrátil polskou kořist, aby se jeho vojska stáhla ze Slezska, a navíc se měl mladý kníže před králem osobně zodpovídat ze svých zločinů a podřídit se jeho rozsudku.
Břetislav samozřejmě nic podobného neplánoval, zpočátku však nechtěl situaci eskalovat. Vyslal proto k německému králi poselstvo vedené benediktinským mnichem Vintířem. Teprve když toto neuspělo, začaly se obě strany intenzivně připravovat na válku.
Jindřich pro zkrocení vzpurného vazala shromáždil dvě vojska. První, složené převážně z Bavorů, kterému sám velel, mělo vtrhnout do Čech přes horské průsmyky Chodska. Druhé, pod velením míšeňského markraběte Ekkerharda II., pak mělo zaútočit přes Krušné hory takzvanou „srbskou cestou“. Břetislav měl o možnostech protivníka slušný přehled, proto také on rozdělil své síly na dvě části. První, s ním v čele, mělo vytáhnout na jihozápad a čelit německému králi, druhé svěřil bílinskému kastelánovi jménem Prkoš. Ten měl s moravskou zemskou hotovostí a pomocnými oddíly z Uher bránit Nakléřovský průsmyk, než na druhé straně země dojde k rozhodnutí.
Vítězství navzdory zradě
Jednu z nejsilnějších zbraní českých panovníků tradičně představovaly husté pohraniční hvozdy, které se za určitého přispění obránců stávaly téměř neschůdnými. Také na ty spoléhal Břetislav, když jeho vojsko vyčkávalo na Jindřichovu armádu. Němci však tentokrát prošli hraničními záseky překvapivě rychle a snadno, takže se okamžitě začaly šířit spekulace o zradě. Hlavní podezření padlo na zmíněného poustevníka Vintíře, který západočeské lesy obýval a dobře je znal.
Ani zrada však tentokrát nepomohla. Čechům se podařilo útočníky vylákat do léčky v hustém lese a v bitvě u Brůdku jim v srpnu 1040 zasadit těžkou porážku. V tu chvíli měl opět zasáhnout zrádce Vintíř a pomoct zbytku vojska prchnout zpět do Bavorska.
František Palacký konečné dějství střetnutí popsal ve svých Dějinách národu českého: „Tu Čechové dosáhli ouplného vítězství, potřevše v boji nejudatnější muže vojska nepřátelského a zajavše veliký počet jiných, takže málo Němců zachovalo se outěkem, ku kterémuž německý poustevník Vintíř, v okolí onom vyživší, cestu jim ukázal.“
Další zradě však Břetislav musel čelit na druhém bojišti. Markrabě Ekkerhard, postupující ze severu starou „srbskou cestou“, uplatil bílinského kastelána Prkoše, který měl hory bránit. S ohledem na časovou posloupnost událostí je třeba dodat, že útočníci dosáhli úspěchu až po týdnu – jednání se zrádcem se tedy vleklo minimálně několik dní. Prkoš stáhl své síly z dobře bránitelných horských průsmyků do vnitrozemí a ponechal oblast k plenění nepříteli. Teprve poté, co k Ekkerhardovi dorazila zpráva o porážce krále Jindřicha, se opět stáhl zpět do Saska.
Co se zrádci?
Po triumfu nad vnějším nepřítelem přišlo účtování s protivníky domácími. Poustevník Vintíř se žádného trestu nedočkal a dnes se vážně pochybuje o jeho roli v celé válce – současní historikové poukazují na to, že žádné důkazy o jeho pomoci německému vojsku neexistují. Zdá se tak, že obvinění vznesená Palackým a dodnes opakovaná v různých popularizačních textech, není spravedlivé.
Oproti tomu zrádného kastelána čekala krutá odveta. Kníže Břetislav jej nechal zatknout, vyloupnout mu oči, usekat ruce a nohy a jeho bezvládné tělo vhodit do řeky Bíliny. Konflikt mezi Jindřichem a Břetislavem pak pokračoval i následujícího roku, kdy německá vojska opět vtrhla do Čech a uštědřila knížeti těžkou vojenskou porážku. Ten pak musel jako kajícník na sněmu v Řezně krále na kolenou odprosit a složit přísahu věrnosti. Za to jej Jindřich omilostnil a opět mu udělil Čechy v léno.
