Génius záškolákem: Bedřicha Smetanu nudilo biflování i němčina

Na první pohled se zdá, že zázemí v rodině Smetanů bylo naprosto nemuzikantské. Bedřichův otec František měl pronajatý zámecký pivovar v Litomyšli, ze tří manželství měl asi 18 dětí a musel se dost otáčet, aby je všechny uživil. Přesto si nežili špatně. Sládkovství totiž vynášelo a šeptalo se, že pan Smetana má našetřeno z dřívějška asi 300 000 zlatých, což bylo asi přehnané. Nicméně pan sládek svým nóbl způsobem života těmto pověstem nahrával. Ani děti nestrádaly. Malý Fricek (tak zněla zkratka německého jména Fridrich, česky Bedřich) se narodil roku 1824. Byl po pansku oblékán, nikdy ho netrápil hlad, zima, ani opuštěnost. A ani s tou muzikou to nebylo tak špatné.

Nudné lekce klavíru

Tenkrát platilo rčení „Co Čech, to muzikant“. I u Smetanů se hrálo, ačkoliv pan sládek nebyl obdařen zvláštním talentem („jenom jsem na ty housle škrábal“). Ostatně hrál jen pro vlastní požitek. Napřed secvičil dueta s místním panem učitelem, pak přibrali další nadšence, pustili se do kvartetu, hráli taneční kousky i úpravy lidových písní a operních árií a troufli si také na Haydna a Mozarta.

K pultu s notami se přišoural malý Fricínek. Zaujatě koukal na hráče a naslouchal bez hnutí a na pokyn obracel listy a posléze si prstem kýval do taktu. U žádného ze sládkových předků, ani u jeho potomků se neprojevilo hudební nadání, neměli to v rodě. Otec opatřil klukovi housličky, zkusil ho sám učit, ale žáčkovi to zřejmě bylo málo a po hodině se zpravidla uchýlil do zadní komory, kde vytrvale šmidlal až do tmy.

Otci tohle zaujetí nemohlo uniknout, a tak povolal místního kantora Jana Chmelíka. Ten posadil Fricka k piánu a naordinoval mu obvyklý dril úhozových cvičení a stupnic. Chlapec byl šikovný, všechno mu šlo podivuhodně snadno, ale jeho roztěkanost varovala. Chtěl, co nemusel, zato nechtěl, co musel. Pokud mu něco připadalo nezáživné, mozek malého Smetany se prostě vypínal. A Chmelíkův výcvik nezáživný byl.

Zázračné dítě

Když došlo na sládkovy narozeniny, jen tak z legrace a pro překvapení posadili chlapi pětiletého gratulanta k notovému partu, aby přednesl pod okny vinš. A Fricek předvedl z listu první housle kteréhosi Haydnova smyčcového kvartetu – s takovým přehledem, že zírali posluchači i účinkující. Nějakou záhadnou genetickou šarádou sice mladý Smetana zdědil po seniorovi hudební sluch, namísto relativního však absolutní. A hlavně měl namísto průměrného hudebního nadání talent přímo geniální, navíc ještě provázený fenomenální hudební pamětí. 

Lidi byli odjakživa paf nad zázračnými dětmi a v této době přišly přímo do módy. Šestiletý Fricínek by se měl tedy představit litomyšlské společnosti.

První Bedřichův koncert se konal na svátek císaře Františka I., 4. října 1830, kdy piaristé uspořádali velkou hudební akademii. Malý Smetana na ní vystoupil jako klavírista a zahrál virtuózně dost obtížnou předehru k Auberově opeře Němá z Portici. Malý umělec se za klavírem jaksi ztrácel, a proto přistoupil hraběcí tajemník a za frenetického potlesku ho zvedl, aby malého mistra spatřili i posluchači vzadu. Pozvánky do zámku na sebe nenechaly dlouho čekat – všude ho radostně vítali a zahrnovali pozornostmi. Stará hraběnka mu prý zázračné prstíky líbávala.

První školní propadáky

V roce 1829 začal pětiletý klučina chodit do kašičky. Vypadalo to zprvu, že nebudou potíže a v pololetí byl dokonce označen za premianta třídy. Tím se ovšem školní úspěchy neklidného žáka vyčerpaly. V pololetí druhé třídy přinesl první dostatečnou z mluvnice a sníženou známku z píle. Závěrečné vysvědčení by bylo ještě horší, ale Fricek nebyl klasifikován, protože na jaře roku 1831 se Smetanovi odstěhovali za lepším živobytím do Jindřichova Hradce a on nastoupil znovu do školy až po prázdninách. 

A tam to šlo z kopce ještě výrazněji než v Litomyšli. Škola ho nudila svou nevlídností, biflováním a všudypřítomnou němčinou. Nejslabší známky měl z počtů a náboženství. Naproti tomu dějepis a zeměpis měl rád, v těchto předmětech patřil k nejlepším žákům. Ale stejně musel druhou gymnaziální třídu opakovat. Protože mu hrozilo, že propadne, dojednali mu kvintána Františka Dederu, aby ho doučoval. Dedera byl věčně hladový syn místního zámečníka, který se po letech stal policejním úředníkem. Coby kvintán se snažil, jak mohl, aby z toho kluka Smetanů něco dostal, ale jeho kondice nezabraly. Žák Smetana, duchem věčně nepřítomný, v principii (neboli sekundě) totálně selhal. Bylo to nevysvětlitelné a rodiče Bedřicha raději „stáhli z bojiště“.

Ráj v Růžkových Lhoticích

Rodina se v roce 1835 zase stěhovala. Tentokrát až na Vlašimsko k patě Blaníku. Otec tam zakoupil svobodnický statek Růžkovy Lhotice. Bedřich se značně zdokonalil ve hře na housle i na klavír a napsal v Růžkových Lhoticích pár skladbiček, například kvapík D dur.

V Růžkových Lhoticích se pořádaly tancovačky a honitby, hrálo se ochotnické divadlo. Dorůstající Bedřich sem jezdil jako do rajské oázy. Shlédl se v divadle a spolu se sourozenci udělal jeviště i hlediště v čeledníku. Se sestrou Žofií hrával hlavní role, mamince svěřoval úlohu nápovědy. Trošku míň měl v oblibě jízdu na koni, kterou zas přímo vášnivě pěstovaly jeho sestry. Zato rád kočíroval na kozlíku, když se někam jelo povozem.

TIP: Kantor Jakub Jan Ryba: Víc než učení ho proslavila koleda

Všem bylo jasné, že Bedřich je nadprůměrně inteligentní. To jenom jeho podivně utvářená mysl se toulala vlastním světem a odmítala být školometsky sekýrována. Kdykoliv Fricek zapnul a přiměli ho soustředit se na učení, pokroky byly zjevné. Otec v něm viděl příštího právníka a správce rodinných statků. Trval na tom, že gymnázium si musí dodělat. Když však jednou navštívil koncert famózního uherského skladatele a klavíristy Ference Liszta, rozhodl se věnovat plně hudbě a ze školy úplně odejít.