Františkovy Lázně: Věčná stopa rakouského císaře Františka I.
Ve Františkových Lázních si podávali dveře nejen pacienti, ale také habsburští panovníci. Zejména dva z nich se zde zapsali nesmazatelnou stopou
Původně lázeňská kolonie blízkého města Cheb byla založena roku 1793, a to zásluhou chebského městského lékaře dr. Bernharda Vinzenze Adlera, jenž zdejší prameny prozkoumal a popsal. Dal také vyčistit hlavní pramen a nad ním postavit pavilon, který ale strhly nosičky „chebské vody“, jež se zřízení lázní bránily.
Císař kam se podíváš
Lázně byly pojmenovány Franzensbad po císaři Františku II., který je sám navštívil roku 1812, a jeho jméno nese také hlavní pramen. Traduje se však, že zdejší léčivou vodu, nazývanou chebská kyselka, popíjel už na sklonku 12. století český kníže Jindřich Břetislav.
Místní prameny zkoumal už slavný Paracelsus nebo švédský chemik Berzelius, vysoce je cenil Agricola. Velký rozmach exportu zdejší vody nastal po roce 1822, kdy byl nejstarší pramen dán do pronájmu chebskému podnikateli J. A. Hechtovi. Ten zkonstruoval speciální stáčecí přístroj, který se pak uplatnil po celých Čechách.
Urbanistický plán lázní vypracoval stavební ředitel českých kamerálních (královských) statků abbé Tobias Gruber. Vyšel přitom z francouzské zahradní architektury Ludvíka XIV. a v intencích baroka osově vedl hlavní ulici k Františkovu prameni.
TIP: Byznys postavený na vodě: Mattonka chutnala ve Vídni stejně jako v Americe!
V 19. století zástavba dospěla do podoby ideálních antických měst: získala pravidelnou uliční síť se čtyřmi šachovnicově propojenými ulicemi. Kolem poloviny 19. století tu již stálo půl sta lázeňských domů. Tehdy Franzensbad dosáhly evropského formátu. Díky stavbám chebského stavitele Adama Haberzettla a místního stavitele Karla Wiedermanna a jejich synů získaly Františkovy Lázně nenapodobitelnou tvář a něžný půvab romantického historismu.
Proslulí návštěvníci
V roce 1808 prohlásil Johann W. Goethe Františkovy Lázně za jedno z nejkrásnějších míst v srdci Evropy. V trojúhelníku západočeských lázní se totiž odlišují – jsou menší a útulnější. Inspirovaly literáty, například německá spisovatelka Marie von Ebner-Eschenbach tu napsala eseje Aus Franzensbad. Také Božena Němcová, která se zde léčila roku 1846, reflektovala lázeňský pobyt ve svých fejetonech. Poslední rakouský císař Karel I. tady v roce 1909 potkal svou lásku – budoucí manželku Zitu.
