Faust z Jizerských hor: Byl doktor Kittel ve spolku s ďáblem?

Před dávnými časy žila v Šumburku sklářská rodina Kittelů, která byla široko daleko známa pro své sklářské umění. Kromě toho se ale Kittlovi věnovali i ranhojičství a léčitelství. Nejvíce proslul doktor Josef Kittel, který byl v okolí pokládán za člověka s nadpřirozenými schopnostmi. Doktor Kittel byl velice učený člověk, ale přesto stále pořád studoval. Často jezdil do Prahy, aby se tam setkal s ostatními lékaři a obohatil tak své znalosti. Jeho pověst byla opravdu úctyhodná, a protože vyléčil i ty, kterým smrt klepala na dveře, začalo se po okolí říkat, že je ve spolku s ďáblem.

Brána do pekel

Jednoho dne se doktor opět vypravil do Prahy. Když vyřídil vše potřebné, zamířil k Týnskému chrámu, aby se s pokorou pomodlil. Najednou ho sevřela obrovská úzkost a pocítil silnou předtuchu, že se doma v Šumburku děje něco zlého. Zneklidněn vyběhl z chrámu, zahalil se do svého černého pláště, vznesl se do výše a zamířil k Maloskalsku. Za necelou hodinu už byl doktor doma, na nic nečekal a běžel do své pracovny.

Na stole ležela otevřená čarodějná kniha a nad ní se skláněli oba doktorovi synové. Byli tak zabráni do četby, že ani nezpozorovali hrůzu, která se chystala za okny. K stavení se slétávali černí ptáci s planoucíma očima a krvavými pařáty a tvrdými zobáky naráželi do oken. Z jejich hrdel se ozýval skuhravý zvuk: „Co poroučí pán?“

Kittel hned poznal, co se stalo. Zapomněl ve své pracovně klíče od skříně, v níž schovával čarodějné knihy. Chlapci, hnáni dětskou zvědavostí, se vloudili do pracovny, odemkli skříň a vyndali z ní tu nejtlustší knihu. Ta kniha byla branou do pekel a chlapci svým čtením vyvolali zlé duchy. Doktor si uvědomil, že na hněv není správná chvíle. Rány na okno se ozývaly čím dál tím zřetelněji a chraplavé hlasy stále dokola opakovaly: „Co poroučí pán?“ Kittel přiskočil k oknu a hned dal ptákům svůj rozkaz: „Leťte na má pole a seberte tam všechno kamení!“ Ozval se hlasitý třepot křídel a ptáci se vydali vykonat příkaz.

Maloskalští čerti

Kittl odstrčil chlapce od knihy a začal číst pozpátku každé slovo a každou větu. Věděl, že pokud to nestihne dřív, než se hejno vrátí, roztrhají je pekelní ptáci na kusy. Naštěstí Kittel dočetl včas. Ptáci se rozlétli do skal a okolních lesů a zůstala po nich jen kupa kamení. Jelikož to ale bylo pekelné dílo, zjevovali se tam prý čerti. O Štědrém dni, kdy tudy chodili lidé na půlnoční, čerti vyskakovali z hromady a po vyděšených Maloskalských házeli kameny.

I přes podivné věci, které se kolem doktora děly, jeho sláva den ode dne rostla. Věhlas Kittlových činů se rozšířil do Prahy a dalších velkých měst. Když jednoho dne onemocněl bohatý pražský měšťan, sjelo se k němu celé procesí věhlasných lékařů, ranhojičů a různých šarlatánů, ale nikdo mu nedokázal pomoci. A tu bohatému pánovi kdosi doporučil, ať si pošle do Šumburka pro lékaře s čarodějnou mocí. Poté, co Kittel obdržel zprávu, na nic nemeškal a chystal se do Prahy. Přijel ve svém prostém šatě, ale u měšťanova služebnictva pro svůj původ vzbudil jen pohoršení. Málem ho ani do domu nepustili, a aby se vůbec mohl doktor dostat ke svému pacientovi, musel se obléknout do honosného kabátce vyšívaného zlatem a stříbrem.

Zázračný léčitel

Pacient ležel zkroušeně na lůžku a očekával doktorovy otázky. Ten však mlčel a jen si prohlížel své nové a honosné šatstvo. „Co to má znamenat?“ otázal se neklidně nemocný. „Je snad kabát důležitější než vyléčení nemoci, která mě sužuje a trápí?“ Kittel se na něj smutně usmál: „Toho názoru jsem nebyl nikdy. Leč vyslovilo ho vaše služebnictvo. Přijel jsem ve svém poctivém pracovním šatě, odhodlán vás léčit, jak jen nejlépe dovedu. Ale vaše služebnictvo mě donutilo obléknout si tento honosný kabátec, tak čekám, jestli on za mě udělá všechnu práci...“

Měšťan pochopil, kam svou řečí lékař míří, a poručil sluhům, aby Kittelovi vrátili jeho oblečení a už nikdy mu nečinili žádné potíže. Spokojený doktor se teprve pak s vervou pustil do práce. Bohatého měšťana, nad kterým ostatní lékaři jen zmateně a bezmocně kroutili hlavou, uzdravil a jeho sláva se opět rozrostla.

Lidé v kraji prý na něj vzpomínají dodnes. A když odněkud zazní: „Tomu ani doktor Kittel nepomůže,“ ví lidé, že s pacientem je to opravdu hodně zlé. Doktor Kittel byl možná čaroděj, ale lidem pomáhal. Není důležité, jak léčil, ale to, že nakonec pacientům vracel zdraví, ve které už možná ani nedoufali. Přesto když nad Maloskalskem proletí hejno černých ptáků, zavírají místní lidé pro jistotu okna. Co kdyby si zase někdo četl v čarodějné knize.