Elita československé brigády: Stát se výsadkářem nebylo nic snadného
Členové výsadkových skupin museli být nejen ve skvělé kondici, ale také chytří a spolehliví chlapíci
Stát se členem některé z výsadkových skupin nebylo nic snadného. K těmto úkolům byli vybíráni dobrovolníci, kteří museli mít nejen dobrou fyzičku a odolnou psychiku, ale být zároveň inteligentní a spolehliví.
Vybráno bylo celkem na 300 vojáků. Jejich úkoly vyžadovaly, aby prošli velmi tvrdým a náročným tréninkem, během něhož tři z nich zemřeli, a několik dalších bylo zraněno. Vše probíhalo ve spolupráci s britskou tajnou službou SOE (Special Operations Service), která zabezpečovala vybavení výsadků zbraněmi, vysílačkami a další nutnou výstrojí. Starala se také o transport desantů.
Tvrdé podmínky
Parašutistický výcvik byl po všech stránkách velmi náročný a zahrnoval praktickou průpravu ke všemu, co mohli vojáci po vysazení potřebovat. Dělil se na tři etapy, a to základní, udržovací a speciální. Základní výcvik probíhal na farmách Garramour a Camush Derrah ve Skotsku a skládal se z kurzu útočného boje, v jehož průběhu byli frekventanti cvičeni k boji zblízka a zvykali si na složité a obzvlášť nebezpečné situace. K tomu samozřejmě patřil trénink v zápase a v boxu, cvičily se vybrané prvky z juda a karate.
Výcvik probíhal zejména formou tvrdé tělesné přípravy v terénu, kde bylo třeba překonávat důmyslně vybudované překážkové dráhy. Kromě toho byli frekventanti trénováni v zacházení s různými druhy zbraní, včetně ručních granátů a trhavin. V rámci střeleckého výcviku se učili střílet v různých polohách na pohyblivé a rychle mizející cíle, nacvičovali střelbu v budovách, z oken i jedoucích automobilů či motocyklů.
Museli také skákat do dálky a do výšky, plavat, šplhat, vzpírat těžká břemena, učili se slézat ze střech, zdí a plotů. Nezbytnou schopností každého parašutisty měla také být schopnost dobré orientace v neznámém terénu. Musel umět budovat improvizované přístřešky a úkryty v přírodě, spát pod širákem a také si opatřovat jídlo z místních zdrojů pomocí lovu lesní zvěře a ryb.
Druhá fáze výcviku
Frekventanti, kteří tím vším úspěšně prošli, byli odesláni zpět ke svým kmenovým útvarům. Odtud je později povolali k udržovacímu a speciálnímu výcviku. Udržovací výcvik probíhal do května 1942 nejprve ve středisku na zámečku Bellasis u Dorkingu a později v Chicheley Hall. Řídili ho českoslovenští nadporučíci Rudolf Pernický a Josef Süsser. Parašutisty navštěvovali významní českoslovenští exiloví představitelé a zavítal k nim i prezident Edvard Beneš.
Frekvantanti se zde zdokonalovali v tom, co se doposud naučili a vstřebávali nové poznatky. Instruktoři jim například přednášeli o německé armádě, gestapu a policii. Vojákům byly objasněny zásady konspiračního boje, získávali dovednosti jak ukrýt stopy po přistání, jak kontaktovat osoby zapojené do odboje a podobně. Instruktoři také referovali o poměrech doma, četl se protektorátní tisk. Cílem toho všeho bylo přiblížit parašutistům co nejlépe prostředí, v němž se budou pohybovat.
