Slavné módní salony v Praze: Kde šily největší filmové hvězdy?
Židovské módní salony v Praze byly vyhlášené. Plodné prostředí pražské módní produkce ale zničily tragické události německé okupace
Většina salónů v centru Prahy patřila židovským majitelům, snad i proto jejich sláva končí v období protektorátu. Jedním z nich byl i slavný salón Rosenbaum.
Salón Rosenbaum byl na začátku malá firma, kterou ve Štěpánské ulici založila v roce 1907 Eliška Rosenbaumová. Když se chopil po její smrti otěží syn Oldřich, přestěhoval salón na reprezentativnější místo – do nově postaveného funkcionalistického paláce na Národní třídu. Za jeho vedení se stal salón symbolem elegance a luxusu.
Kde šila i paní Heydrichová
Mezi početnou klientelu patřily manželky podnikatelů, diplomatů i herečky. Zmiňme alespoň paní Baťovou či paní Preissovou, manželku ředitele Živnobanky. Sám Oldřich Rosenbaum modely také navrhoval a dotvářel je přímo na svých manekýnkách. Jednou z nich byla i Adina Mandlová.
Rosenbaumovi zaměstnanci byli opravdu mistři svého řemesla, mnozí se zkušenostmi z ciziny. Kvalitní materiály se dovážely především z Itálie, Německa a Rakouska. Vážené zákaznice měly panny, na nichž se zkoušelo, a salón i evidoval, pro jaký účel byly šaty zhotovené a kde se v nich zmiňovaná dáma objeví. Dbalo se na to, aby se náhodou nepotkaly dvě dámy ve stejné či podobné toaletě!
Podnik byl za protektorátu arizován – tedy předán do árijských rukou. Koupil ho důstojník německého wehrmachtu Hansulrich Pfenzing. Držel se i nadále mezi módní špičkou a občas sem z Panenských Břežan zavítala i manželka zastupujícího říšského protektora Lina Heydrichová pro nějaký ten modýlek. Poválečný návrat do starých kolejí byl násilně přerušen znárodněním, salón se stal součástí Oděvní tvorby. Oldřich Rosenbaum opět emigroval a v New Yorku si založil firmu Oldrich Royce.
Inspirace? Pařížské bulváry!
Salón Arnoštky Roubíčkové patřil sice jen mezi středně velké, ale díky skvělé propagaci o něm bylo hodně slyšet. Arnoštka začala podnikat po svém rozvodu v roce 1910 a měla opravdu obchodního ducha. Její malá firma totiž prosperovala od samého začátku. I ona jezdila do Paříže. Ovšem ne na drahé přehlídky. Inspiraci hledala v reálném životě na bulvárech. V Paříži dokázala také výhodně nakupovat zbytky látek za zlomek ceny.
Arnoštčin salón, kde se mluvilo francouzsky, německy i anglicky, sídlil v dobách své největší slávy v paláci Koruna na Václavském náměstí. Jeho konec byl ovšem krutý. Jako židovský byl arizován, majetek rozkraden a paní Roubíčková musela do Terezína. Ani se vlastně neví, kdy a kde vlastně zemřela. Dcera Adéla zahynula i s celou rodinou v ghettu v Lodži. Jediná Helena měla štěstí a včas se zachránila emigrací do Spojených států.
