Dvojnásob zamořený Černobyl: Odvrácená strana zájmu o město duchů
Jedním z oblíbených cílů netradiční turistiky v Evropě je uzavřená zóna Černobylské jaderné elektrárny. Nejzávažnější jaderná havárie v dějinách láká stále víc zvědavců a město Pripjať dnes čelí další hrozbě v podobě vršících se hromad odpadků
Slunce, moře a odpočinek na pláži. Ne každý si ale právě takhle představuje ideální dovolenou. Stále víc lidí míří na místa zapsaná do dějin smrtí a utrpením. Jedním z nich je i severoukrajinské město Pripjať – opuštěné „město duchů“, v němž ještě na začátku roku 1986 žilo tolik lidí, jako například v Karlových Varech.
Oblíbené město duchů
Pripjať kdysi byla atomovým městem snů. Moderní město vybudované pro rodiny zaměstnanců nedaleké jaderné elektrárny Černobyl bylo pýchou Ukrajiny. Vše se ale změnilo 26. dubna 1986. Během technické zkoušky poškodila parní exploze čtvrtý blok jaderné elektrárny a následoval mohutný požár, série explozí a roztavení reaktoru. Tragická bilance největší jaderné katastrofy v dějinách oficiálně neexistuje, protože komunistická vláda se snažila vážnost situace i důsledky havárie ututlat. Přímo při explozi ovšem zahynuli dva lidé a počet obětí v důsledku radiace se odhaduje na čtyři tisíce.
Bezmála padesát tisíc lidí muselo město narychlo opustit a Pripjať se stala symbolem jaderné havárie. V posledních letech si ulice pokryté radioaktivním prachem oblíbili turisté. Zájem je přitom obrovský – před třemi lety černobylskou zónu navštívilo 50 tisíc lidí a čísla rok od roku stoupají.
Jarní úklid v Pripjati
Turistický boom ale nepřináší jen bonus stoupajících příjmů – Pripjať dnes kvůli návštěvníkům bojuje (vedle radiace) ještě s dalším zamořením v podobě odpadů. „Turismus se tu dostal do bodu, kdy už nejde zastavit. Lidé tu po sobě ale nechávají hromady odpadu, a tak jsme se pustili do úklidu. Město je vlastně muzeum pod širým nebem, i když oficiálně jím vyhlášeno nebylo. Vše, co sem nepatří, proto musíme odstranit,“ říká bývalý obyvatel Pripjati Olexij Breus.
Situace začala být neúnosná – davy turistů odhazují plastové lahve, tašky, obaly od svačin a další věci. Skupina dobrovolníků společně s průvodci se proto pustila do jarního úklidu.
„Jarní sběr odpadků je akce, která se pořádá po celém světě, je to dobrá věc. Veškerý odpad zrecyklujeme podle radiačních bezpečnostních standardů. Odpadky předáme společnosti, která působí v černobylské zakázané zóně. Všechno bude bezpečné,“ říká ředitel zdejší cestovní kanceláře Jaroslav Emelianěnko.
Není odpad jako odpad
Úklidovou akci uspořádali v Pripjati v roce 2018 vůbec poprvé. Při sběru odpadků ale musejí být dobrovolníci opatrní. V pytli nesmí skončit nic, co tu obyvatelé města zanechali při evakuaci v roce 1986. Dobrovolníci zkrátka musejí rozlišovat mezi obyčejným smetím a odpadky, které zároveň byly svědky jaderné katastrofy.
„Nejčastěji jsou to plastové lahve a lahve od alkoholu. Je tu ale odpad, který za odpad vlastně nepovažujeme. Například tato lahev z doby před katastrofou má historickou hodnotu. Proto ji tu necháváme a nevyhazujeme do smetí. Všechno z doby neštěstí tu zůstává,“ říká jeden z dobrovolníků Grigorij Kulyk.
TIP: Nový život v Černobylu: Místo jaderné katastrofy dnes žije vlastním životem
Kromě úklidu odpadků se dobrovolníci snaží odstraňovat také následky řádění vandalů. Ti se do zakázané zóny dostávají i přesto, že ji nepřetržitě střeží vojáci. Život v okolí jaderné elektrárny vlastně nikdy neutichl. I přes zákaz tu zůstalo žít 150 lidí a Pripjať se v průběhu let nevyhnula ani nájezdům zlodějů. Zda se sem někdy úplně vrátí lidé, není jasné. Zatím nad městem duchů, které je lákavým cílem alternativní turistiky, přebírá nadvládu příroda.
Rozsáhlá evakuace
Ačkoli sovětská vláda se zpočátku snažila nehodu ututlat, už 36 hodin po havárii byla zahájena evakuace lidí žijících v okolí Černobylu. Evakuace pokračovala na území Běloruska, Ruska a Ukrajiny až do roku 2000 a celkem bylo přesídleno asi 350 tisíc lidí.
Bezpečný pohyb v zamořené zóně
Pro likvidaci materiálů ze zakázané zóny i pobyt platí přísná pravidla, a to i přesto, že úroveň radiace je zde podle odborníků už jen mírně zvýšená. Experti tvrdí, že jeden den v zakázané zóně je dnes zdrojem nižšího ozáření než rentgenový snímek. Při jeho pořizování jsme vystaveni radiační dávce dvě setiny milisievertu, turisté při výletu čelí mnohonásobně nižšímu množství radiace.
„Úroveň radiace se v porovnání se začátkem léta 1986 snížila tisíckrát. To je důležitá informace, kterou veřejnost má. Turisté a dobrovolníci, kteří tu uklízejí, jsou vystaveni dávce radiace odpovídající zhruba dvouhodinovému letu letadlem,“ komentuje současnou radiaci ekolog Serhej Myrnyj.
