Droga jménem cukr: Co způsobilo v Evropě sladkou horečku?

Hledání nových cest na východní trhy, kde byl cukr běžnou a nepříliš ceněnou komoditou, nakonec přineslo mnohem větší úspěch, než se předpokládalo. Evropané lačnící po sladkém, které bylo dosud vyhrazeno jen nejvyšším vrstvám společnosti, totiž nalezli něco mnohem cennějšího...

Hořká příchuť nesvobody

Namísto cesty do Indie se Evropě otevřel Nový svět, jehož oblasti skýtaly vhodné klimatické podmínky pro pěstování cukrové třtiny. Zámořské objevy však zároveň odstartovaly smutnou kapitolu dějin tohoto odvětví. Ruku v ruce se zakládáním plantáží totiž kráčel i rozmach otroctví. Odolní Afričané byli po tisících přiváženi do Ameriky, aby zde v nelidských podmínkách zásobovali evropskou společnost celou řadou produktů včetně cukru. Obyvatelstvo starého kontinentu si zatím bezmyšlenkovitě užívalo nových možností. S přílivem sladidla byly cukrovinky náhle levnější a dostupnější a spolu s přicházejícími kakaovými boby a kávovými zrny nastartoval i rozkvět cukrárenské výroby, který trval až do poloviny minulého století.

Sachr pro kancléře

Během 18. a 19. století začaly vznikat první cukrárny. Některé nabízely jen horkou čokoládu, jiné se začaly specializovat na výrobu zákusků a dortů. Největšího věhlasu se však dostalo mladičkému Rakušanovi, který si svým dortem podmanil doslova celý svět. U zrodu nestárnoucí cukrářské hvězdy stál sám kníže Metternich, který si pro svou vysoce postavenou společnost objednal pohoštění. Majitel a šéfkuchař však nebyl toho dne přítomen, práce se proto chopil mladičký učeň Franz Sacher. Jeho měkký a nadýchaný čokoládový dort s meruňkovou marmeládou pod polevou způsobil hotové pozdvižení. Úspěch způsobil raketový start Sacherovy kariéry, během níž cukrář pobýval i na dvoře Esterházyů v Bratislavě a Budapešti. Později si otevřel vlastní cukrárnu a dort s původní recepturou pojmenoval podle sebe.

Návykové sladké 

Vedle lepšího zásobování sehrál v dějinách sladkostí rozhodující roli i přechod na tovární výrobu. Rychlejší a levnější postupy způsobily masový příval cukrovinek na trh. K oblibě a takřka závislosti na sladkém nevědomky přispívali i výrobci, když do prvních pamlsků vmíchávaly heroin a kokain. 

V počátcích tohoto odvětví vznikala většina cukrovinek přes zimu. Důvodem byl nejen větší odbyt okolo Vánoc, ale především podmínky v továrnách. Během léta totiž bylo ve výrobních halách nedýchatelno a firmy často musely s další produkcí čekat do podzimu. 

TIP: Sladká revoluce jménem stévie: Proč ještě nenahradila cukr

Během 19. století vymysleli kuchaři další receptury, jimiž obohatili již tak pestrý svět sladkostí. Významným objevem byly extrakty z ovoce, kterými bylo možné ochutit takřka cokoliv, u bonbónů sehrála důležitou roli i nově použitá želatina. Kredit sladkostem pak zvýšily obě světové války. Během nich byli totiž vojáci zásobováni čokoládovými tyčinkami, žvýkačkami nebo bonbóny, které jim zajišťovaly rychlý přísun energie.

Éra pozitivního vnímání cukrovinek ale spěla ke konci. Po druhé světové válce se totiž vnímání sladkého změnilo. Tloustnoucí společnost obvinila sladkosti z rozmáhající se obezity a mlsání si do dalších let odneslo punc zakázaného pokušení.