Dost bylo pasivity: Jan Palach se zapálil na protest proti sovětské okupaci Československa
Jen málokdo si umí představit odhodlání a sílu, které v sobě objevil sotva dvacetiletý student Jan Palach, když se 16. ledna 1969 rozhodl vystoupit proti sovětské okupaci a potlačování národních svobod, které nastaly po srpnovém vpádu vojsk Varšavské smlouvy.
Už při studiu na mělnickém gymnáziu se projevil jeho smysl pro spravedlnost. Nesnášel křivdu, zastával se slabších a neváhal se zapojit do nejrůznějších diskuzí. S tímto základem započal svá vysokoškolská studia v Praze, kde ho zastihla invaze spřátelených států Československa. 21. srpen 1968 pro něj byl symbolem násilí, se kterým se nedokázal vnitřně smířit. Ještě více ho ale zasáhla letargie, do níž začali lidé stále více upadat.
TIP: Ryszard Siwiec se upálil na protest proti okupaci Československa
16. ledna 1969 se Jan Palach rozhodl jednat. V horní části Václavského náměstí se na protest proti nečinnosti a útlaku polil hořlavinou a zapálil. Rozsah jeho zranění nebyl slučitelný s dalším životem. Přesto právě pohřeb, který se uskutečnil 25. ledna, vytáhl Československo alespoň na krátko z pasivity a stal se celonárodní manifestací proti okupaci.
Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem. Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň. Naše požadavky jsou:
Okamžité zrušení cenzury
Zákaz rozšiřování Zpráv
Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevystoupí- li lid s dostatečnou podporou (tj. časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně.
Pochodeň č. 1
Lži o Pochodni č. 1
Ačkoliv v dopisech i po převozu do nemocnice Palach mluvil o dalších pochodních, zřejmě s nikým domluvený nebyl, chtěl tím zvýšit tlak na politiky, aby splnili jeho dva požadavky. Důkazy o existenci organizované skupiny nenašli ani příslušníci StB, kteří získávali „materiál pro účelovou politickou kontrapropagandu“. K činu nepřiměla Jana Palacha ani „psychóza vybičovaná mezi vysokoškoláky“ či „citová rozvrácenost“, jak tvrdili komunisté. Podle expertizy z května 1969 nebyl Palach psychicky labilní, naopak ho vedle zásadovosti zdobila i cílevědomost. Ostatně 16. leden 1969 si nevybral náhodně, tehdy začalo zasedání ÚV KSČ. Frekventované místo na Václavském náměstí mu mělo zase poskytnout co nejvíce svědků.
Palach nebyl zneužit „pravicovými provokatéry“, jak do Prahy psali vývojem znepokojení Brežněv a Kosygin. Znalecký posudek uvádí, že Palach nebyl manipulovatelný, a tak se nestal ani obětí „extremistů“, kteří mu prý namluvili, že když použije takzvaný studený oheň, nic se mu nestane. Tuto lež doma i za hranicemi šířil poslanec a člen ÚV KSČ Vilém Nový a brzy ji odmítli i samotní vyšetřovatelé. Nespáchal ani plánovanou sebevraždu, jak Moskva a postupně i domácí establishment přejmenovali sebeupálení, byť Palach svou smrt nevylučoval.
