Doktoři, ze kterých mrazí: Co museli pacienti v minulosti vytrpět?
Medicína zachraňuje životy. Než se ale dobrala určitých výsledků a přeživších pacientů, chvilku to trvalo. Z kyblíků pod operačními stoly bylo zapotřebí vylít hektolitry krve, než počet živých přesáhl ty méně šťastné
Filozof a logik Galén studoval lékařství asi dvanáct let a poté získával praxi ošetřováním zraněných (a mnohdy spíš zmasakrovaných) gladiátorů. Byla to pro něj nepochybně skvělá škola. Zjistil přitom, že když přetne nerv, ochrnou nebožákovi patřičné svaly a v žilách skutečně neproudí vzduch, jak si lidé dlouho mysleli. Pouštění žilou, oblíbené až do 19. století, zavedl právě on. A prosazoval ho více než vehementně.
Prováděl i náročné operace, na které si lékaři netroufli po dalších šestnáct století – operoval oči i mozek. Tedy ne zcela úspěšně - jeho odvážný zákrok, při němž se snažil vysát šedý zákal dlouhou jehlou vsunutou do oka, vedl k permanentní slepotě.
S oblibou také pitval prasata a opice a moc se s tím nepáral – aby dokázel, že se moč tvoří v ledvinách, svázal živému zvířeti jeho vlastní močovod. Jinému nebohému tvorečkovi zas přerušil míchu, aby tím demonstroval následnou paralyzaci...
Zavři oči brouku…
V době, kdy ještě neexistovala anestetika, je každá vteřina chirurgického zákroku zatraceně drahá. Za skutečně rychlý zákrok se vyplatilo výrazně si připlatit. A dostat se do rukou skotského chirurga Roberta Listona, jehož nejlepším kamarádem byl ostrý skalpel? Listonovým vrcholným číslem se stala amputace nohy, kterou byl schopen za plného vědomí pacienta provést pod 150 vteřin. Jen si představujte ten pištivě skřípavý zvuk pilky na kosti! Prsty na ruce se nepočítají, protože ty bral rovnou sekáčkem. „V určitých případech je rychlost operace klíčem k přežití pacienta.“ Byl řezník, ale zatraceně rychlý. A to se u operací bez anestezie počítá za plný počet bodů. Navíc řadu chirurgických nástrojů, které se dodnes používají, osobně vymyslel.
I bleskový chirurg Liston se ovšem občas utne. Podařila se mu i „operace s 300 % mortalitou“. To, že při řezání nohy může pacient zemřít, se tak nějak stávalo. Liston ale omylem uřízl dlaň i svému asistentovi, který následně vykrvácel a nešťastnou náhodou ještě bodl i neopatrného diváka, který později sešel na gangrénu!
Akutní znamená naléhavý
Dominique J. Larrey je považován za zakladatele akutní medicíny. Té skutečně nejakutnější. Kolem vybuchují šrapnely, duní kanonáda a frajer ve švihácké uniformně stojí v tratolišti krve a masa, které ještě před chvilkou tvořilo hrdý napoleonský pluk. Co s tím? Něco se ořeže, zbytek se zabalí do obvazů a někdo třeba přežije. Osobní rekord? Dvě stovky amputací za 24 hodin. „Takže sestři, podejte mi peán a skalpel…“
Až na to, že neexistovaly ani sestřičky, ani peány, skalpely, ambulance, operační stoly či lazarety. A markytánky byly pořád jen ušmudlané vojenské společnice.
TIP: Řezníci v bílém: Pět děsivých lékařských nástrojů nedávné historie
A pak přišel Larrey. Z několika vojáků udělal sanitáře, přišel s košatinkou na svážení raněných a postavil první stan, ve kterém byli ošetřování ranění bez ohledu na hodnost či postavení. Díky svému původu i vysoké hodnosti mohl tyto radikální změny prosazovat bez schvalování vedení. Proč? „Kdo je ošetřen ihned, má větší šanci na zotavení.“
Vojáci, a to včetně Napoleona, na něj nedali dopustit. A když jednou padl do ruského zajetí? Jako důstojníka Grande Armeé by jej čekala poprava, ale protože předtím – bez rozdílu uniformy – ošetřil synka carského generála, byl propuštěn zpět.
