Dobrodinci nebo pragmatici: Proč chránili Přemyslovci Židy před pogromy?
Soužití židovské komunity s křesťanskou Evropou procházelo více či méně dramatickými momenty neustále. Jak se k Židům stavěli Přemysl Otakar II. a Václav II.?
První spolehlivý doklad o existenci židovské osady v Praze známe z Kosmovy kroniky. V době vlády knížete a pozdějšího krále Vratislava I. (1061–1092) se v pražském podhradí nacházela Vyšehradská ulice. Slovy kronikáře „tam jsou Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam je tržiště...“
A ne ledajaké tržiště - do Prahy přijížděli kupci z dalekých zemí, mnozí z nich právě Židé. Už v 10. století jeden z nich, Ibrahim ibn Jakub, židovský kupec v diplomatických službách cordobského chalífy, zanechal cennou zprávy o obchodování se Slovany. Praha proslula jako centrum obchodu s otroky. Není jistě bez zajímavosti, že místní Židé nazývali Čechy Kanaán a svůj středověký dialekt kenaánština, a to podle Kanaana, Noemova vnuka, který byl proklet k věčnému otroctví.
Ochránci Židů
Přesto se ve srovnání se západní Evropou žilo Židům v českých zemích o poznání lépe. Významným milníkem je rozsáhlé židovské privilegium Přemysla Otakara II. z roku 1255. Historik Peter Hilsch ho nazval doslova Velkou listinou židovských svobod.
Podle ní Židé spadali pod královskou komoru, což jim na jedné straně zaručovalo královu ochranu, na straně druhé se však stávali přímým královým majetkem a výrazně tak přispívali do královské pokladny. Židé nepodléhali křesťanským soudům, nýbrž měli svého vlastního soudce, a pokud ten nedokázal spor rozsoudit, vyšší instancí nebyl nikdo jiný, než královský podkomoří. Bylo přikázáno chránit jejich synagogy a hřbitovy. Zákoník se rovněž hodně věnoval židovskému půjčování peněz. Židovským věřitelům byla přiznána královská ochrana a jejich úrok nebyl nutně omezován.
TIP: Smutný úděl Židů v Čechách: Jak se v novověku měnilo jejich postavení?
Nutno dodat, že těmito rozsáhlými privilegii myslel král především na sebe. Čím byli Židé bohatší, tím byl bohatší i král. Názorně to předvedl v roce 1298 Přemyslův syn Václav II. V Německu vypukly rozsáhlé židovské pogromy kvůli znesvěcení hostie a nenávistná nálada hrozila vypuknout i na přemyslovském panství. Václav II. se rozhodl všechny Židy shromáždit na královských hradech, aby je uchránil před násilím lůzy. Nebylo to však zadarmo. Za tuto ochranu se museli velmi draze vykoupit.
