Dle vůle rodičů: Komu dynastický sňatek vyšel a kdo prožíval peklo?

V pohádkách to všechno vypadá tak idylicky. Krásný princ si vezme půvabnou princeznu a žijí spolu šťastně až do smrti. Tyto romantické představy byly samozřejmě na hony vzdálené realitě. Ve skutečnosti k sobě nemilosrdný osud, nebo spíš nelítostní rodiče, svedli lidi, kteří se k sobě často vůbec nehodili. A co když se mladým lidem jejich nastávající nezamlouval? Většinou se stejně podřídili přání svého královského otce či matky. K tomu je ostatně vedla výchova. Díky dochovaným dopisům, deníkům či svědectvím jejich blízkých však víme, že mnozí princové a princezny prožívali pravé peklo…

Omezený výběr

Sňatkový trh se v 19. století podstatně zúžil. Princ či princezna se totiž v prvé řadě mohli provdat pouze za osobu královské krve. A další omezení se pojila s vírou. Zatímco vládnoucí rody ze severských zemí, Anglie a Pruska považovali za přijatelnou partii pouze protějšek protestantského vyznání, Habsburkové, Španělé, Belgičané a Italové stáli jen o katolické partnery.

Když se například vnuk britské královny Viktorie princ Albert Viktor zamiloval do dívky z bývalé francouzské královské rodiny, vyvolalo to v ostrovním království hotové pozdvižení. Podle zákona o nástupnictví z roku 1701 totiž člen britské panovnické rodiny po sňatku s katoličkou okamžitě ztrácel nárok na trůn. Než mohl propuknout skandál, našla pohotová královna Viktorie pro svého vnuka jinou nevěstu.

S nemalým problémem se potýkali také Habsburkové při hledání vhodné manželky pro korunního prince Rudolfa. Rakouští monarchové si tradičně vybírali nevěsty ve Španělsku, jenže v době Rudolfova mládí se ve španělském království nenacházela žádná princezna ve věku na vdávání. A ve Francii monarchii nahradila republika. Zbývalo jen malé belgické království, jednadvacetiletý princ Rudolf tedy požádal o ruku patnáctileté princezny Stefanie. Nebohá dívka se o chystaných vdavkách dozvěděla až krátce před příjezdem rakouského následníka trůnu. Navíc snad jako jediná neměla tušení, že její nastávající si s sebou do Bruselu vzal milenku. Záletnou povahu svého manžela plavovlasá princezna odhalila až po svatbě roku 1881. Manželství se pak odvíjelo ve znamení žárlivých scén, hádek a ponižování.

Sňatkový projekt Bertie

Královna Viktorie s povzdechem zavře složku nadepsanou „Bertieho sňatkové vyhlídky“. Její nejstarší syn Albert Eduard jí dělá starosti. Nenechá žádnou sukni na pokoji, ale do ženění se nijak nehrne. Královna se pilně poohlíží po nevěstě. V úvahu připadá sedm princezen, ovšem v princově případě se musí zohlednit i další vlastnosti budoucí ženy. Panovnice si velmi dobře uvědomuje, že jejího syna naláká do manželství pouze velmi pohledná nevěsta. A právě v tom tkví největší potíž. Královna i její nejstarší dcera Viktorie podrobí všechny kandidátky přísné kritice.

TIP: Trůn lásky prince waleského: Budoucí Eduard VII. měl v nevěstinci vlastní pokoj

Marii Holandskou, Hildu von Dessau i pruskou princeznu Alexandrinu označí za nehezké a hloupé. Budoucí rumunské královně Alžbětě Wiedové sice přiznají půvab, avšak usoudí, že naprosto neodpovídá Bertieho vkusu. Nakonec tedy zbyde jediná uchazečka: dánská princezna Alexandra. Pro její nádherný zjev jí královna Viktorie velkoryse odpustí nedostatečné vzdělání i skutečnost, že dánský dvůr vypadá vedle britské královské rodiny jako chudý příbuzný. Královna Viktorie nasadí všechny páky, aby dánskou krásku pro svého syna získala. A musí se snažit opravdu hodně!

Následník trůnu si totiž zrovna užívá společnost prostitutky Nelly Clifdenové. Spolu s ní navštěvuje večírky, na nichž se všichni zúčastnění oddávají milostným hrátkám. Co když dánský král nebude chtít svou dceru takovému prostopášníkovi dát? Naštěstí pro Viktorii princovo nemravné chování zásnuby nezhatí. Roku 1863 se koná svatba. A dánská dynastie vrní blahem. Proč? Sňatek princezny Alexandry s následníkem britského trůnu rázem způsobil, že do Dánska se hrnuli ženichové z těch nejmocnějších panovnických rodů…

Náhradní ženichové

Skvělou partii udělá také Alexandřina sestra Dagmar. O její ruku pro svého syna Mikuláše požádá samotný ruský car Alexandr II. Avšak dánskou princeznu potká pořádná nepříjemnost. Její snoubenec zemře na zánět mozkových blan. Co teď? Má se snad Dagmar vrátit zpátky ke svým rodičům? Car najde jiné řešení. Dánská princezna se zkrátka provdá za Mikulášova mladšího bratra Alexandra. Ruská panovnická rodina k tomuto náhradnímu řešení dokonce vymyslí hezkou pohádku. Umírající carevič prý sám vložil Dagmařinu ručku do ruky svého bratra a vyjádřil přání, aby se dvojice vzala. Z princezny Dagmar se tak stala carevna Marie Fjodorovna. 

TIP: Největší milostné průšvihy historie: Jaké dvojice se raději neměly potkat?

S podobnou výměnou svého nastávajícího se musela vyrovnat také německá princezna Viktorie Marie von Teck. Ta se původně měla provdat za Alberta Viktora, prvorozeného syna krále Eduarda VII. V prosinci roku 1891 se konaly zásnuby, jenže již měsíc poté princ zemřel na chřipku. Proto se opuštěná nevěsta o dva roky později provdala za Albertova mladšího bratra, který po svém otci vládnul jako Jiří V. Co na tyto výměny svých snoubenců asi princezny říkaly?