Diskobolos z Postřižína: Kdo byl první český medailista z olympijských her

Vrchol her představovaly atletické soutěže, které proběhly v Paříži v polovině července v Boulogneském lese na provizorních drahách: běžecké byly vyznačeny provázky, diskařský kruh několika pokácenými kládami. A co víc, česká výprava atletů vedená Jiřím Guthem cestovala s ohledem na nedostatek financí na závody na poslední chvíli, takže do Paříže přijela až v sobotu 14. července dopoledne.

Z medaile se neradoval

Ještě než se závodníci ubytovali, šli si prohlédnout boulogneské tratě. Tam se dozvěděli, že závody, které byly plánovány na neděli 15. července, byly na žádost Američanů, kteří odmítali „pracovat“ v den Páně, přeloženy už na sobotu. Čeští sportovci se tak chtě nechtě museli hned po příjezdu svléknout do dresů a postavit na start. Podle toho také dopadly jejich výsledky.

Karel Nedvěd byl vyřazen v běhu na 400 metrů překážek hned v rozběhu, Ondřeje Pukla potkalo totéž v běhu na 800 metrů. Pouze František Janda-Suk se po únavné cestě přiblížil ke svým dosavadním výkonům a hodil diskem do vzdálenosti 35,14 metru. Ač byl držitelem tehdy nejlepšího evropského výkonu 35,65 metrů, nestačil na Maďara Rudolfa Bauera, který překonal hranici 36 metru. Obsadil tedy druhé místo. Měl však smůlu, protože zrovna v hodu diskem neudělovali pořadatelé nejlepším závodníkům medaile, ale pouze věcné ceny. A tak má první česká stříbrná medaile podobu dřevěného stolního kalendáře!

V čem spočívalo kouzlo výkonu Jandy-Suka? Narozen v roce 1878 v Postřižíně na sever od Prahy začal sportovat po příchodu na gymnázium v Křemencově ulici, kde přidal ke svému jménu přídomek Suk. Hrál fotbal, vzpíral a podnícen zprávami z první olympiády v Athénách v dubnu 1896 začal také házet plochým kamenem, který o rok později vyměnil za pravý disk přivezený až z Paříže. Tehdejší technika hodu z místa mu ale příliš nevyhovovala, pro svoji disciplínu objevil otočku: „Nemohl jsem se smířit s myšlenkou, že Myrónův Diskobolos by to dělal špatně, a tu mi jednou napadlo, že když on při zášvihu pravé ruky má protichůdnou nohu vzadu, že snad také on házel z pravé přes levou nohu, ale za sebe. Zkoušel jsem to, dělaje při tom nejdříve poloviční rotaci, a když to šlo, postupoval jsem dále, až jsem zjistil, že s celkovou rotací se mi házelo nejlépe.“ S Myrónovým Diskobolem se Janda-Suk seznámil v Sokole díky Miroslavu Tyršovi, který jako obdivovatel antiky nakupoval kopie antických soch a zásoboval jimi české sokolovny.

Sporné prvenství

Po dokončení studia práv na Univerzitě Karlově v Praze a nástupu do zaměstnání na pražském policejním ředitelství se Janda-Suk načas odmlčel. Závodit začal znovu v roce 1905. Český sport reprezentoval ještě na V. olympijských hrách 1912 ve Stockholmu a na VIII. olympijských hrách 1924 v Paříži, kde byl dokonce vlajkonošem československé výpravy při zahajovacím ceremoniálu. Úspěch z roku 1900 již ale nezopakoval. 

S aktivní sportovní činností se rozloučil roku 1927 ve čtyřiceti devíti letech. Vedle svého zaměstnání na pasovém úřadě se poté věnoval výchově mladých vrhačů. Jeho tajemnou osobnost vystihl proslulý český atletický trenér Otakar Jandera, když uvedl: „Byl to takový divný pavouk, tajnůstkář, trénoval vždy sám a daleko za Prahou, samotář – ani se neoženil, jako trenér se staral jen o své kluky. Ale přál bych si, aby všichni atleti dovedli na hřišti myslet jako on.“

Byl ovšem František Janda-Suk prvním českým sportovcem, který získal olympijskou medaili? O tom se vedou v posledních letech spory. Na jedné straně je poukazováno na stříbrnou medaili Antona Gödricha v silničním cyklistickém závodě na prvních olympijských hrách 1896 v Athénách, avšak rodák ze severomoravského Fulneku je v protokolech zaznamenán jako reprezentant Německa. Na druhé straně se zmiňuje jméno tenistky Hedwigy Rosenbaumové, jež se jako soukromá osoba zúčastnila tenisového turnaje v Paříži 1900. Tento turnaj proběhl na dvorcích v Puteaux o několik dní dřív a Rosenbaumová na něm získala dvě bronzové medaile v ženách a ve smíšených dvojicích. Tenistka si oproti Gödrichovi do kolonky místa původu zapsala Prahu, proto ji Český olympijský výbor, ačkoliv tehdy neměla z jeho strany jakékoliv pověření, přijal do své náruče. Na Františka Jandu-Suka si ale nedal sáhnout. Stále je tak považován za prvního českého olympijského medailistu.