Dětská práce v metropoli nad Temží: Temné stránky Londýna 19. století
Metropole nad Temží svého času byla nejen nejlidnatějším městem světa a tepajícím srdcem britského impéria, ale také místem, kde byla hojně využívána dětská práce
Dětská práce dozajista nepatřila k výdobytkům viktoriánské éry, průmyslová revoluce však přinesla zcela nové možnosti vykořisťování. Děti obojího pohlaví začínaly pracovat už od čtyř nebo pěti let, jejich pracovní doba činila dvanáct až šestnáct hodin, to vše v obtížných podmínkách a za plat v hodnotě deseti či dvaceti procent mzdy dospělého dělníka. Mnohé přitom postrádaly vzdělání, nezřídka se také pro celkové vyčerpání nedožily ani pětadvacítky.
Dětské profese
Dětskou práci využívaly textilky, přístavní doky, továrny na hřebíky, sirkárny i železárny. V uhelných dolech děti vláčely koše nebo vozíky úzkými šachtami, v městských ulicích se živily jako poslíčci, zametači nebo čističi bot. Prodávaly sirky, květiny, mnohdy i samy sebe (věkové rozmezí londýnských prostitutek v půli 19. století činilo patnáct až pětadvacet let). Zvláštní zmínku si zaslouží neblaze proslulí kominíčci, sirotci cvičení přibližně od šesti let v prolézání a umetání komínových šachet.
Šťastnější dítka nastoupila do učení k řemeslníkům nebo rozmnožila řady služebnictva ve ctihodné viktoriánské domácnosti, méně šťastným vždy hrozila šikmá plocha, jak ve svých slavných dílech neopakovatelně popsal Charles Dickens. Sám měl s dětskou prací trpkou osobní zkušenost.
TIP: Povinné kouření na školách: Nekuřákům hrozil v 17. století pořádný výprask
Když se jeho otec ocitl roku 1824 ve vězení pro dlužníky, musel jako dvanáctiletý nastoupit do Warrenova velkoobchodu s černidlem na boty. Deset hodin denně lepil etikety na krabičky černého leštícího krému za týdenní mzdu v hodnotě šesti šilinků. Úmorná, jednotvárná práce se podepsala na jeho literárním směřování, představovala motiv, k němuž se s notnou dávkou oprávněné sociální kritiky opakovaně vracel.
Boj o změnu
První marné pokusy o omezení dětské práce na dvanáct hodin denně spadají již do začátků 19. století. Teprve po rozsáhlé osvětové kampani Výboru pro zkrácení pracovní doby zveřejnila Královská komise roku 1833 doporučení, na jehož základě se děti ve věku od jedenácti do osmnácti let měly zaměstnávat maximálně na dvanáct a děti ve věku devět až jedenáct maximálně na osm hodin denně. Najímání mladších dětí se zapovídalo.
Zmíněné opatření se ovšem soustředilo pouze na textilní průmysl a nad jeho dodržováním bděli po celé Anglii celkem čtyři inspektoři. Teprve roku 1847 zákon ustanovil desetihodinovou pracovní dobu jak pro děti, tak pro dospělé.
