Dějiny sladkého hříchu: Kdo vyrobil první dort?

Dorty! Jen málokomu z nás při tom slově nenaskočí velmi příjemná a velmi konkrétní představa. Každoroční souputník dětských narozeninových oslav, nezapomenutelný svatební kolos i dortíčky v cukrárně s kamarádkami…Ty první se objevily už za časů antiky.

Starověk nasladko

Sladkou variantu pečiva si lidé připravovali už ve starověku, ať už do těsta přidávali sušené ovoce či placky při jídle namáčeli do medu. Dorty na způsob dnes módních cheesecaků se připravovaly s medem a tvarohem už za časů antického Řecka.

Badatelé zachytili slovo „tort“ poprvé ve Francii 16. století. Takto nazývaných koláčů prý existovalo šestnáct druhů a těšily se velké oblibě. V žádné zámožné rodině prý nesměly chybět. U většiny z nich samozřejmě nemůžeme vysledovat ani původ, ani přesné ingredience.

Dorty a koláče byly znakem bohatství, protože za cukr, tedy ten třtinový, se až do poloviny 19. století, kdy trh ovládla řepa, platily horentní částky. Sladilo se medem, sušeným ovocem, javorovou či březovou mízou a vinnou šťávou, ale třtinový cukr, ten se v Evropě zprvu podával pouze z léčebných důvodů, při rekonvalescenci či na šlechtických dvorech a u bohatých měšťanů.

Korunování nevěsty

Tradice svatebních dortů vznikla už v antice - sladká placka s medem, ořechy a ovocem se lámala nad nevěstinou hlavou coby úlitba bohům a prosba o požehnání. S Římany se poté tradice „korunování nevěsty“ rozšířila do dalších částí Evropy.

TIP: Droga jménem cukr: Co způsobilo v Evropě sladkou horečku?

V Británii se sladké placičky či kuličky vršily na hromadu a ženich se nevěstou se přes ně museli políbit. Pokud se jim to povedlo a nerozsypali je, čekalo je štěstí. Že se tento zvyk ujal i ve Francii, dokládá i podoba tamějšího svatebního dortu Croquembouche, jakési pyramidy ze sladkých kuliček. A koneckonců - i dnes mají svatební dorty několik pater. Původně se ovšem pekly dorty dva - jeden menší a hutnější, s tmavou polevou pro ženicha, druhý, větší a potažený panensky bílou polevou pro nevěstu.