Dámy z Llangollen: Kvůli lásce předběhly dobu a vstoupily do dějin

Dámy z Llangollen platily za legendy už za svého života. Říkalo se o nich, že jsou nejslavnějšími a nejoblíbenějšími pannami Evropy. Jejich osud plný dobrodružství, překonávání překážek, nepochopení a lásky jako by vypadl z románků červené knihovny. Eleanor a Sarah se staly ztělesněnou nadějí pro každého, kdo se rozhodl pro lásku riskovat a obětovat všechno. Tak jako ony.

Slavní hosté a přátelé

Ačkoliv si obě dámy po dlouhém životě, kterého užívaly plnými doušky, přály ve stáří skutečně už jenom odpočívat s knihou, perem, motykou nebo štětcem a paletou v ruce, klidný konec života zřejmě nebyl jejich osudem. Jakmile se svět umělců, vědců i aristokratických volnomyšlenkářů doslechl o jejich nezvyklém hájemství, kde byla nejvyšší hodnotou svoboda, dveře jejich domu se netrhly.

Romantičtí básníci William Wordsworth, Lord George Byron, humanista a dědeček Charlese Darwina Josiah Wedgwood, filozof Thomas de Quincey nebo princ Paul Esterhazy a vévoda z Gloucesteru… Bývaly dny, kdy dámy vítaly až dvacet návštěvníku denně! Pořádání večírků, debatování o politice, filozofii, umění a vědě se tak stalo jejich prací na plný úvazek. Návštěvy, které si ve velšském Llangollen podávaly dveře, byly vskutku různorodé. A to si ještě dámy s mnohými slavnými osobnostmi dopisovaly: například s královnou Charlotte nebo tetou Ludvíka XVI.!

Ale zpátky na začátek. Jak je možné, že si dvě neprovdané venkovanky, byť šlechtického původu, vybudovaly takové jméno? Co stálo za jejich popularitou a jak se vlastně dvě urozené dívky z Irska ocitly v zapadlém koutu Walesu?

Nepohodlná stará panna

Moderní člověk už sotva pochytí všechny společenské nuance 18. století. Je těžko představitelné, jakou hodnotu vlastně žena v této době měla. Neprovdaná dívka - stará panna byla odsouzena k dožití mimo společnost. Svou hanbu, srovnatelnou s početím nemanželského dítěte, skrývala v klášteře nebo na letním sídle rodiny.

Mladá dívka urozeného původu se nevdávala z lásky, představovala zboží, jehož hodnota na trhu s nevěstami rostla úměrně se jměním rodiny. A ani po svatbě neměla dívka vyhráno. Služba a oddanost manželovi a dětem měly být jejími jedinými způsoby sebevyjádření. A právě v této atmosféře se zjevily dvě neprovdané ženy, které se rozhodly postavit společenským konvencím a žít nezávisle. Bez mužů. Spolu.

Eleanor Butlerová byla nejmladší dcerou hraběte z Ormonde a Kilkenny, irského katolického soudce. Eleanořin bratr skandálně konvertoval k protestantství, alespoň se však skvěle oženil. I jejich další sestra měla štěstí, její manželství označovali za „velmi výhodné“. Jenže Eleanor? Chytrá, sečtělá, vtipná, ironická… a v devětatřiceti ještě stále svobodná. Rodina nad ní už zlomila hůl. Pro ni už naděje zemřela ve chvíli, kdy oslavila své 20. narozeniny.

S každým dalším neprovdaným rokem se stávala více a více podezřelejší. Syn odpadlík od víry, dcera stará panna. Jak se zbavit zbytečného obyvatele domu a rodinné hanby a zároveň vykoupit Robertův „zločin“? Tu otázku si jejich otec kladl celkem často a jednoho dne přišel s řešením. Eleanor odejde do kláštera, kde se po zbytek života bude modlit za odpuštění bratrova hříchu!

Pouhých dvanáct mil od ubohé Eleanor její osiřelá kamarádka Sarah Ponsonbyová prožívala neméně krušné chvíle. Nejen, že byla na celém světě bez rodičů sama, ale její o hodně starší poručník se jí začal dvořit. „Hrůza!“ pomyslela si Sarah. „Vždyť jeho těžce nemocná žena stále žije! Koho by napadlo, že si za ni Sir William Fownes začne hledat náhradu tak rychle.“ Situace obou dívek se zdála být bezvýchodná…

Kde se vlastně dívky potkaly? Eleanor a Sarah se seznámily ve škole. Ovšem ne jako spolužačky. Devětadvacetiletá Eleanor zde vyučovala a třináctiletá Sarah byla její nadanou žačkou. Chvíle radosti ze sdílení myšlenek a snů o budoucím životě musely před ostatními skrývat. Přesto si pouta, které mezi nimi vzniklo, musel někdo všimnout. Vzájemná náklonnost byla nepřípustná a tak musela Eleanor školu opustit.

Když nakonec ze vzdělávacího ústavu odešla i Sarah, zjistily obě mladé ženy, že bydlí nedaleko od sebe. Navázaly tam, kde skončily a začaly si psát dlouhé dopisy, kde si vyměňovaly tipy na knihy, popisovaly dny v zajetí rodinných rituálů a snily o společné budoucnosti.

Útěk za svobodou

Pošťák pendloval mezi oběma sídly, kde netrpělivé ženy očekávaly odpověď na svůj poslední dopis, až jednoho dne v jejich listech vykrystalizoval nápad společně utéct do Anglie. Vše dobře promyslely a naplánovaly útěk. V mužském přestrojení a se zbraní u pasu nasedly na koně a hnaly je tryskem téměř celou noc. Dojely do přístavu, kde ale zjistily, že trajekt do jejich země zaslíbené nevyplouvá. Byly tedy nuceny schovat se ve stodole a nějak v ní přečkat den s nadějí, že další loď už od břehů Irska vypluje.

Ještě před setměním byly objeveny a Sarah převezena domů, zatímco Eleanor, jíž hrozilo uvěznění v konventu, utekla podruhé. Sarah po nervovém vypětí onemocněla a v horečkách strávila několik dní na lůžku. Eleanor se tentokrát vkradla přímo k Sarah a tajně žila u ní v ložnici. Když skandál obrovských rozměrů vyšel najevo, Eleanořina rodina se nezvedené dcery zřekla a po desetidenním nátlaku na rodinu pěstounů se z područenství vyvázala i Sarah. 

TIP: Bouřlivák, pán jazyka i otrok lásky: Kdo skutečně byl Oscar Wilde?

Obě dívky se tentokrát vydaly do Walesu. V zemi zelených pastvin a nízkých kopců hledaly útočiště, které jim poskytla vesnička Llangollen ležící v malebném údolí protknutém klidnou říčkou. Dům, který si postavily, dostal jméno Plas Newydd – Nové sídlo. Tady žily jako skutečný pár. Spaly v jedné posteli a oslovovaly se „Má milovaná“.

Povaha jejich vztahu zůstává dodnes opředena tajemstvím. Plas Newydd a dámy z Llangollen ale ovlivnily život mnoha umělecky založených volnomyšlenkářů tehdejší doby a staly se ztělesněním hlubokého citu, který nezná hranic. Když Eleanor v devadesáti letech umírá, mladší Sarah ji přežije o pouhé dva roky…