Dáma v sedle? Elegantní za všech okolností!

Středověk přišel s novinkou, kdy ženy začaly používat tzv. planchettové sedlo. Žena seděla na koni bokem a nohy měla na stupátku – planchette. Oděv byl běžný, splývavé šaty s vysokým pasem. Předpokládá se, že byl přizpůsoben ročnímu období.

Móda podle trendů

Časem šaty zbohatly a nákladné vyšívané sukně nahradily strohý šat středověku. Vyztužená spodnička byla ale pro jízdu zcela nevhodná, tak ji vystřídalo větší množství splývavých a měkkých spodniček. Mělo to něco do sebe, aspoň to dotyčnou dámu netlačilo. A aby se neušpinila, což bylo vzhledem ke kvalitě cest běžné, měla tzv. safeguard. Byla to vrchní sukně, která dámu chránila před špatným počasím a blátem. Samozřejmostí byla pelerína nebo pláštěnka a také klobouk. Renesanční ženy jezdily na koni jen zřídka. Používaly je hlavně k cestování a to byla spíše nutnost. Také se v této době více setkáme s ženou jezdkyní zachycenou na obrazech. V takovém případě šlo hlavně o reprezentativní jezdecké portréty královen a vysoce postavených šlechtičen, čemuž odpovídal i dobový oděv.

Od baroka se ženský jezdecký oděv začínal stále více podobat tomu mužskému. Dámy od mužů převzaly kabátec, který používaly přes své běžné šaty, dlouhé vesty a třírohé klobouky. Aby se přece jen neztratila krása ženské linie, druhá polovina 18. století přinesla velmi dlouhé a široké sukně, které sahaly až k zemi. Samozřejmostí byl i tady korzet a vysoký klobouk zdobený stuhami. 

Jezdecká móda se podřizovala i běžnému stylu a aktuálním trendům. V empíru se nosily šaty s vysokým pasem a klasicismus přišel s kabátci s vycpanými rameny a extrémně dlouhými rukávy. Pokrývku hlavy tvořil klasický cylindr se závojem. Klasicismus byl také dobou, kdy se jezdecký a běžný oděv začaly od sebe odlišovat. V 19. století se už jezdecké šaty šily podle speciálních střihů, sukně zakrývaly kotníky a pod jezdeckou sukní vykukovaly rajtky a vysoké boty. Rajtky byly zhotoveny z měkké barvené kůže a od kolen dolů z materiálu stejného jako sukně. Kalhoty byly připnuty na knoflíky ke stále ještě nošenému korzetu. Sukně měla roztažitelný pas a byla připevněna na kabátec knoflíky. Ke konci 19. století ubylo spodniček a na sukni bylo vytvořeno prohloubení pro pravé koleno. Sukni pak doplňoval kabátek s tzv. vlaštovčím ocasem a úzkými rukávy. Cylindr nebo buřinka se závojem byly stále nezbytností.