Co ukrývá záhadná studna: Nachází se na Zbirohu nacistické zlato?

Počátky někdejšího hradu jsou zahaleny tajemstvím. Podle všeho jej postavil jistý Chřen z rodu Sulislavců. Později se však sídlo dostalo do rukou Drslaviců, Lucemburků a nakonec i mocných Rožmberků, již pevnost vlastnili dobrých 100 let. I další dekády přinesly mnohé výměny majitelů, několik přestaveb i vpád Švédů, kteří se prý do objektu dostali za pomoci zrádce.

Zedníkova smrt

Spolu s hradem se začala – asi už od konce 12. století – psát i historie patrně nejhlubší evropské studny. Traduje se, že ji kopali příbramští dělníci celých 80 let. Některé zdroje dokonce uvádějí, že začala vznikat dříve, než kolem vyrostl kamenný kolos. Spolu s ní se našly i pozůstatky dvou vodních nádrží, studna však byla naprosto zásadní a sídlo tady čerpalo vodu patrně po celá staletí. Časem ovšem její význam přece jen upadl, až se postupně stala v podstatě odpadní jímkou, ve které končily hlavně zbytky jídla. Podle písemných záznamů tam jednou kuchař vyhodil třeba i hnijící kusy jelena.

Nechat zdroj vody zpustnout se nakonec neukázalo jako nejlepší nápad a v 80. letech 17. století se vrchnost rozhodla, že je čas ho pořádně vyčistit a vrátit mu původní účel. Roku 1686 tak dorazil z Rakovníka zedník Adam Tygr, vybavený 78 sáhů dlouhým provazem. S úsměvem se rozloučil s desítkami diváků i manželkou a začal se do temné a zapáchající díry spouštět. Byly to jeho poslední chvíle. Při sestupu se totiž zranil, spadl a zabil se. Navzdory tragédii se nakonec studnu vyčistit podařilo, a tak ještě nějaký čas sloužila svému účelu. Pomalu se však blížilo 20. století a s ním i nejslavnější příběh.

Koncem března roku 1939 bylo Československo definitivně na kolenou. Mělo za sebou potupnou mnichovskou dohodou i její následné porušení a příjezd nacistických okupačních vojsk. Němci rychle obsadili celou řadu klíčových míst a pro své potřeby si zabrali i množství hradů a zámků – včetně Zbirohu. Zámek ležící téměř na půl cesty mezi Prahou a Plzní se stal strategickým bodem, který záhy poskytl útočiště velitelství jednotek SS. A právě jejich členové si začali objekt rychle přizpůsobovat k obrazu svému. Zazdili přebytečné vchody do podzemí a zkoumali také samotnou studnu.

Armádní základna

Co přesně se tu odehrávalo během druhé světové války, se už zřejmě nikdy nedozvíme. S odchodem nacistů se však v okolí začalo vyprávět nemálo povídaček. Třeba o tom, že tu vojáci prováděli podivné okultní rituály, či o zvláštních událostech předcházejících úprku důstojníků ke konci války. Jen několik dní před jejich odchodem prý příslušníci SS spustili do hradní studny asi 8 až 10 beden s neznámým obsahem a vše zasypali sutí a zeminou. Jenže ani další desítky let nepřinesly možnost zámek pořádně prozkoumat. Sídlo získala armáda, která do něj umístila důležitou vyhodnocovací stanici, v níž docházelo k posuzování zachyceného vysílání ze západních zemí.

K určitým snahám o odhalení tajemství však došlo i za komunistů. Armáda část studny skutečně odházela v naději, že by tam mohla najít opravdu cenné dokumenty nebo předměty. Jenže nic takového se zřejmě nestalo. Jímka vydala jen malé množství nevýznamných listin či poškozených zbraní. Žádný cenný tajný archiv ani jantarová komnata, o které se už tehdy mezi lidmi horečně spekulovalo. Jenže nebyl všem dnům konec. Vojáci v zámku sídlili celá desetiletí, po revoluci připadl objekt městu a v roce 2004 přešel do rukou soukromé firmy. A pořádný průzkum na sebe nenechal dlouho čekat.

Vzhůru do podzemí

Byla to rozsáhlá akce za účasti několika lezeckých i dalších expertů, které předcházela pečlivá příprava v podobě vybudování jištění a osvětlení nebo třeba prvního průzkumu v podobě spuštěné sondy. Samotné slaňování se světly, kamerou a mikrofonem provázelo velké očekávání a přineslo zpočátku hlavně kontrolu stěn a vytahování obrovského množství zeminy.

Trpělivost a urputná práce se ale nakonec vyplatily. Průzkumníci vynesli celou řadu nejrůznějších předmětů – od historických replik zbraní, které si tam nacisté zřejmě schovali pro pozdější prodej, až po všemožné dokumenty, cedule nebo nádobí. Potvrdilo se navíc to nejdůležitější podezření: Totiž, že se v hloubce asi 85 metrů nachází falešné dno vyrobené z dřevěných fošen, drnů a rohoží.

TIP: Zrod nacistického Kamelotu: Na hradě Wewelsburg se konaly okultní rituály

Zdánlivou překážku se nakonec podařilo překonat a práce zdárně pokračovaly. V hloubce 103 metrů však přišel další zvláštní nález: betonem zalitý vstup do boční štoly. Co se v ní nachází, se však dodnes nepodařilo zjistit. Nacisté totiž pro ochranu svých úkrytů často využívali miny, což by podle radarového průzkumu mohl být i tento případ. Pokud by ona zvláštní pečeť chránící spodní část studny opravdu vyletěla do povětří, znamenalo by to katastrofu pro celý zámek a velké nebezpečí pro všechny, kdo by se v něm nacházeli. Záhada patrně nejhlubší evropské studny tak zůstává bez rozluštění a spekulace pokračují: Co mělo takovou cenu, že to nacisté ukryli na tak obtížně přístupné, a ještě navíc dobře zabezpečené místo?